HIMITSU NO AI | REMAKE

Odraz ve skle

Seděli jsme tam a byli ticho. Máma nám povídala o tom, jak se s panem Ryōtou našli a co všechno spolu plánují. Nemohla jsem uvěřit tomu, že ho k nám chce máma nastěhovat. Yuuta se taky netvářil šťastně...
,,Kise, na slovíčko...'' zašeptala jsem a zvedla se od stolu, načež mě Kise následoval. Když jsme zašli do chodbičky, kde se nacházely toalety, natiskl mě na zeď.
,,Že se mi to zdá?'' vyhrkl a já se chytila jeho předloktí.
,,Uklidni se, třeba jsou ty zásnuby unáhlené...Lidi mění rozhodnutí,'' řekla jsem nervózně a Kise začal nervózně pochodovat, přičemž si vjel rukou do vlasů.
,,Budeme sourozenci. Bratr a sestra. Já tě líbal. Líbal jsem tě a dotýkal se. Třel jsem se o tebe sv-''
,,Stačí! Pochopila jsem to, Kise-kun,'' zastavila jsem ho a opět se zády opřela o zeď.
Chápala jsem jeho pocity.
Taky mi bylo poněkud trapně při vzpomínce na to, jak jsem mu do ucha šeptala, že je sexy. Nechala na sebe sahat a... Navzájem jsme si strkali jazyk do pusy.
Oh, bože.
Tohle je divný. Tohle je strašně divný. Otočil se na mě a zíral mi do očí. Nervózně jsem se pousmála a pomalu ho chytila za ruce. Musel být tak vystresovaný.
,,Bude to dobrý, Kise-kun...Zvládneme to,'' snažila jsem se o povzbudivá slova a on si hlasitě povzdechl.
,,Když já bych tě pořád ohnul, kdyby to už teď nebylo divný...'' dostal ze sebe a jedna ruka mi byla málo, abych se praštila do čela.
,,Vím, že jsi ve stresu, takže to přejdu...'' odvětila jsem a poté stiskla jeho ruce.
,,Bude to dobrý, ano? Půjdeme zpátky...'' dodala jsem a šli jsme zpět ke stolu.
Nakonec to proběhlo v klidu, rozloučili jsme se, sedli do auta a jeli s mámou domů.
,,Co na něj říkáte?'' zeptala se máma.
,,Hm, není špatnej,'' zabručel Yuuta a já souhlasila. Nevím, proč z toho byl Kise tak vyplašený. Myslím si, že všechno bude fajn. Když jsme dojeli dom, běžela jsem se převléknout a vyrazila ven. Chtěla jsem si dát procházku a jít si zaběhat na okruh. Když jsem procházela městem, někoho jsem zahlédla.
,,Zmlkni, Takao. Dneska mě tvoje přítomnost obzvláště otravuje,'' řekl muž a mně se rozzářily oči.
,,Midorima-kun!'' mávla jsem a on ke mně obrátil pozornost.
,,Mei?'' změřil mě pohledem a já k němu přeběhla. Chtěla jsem ho obejmout, ale zastavil mě.
,,Rád tě vidím, ale podle horoskopu bych dnes neměl navazovat příliš přátelské interakce. Takže se můžeme obejmout příští týden na srazu,'' řekl chladně a já se musela usmát. Pověrčivý to člověk...Počkat. Sraz?
,,Midori-kun, jaký sraz?'' zeptala jsem se nechápavě a on si narovnal brýle na nose.
,,Akashi pořádá sraz Kiseki no sedai. Myslel jsem, že tě o tom někdo uvědomil. Myslím, že tě všichni rádi uvidí,'' usmál se a já se podrbala za krkem. Nevím, jestli měl někdo v plánu mi to říct, ale i tak dorazím.
,,Dobře...Zeptám se Kuroka, nebo Kiseho. Oni budou vědět. Díky, Midori-kun,'' usmála jsem se a on nakonec taky.
,,Tak fajn,'' uchechtl se a objal mě. Pevně jsem ho stiskla a tiše vydechla.
,,Vy ryby jste dost citlivý, takže bych byl nerad aby sis to, že jsem tě neobjal vzala osobně,'' uchechtl se a já k němu zvedla hlavu.
,,To není vůbec pravda,'' opřela jsem si o něj bradu a on mě pohladil po hlavě. Odtáhla jsem se od něj a dala ruce do kapes u mikiny.
,,Tak...Uvidíme se. Zatím pa, Midori-kun,'' usmála jsem se, obešla ho a šla za svým původním záměrem.
Vrátila jsem se domů kolem sedmé večer, ale před domem někdo stál. Měl černou mikinu a zíral na vchodové dveře.
,,Můžu nějak pomoct?'' ozvala jsem se tiše a osoba se otočila.
,,K-Kagami?'' couvla jsem o krok zpět a zamračila se. Nic nestihl říct a šla jsem směrem ke vchodu.
,,Stůj,'' řekl a já strnula. Dívala jsem se na jeho odraz v okně. Přiblížil se ke mně a já se otočila zpátky.
,,Hele, poslouchej mě chvíli. Chci si normálně promluvit,'' řekl klidně a já na sucho polkla. Nakonec jsme si šli sednout na malou, kamennou zídku, která se nacházela kousek od hřiště. Celou dobu jsem mlčela a čekala, kdy začne mluvit. Moc se k tomu neměl, takže jsem to chtěla otočit a jít domů.
,,Hele, Kaijō se dostalo na Winter Cup...A já tam chci taky. Poslouchej, chci to napravit. Nechci, aby šel tým ke dnu kvůli mojí soutěživosti,'' zamumlal konec věty. Asi se styděl.
,,Není ostuda přiznat, žes něco pokazil. Hele, asi si tě nikdy neoblíbím jako kamaráda, ale spoluhráči můžeme být skvělí,'' otočila jsem na něj hlavu a usmála se.
,,Vlastně se mi líbíš. Nejsi úplně hloupá,'' řekl a stále koukal před sebe.
,,Aha. Asi děkuju,'' odfrknula jsem a nevím jak, ale sebrala jsem kuráž na otázku.
,,Proč jsi mě v té šatně políbil?''
Moje otázka ho zjevně zaskočila, protože sebou škubnul a slyšela jsem, jak nahlas polknul. Tázavě jsem naklonila hlavu a Kagami nakonec vydechl.
,,Prostě se mi líbilo, jak jsi byla v ten okamžik bezmocná. Jak jsem ti držel pusu a měl převahu. Ani nevím, co mě to popadlo a nechci, abysme to ještě někdy rozebírali,'' zavrčel nakonec a já se začala smát. Nechápavě na mě pohleděl a já omluvně zvedla ruku.
,,Promiň...Líbí se mi, jak jsi dominantní, ale zároveň se stydíš,'' odkašlala jsem a všimla si, jak jsou jeho tváře rudé. Tahle konverzace je výborná do mojí sbírky - Co řeknu Keiko.
,,Přestaň, Mei...''
,,Nebo co?''
Proč tak strašně provokuju? Dělám to, ale v daný moment si to nejsem schopná uvědomit.
,,Něco ti udělám...'' zašeptal a já seskočila dolů.
,,Ale nepovídej,'' uchechtla jsem se a v ten moment mě držel pod krkem. Ztuhla mi krev. Měl v očích takový plamen, že se mi udělalo vedro. Okamžitě jsem mu položila ruce na hruď a pevně stiskla mikinu.
,,Nebo možná...tebe udělám.''