HIMITSU NO AI | REMAKE

Láska a nenávist

Zeptala jsem se bratra, jestli se se mnou půjde podívat na zápas Kaijō High proti Fukuda Sōgō. Yuuta nikdy nebyl velkým nadšencem basketbalu, ale kývnul na to. Taky ho jednou vytáhnu z pokoje. Museli jsme se obléct slušně, protože chvíli po zápasu nás čekal oběd s maminým přítelem. S Yuutou jsme byli nervózní, poněvadž to není tak dlouho, kdy nás otec opustil. Udělali jsme si malou procházku na stadión, protože jsme měli spoustu času. Povídal mi o Yōsenu, a jak moc je spokojený. Už se dokonce stihl zakoukat do jedné z místních slečen. Nedivila jsem se, že byla z vyššího ročníku, jelikož můj bratr byl vždy na starší holky. Když jsme došli ke stadionu, viděla jsem oblečení Fukuda Sōgō. Opodál byli i hráči Kaijō High. Vzala jsem bratra za ruku a dotáhla ho ke Kisemu.
,,Ahoj, Mei...Tohle je tvůj bratr? Jste úplné kopie,'' zasmál se a Yuuta zvedl obočí.
,,Protože jsme dvojčata, blondýno,'' odsekl ironicky a já ho loktem praštila do boku tak, až heknul.
,,Ale ale...Koho to tu máme?'' zaslechla jsem za sebou a škubla sebou. Kise mě stáhnul za sebe a já konečně uviděla toho, kdo mě tak zaskočil.
,,H-Haizaki?'' vykulila jsem oči a Kise se zamračil.
,,Kise Ryōta a Mei Kawashi v celé své kráse. No to teda čumim. Nečekal jsem, že se ještě někdy setkáme,'' šklebil se a mně přejel mráz po zádech. Byl jiný, než na Teiko...Už neměl bílé, rozcuchané vlasy, nýbrž tmavé a spletené. Vypadal jak superpadouch z filmu.
,,Dej si odchod, Haizaki. Ani já, ani Mei nestojíme o tvoje kecy,'' zavrčel Kise.
,,Haizaki, tak pojď,'' ozvalo se za ním a já se okamžitě vzdálila od Kiseho. Ten hlas jsem znala.
,,Keiko?'' hlesla jsem a otočila se na mě. Dívka, jejíž vlasy byly zářivě červené stejně, jako oči. Zdobilo ji sportovní oblečení Fukuda Sōgō.
,,Mei?'' shodila tašku z ramena a prohlédla si mě. Netrvalo to ani pět vteřin, a už jsme se držely v náručí.
,,Tak strašně ráda tě vidím...'' zašeptala a já jí téměř umačkala.
,,Jsem zapomněl, že jste byly nejkrásnější pár na Teiko,'' začal se Haizaki smát a Keiko se k němu otočila.
,,Nemůžeš aspoň na chvíli zmlknout?'' zamračila se na něj a on si olízl rty.
,,To by stačilo. Mei, ozvu se ti,'' usmála se na mě, popadla Haizakiho za předloktí a táhla k týmu, který se akorát přesouval dovnitř.
,,Taky půjdu. Možná tu potkáš nějakou známou tvář. Je tu dost lidí,'' ozval se Kise a spolu s týmem zašli do stadionu.
,,Ta vaše Zázračná generace je plná magorů,'' konstatoval Yuuta a já k němu zvedla hlavu. Nemohla jsem nesouhlasit, byli jsme zvláštní parta. Ovšem Haizaki byl jiný...
Byl našim členem. Je to výborný hráč basketbalu, ale je to taky výborný manipulátor a zmetek. Akashi ho z našeho týmu vykázal, protože už toho bylo moc. S bráchou jsme se odebrali dovnitř a hledali nějaké místo k sezení.
,,Čaaau,'' houknul na někoho, když jsme šli po chodbě.
,,Atsushi?'' zastavila jsem se stejně, jako on.
,,Kawashi...'' řekl s plnou pusou křupek.
,,Chvíli vás tu nechám a půjdu najít místo,'' řekl Yuuta a obešel Murasakiho.
,,Přišel ses podívat? Já myslela, že tě basket nebaví,'' založila jsem ruce a on se pousmál.
,,Nebaví. Ale jde mi to,'' položil mi ruku na hlavu a rozcuchal mě.
,,Neblbni, po zápase mám důležitou sešlost,'' vynadala jsem mu a on zvedl obočí.
,,Nevěřím. Ty a rande?''
,,Ne, to ne. Máma si našla šamstra a my jsme nuceni s ním obědvat,'' objasnila jsem a Murasakibara ke mně natáhl pytlík s křupkami. Slušně jsem odmítla, načež jen pokrčil rameny.
,,Můžeš sedět vedle mě, jestli budeš chtít,'' dodal znuděně a já přikývla. Yuuta našel prima místa, tak jsem mohla sedět jak vedle něj, tak vedle Murasakibary. Celou dobu chroupal nějakou pochutinu a mně to lezlo na nervy. Přestože říká, jak ho basket nebaví, do zápasu byl zažraný.
Vřela ve mně krev, poněvadž Haizaki byl mazanej a fauloval, když se rozhodčí nedíval. Murasakibara vytáhl z kapsy gumičku a stáhl si vlasy do ponytailu. Poté mi věnoval krátký pohled a pousmál se. Překvapeně jsem zamrkala a dál sledovala dění.
Ke konci už jsem křičela spolu s ostatními fandy. Byla to remíza a do konce zbývalo pár vteřin.
,,BĚŽ KISE!'' zařvala jsem tak nahlas, jak jsem mohla. Zvedl z hřiště hlavu a všiml si mě. Zářivě se na mě usmál, stiskl míč a jako blesk se vydal ke koši. Haizaki mu byl v patách a já měla pěsti pevně zatnuté. On...
On to dal...
Kaijō High vyhráli.
Začala jsem jásat a drala se lidma, směrem k hřišti. Kise si otíral pot z tváře a já vběhla do hřiště. Usmál se na mě, roztáhl ruce a já po něm skočila.
,,Zvládl jsi to! Gratuluju, jsem tak šťastná za tebe!'' zasmála jsem se, když se se mnou otočil. Odtáhla jsem se od něj a všimla si Haizakiho, který na nás hází nenávistný pohled. A Keiko...Byla tak smutná... Řekla jsem Kisemu, ať chvíli počká a šla k ní.
,,Tolik jsem se snažila...'' hlesla a já jí přitáhla do objetí.
,,Taky jsme teď zažili neúspěch. Kaijō nám pěkně nakopali zadek,'' řekla jsem povzbudivě a ona se tiše uchechtla.
,,Asi je to osudem dáno,'' pokrčila rameny a já přikývla. Koukla jsem se do tribun, kde na mě mával Yuuta. Ach, ano. Ten oběd. Omluvila jsem se Keiko a slíbila jí, že se ozvu a sejdeme se. Vyšla jsem ven, kde už byl Kise, oblečen v civilu.
,,Jsi celkem blesk,'' dala jsem ruce v bok a on ke mně stočil oči.
,,Ještě něco mám a nesmím přijít pozdě,'' řekl a hned na to se vedle mě objevil Yuuta. Kise šel stejným směrem, jako my. Tak jsme si povídali a Yuuta se zastavil před restaurací.
,,Vy dva se rozlučte a já jdu najít mámu. Zdar,'' mávnul na Kiseho brácha a zmizel uvnitř.
,,Ale já sem mám taky namířeno,'' ukázal na podnik a já pokrčila rameny.
,,Tak já půjdu hledat mámu a bráchu,'' zasmála jsem se a spolu jsme vešli dovnitř. Krásná vůně mě ihned pohladila po čuchu.
,,Kdyby to tu aspoň nebylo tak velký,'' zamumlal Kise.
,,Mei, zlato! Tady jsme,'' zaslechla jsem mámu a následně se vydala ke stolu.
,,Oh, Kise...Akorát včas,'' ozval se muž, který tam s ní seděl.
,,Tati?'' vyhrknul Kise.
Úplně jsem strnula.
Moje máma a Kiseho otec...
Před očima jsem měla mžitky a bylo mi na omdlení.
Tohle...
Se nemůže dít...