HIMITSU NO AI | REMAKE

Krev, pot a spousta slz

Byl tu ten den. Zápas mezi Seirinem a Kaijō High. Přišla jsem do tělocvičny, kde už byli oba dva týmy. Přešla jsem k naší lavičce, sundala si mikinu a začala se protahovat. Přeběhla jsem k našemu kapitánovi a zatahala ho za dres. Hyuuga se na mě otočil a narovnal si brýle na nose. Zeptala jsem se, kdy zápas začne a jeho odpověď zněla, že během hodiny, tak ať se koukám připravit. Otočila jsem se na druhou stranu hřiště, kde se rozcvičovali člené Kaijō. Kiseho jsem nikde neviděla, tak jsem šla kolem tribun až dozadu, kde byla spojovací chodba stadiónu. Potřebovala jsem najít záchod. Nakonec se mi to podařilo.
Když jsem si umyla ruce a vyšla ven, jako na potvoru vycházel z druhé strany, kde byl pánský záchod. Zůstali jsme na sebe koukat, až jsem nakonec pohledem uhnula a pustila dveře.
,,Mei...'' zašeptal a já pořád koukala do strany. Bylo mi trapně.
,,Kise...Ahoj...'' řekla jsem tiše a nakonec zvedla hlavu. Sundala jsem si gumičku z ruky a stáhla si vlasy do culíku. Nakonec jsem se usmála a chtěla jít chodbou zpět. Chytil mě za ruku a otočil na sebe. Tváře mi zrudly a kolena se mi rozklepaly, když mě jeho pohled spaloval.
,,Mei...To, co se stalo...Prosím, nezlob se na mě. Nemohl jsem odolat, bylo mi s tebou strašně dobře. A jsi tak strašně krásná, že prostě...Jo, jsem vůl...Odpust mi to,'' promnul si spánek a pomalu pustil moji ruku. Došly mi slova, jen jsem na něj zírala. Netrpělivě čekal na mou odpověď, ale nezmohla jsem se prostě na nic. Koukali jsme si do očí snad věčnost...Mohla jsem tušit, co se stane. Byli jsme spolu. Sami. Na prázdné chodbě...
Už to nebyla jen jeho vina. Natiskla jsem se na něj a naše rty si navzájem oplácely polibky. Natiskl mě na zeď a zvedl mě na sebe. Omotala jsem kolem něj nohy a objímala ho kolem krku. Vydechoval mi do úst mezi polibky a já necítila téměř nic jiného než to, jak se mi krev valí do hlavy. Levou rukou jsem mu zajela do vlasů a jeho jazyk se mi snažil vkrádat do pusy. Nebránila jsem se ničemu. Bylo to tak příjemné. Po chvíli jsme rty rozpojili a tiše oddechovali.
,,Měli bychom jít...'' zašeptala jsem a držela se jeho ramen. Pousmál se a pomalu mě pustil na zem. Zhluboka jsem se nadechla, naposledy se na něj usmála a poklusem se vydala zpátky do tělocvičny, kde už byl i Kagami.
,,Kde lítáš? Zápas začne každou chvíli!'' ozvala se Riko a já se jí omluvila. Kise vběhl mezi své spoluhráče a každou chvíli jsme na sebe koukali. Cítila jsem se provinile, i když jsem neměla proč. Líbání kamaráda snad není nezákonné, ne?
No, ani jsem se nenadála a šli jsne na nástup.
,,Soupeřům a rozhodčím na- ZDAR!''
Šli jsme k lavičce a Riko zahlásila základní pětku.
,,Jdeme proti perfektní kopii...Dávejte na sebe pozor a braňte...Hlavně braňte,'' řekla a všichni jsme si věnovali pohled, plácli si a vyrazili na plac. Kagami šel na rozskok a my se rozestavěli tak, jak jsme měli. Když Kagami odrazil míč a já jej chytil. Urychleně jsem zkoukla, kde se kdo nachází a driblingem se vydala kupředu. Viděla jsem, jak se přede mě postavil obránce, a tak jsem naznačila, že pobřežím vpravo. Když se tím směrem rozběhl, zastavila jsem se a hodila míč směrem ke Kurokovi, kterého nikdo nebránil. Jakmile jsem hodila přihrávku, běžela jsem pod koš a měla trasu míče stále pod kontrolou. Míč se ocitl v Kagamiho rukách a ten okamžitě naběhl na smeč. Z lavičky se ozval jásot a já se poprvé usmála na Kagamiho. Kaijō získalo míč a každý jsme šli k tomu, koho jsme měli bránit. Nedošlo mi to i přes to, že to Riko zmínila. Kise...Perfect copy...
Udělal přesně to, co Kagami před tím. Seskočil z obroučky, dresem si otřel pot z tváře a mrknul na mě. Když už měl míč v ruce Izuki, Kise mu míč vypíchnul a běžel zpátky. Křikla jsem na Kagamiho a ten se ujal jeho obran.
Alley Oop...
Jak to udělal?
Když dopadal, trefil Kuroka loktem do hlavy a ten spadl na zem.
,,Kuroko! Teče ti krev...'' klekla jsem si k němu a on ke mně zvedl hlavu. Sáhnul si na hlavu a podíval se na prsty.
,,Jo...''
A bylo to v pytli. Kuroko je jediný člověk, jehož styl nemůže Kise Ryōta okopírovat.
Nešlo to.
Byl rychlý...
A Kagami a spolupráce s ním, stojí za pendrek.
Prohráli jsme na plný čáře. Kise se smál a všichni z Kaijō ho plácali po zádech. Stála jsem uprostřed hřiště a po tvářích mi tekly slzy. Nejsme schopni kooperovat tak, abychom porazili jednoho jediného člena Zázračné generace...
Když my jsme v týmu dva. Na mém rameni jsem cítila čísi ruku, tak jsem zvedla hlavu. Kapitán týmu-Hyuuga Jumpei.
,,Nevěs hlavu, holka...Bude líp,'' usmál se, po rameni mě poplácal a šel zpátky. Kise mě zaregistroval, něco řekl trenérovi a šel směrem ke mně.
,,Neplač. Byl to skvělý zápas,'' smál se a chytil mě za obě ruce.
,,Jo...'' popotáhla jsem a on moje dlaně stisknul.
,,Zvu tě na pizzu, bude to v pohodě,'' zazubil se a já se neubránila lehkému úsměvu.
,,Fajn, beru...'' hlesla jsem a Kise pustil mé ruce.
,,Tak se potom sejdeme venku,'' mrknul a odešel. Náš tým se pomalu balil a odcházel ven. Chytla jsem Kagamiho za předloktí a tím ho zastavila. Otočil se na mě a ruku mi vyškubnul.
,,Co je s tebou špatně? Viděl jsi to? Kdybychom zamakali na pořádné spolupráci, budeme nejlepší... Proč máš i přes to, co se stalo... Proč máš tu potřebu všem dokazovat, že jsi lepší, než kdokoli jiný?'' hlesla jsem zoufale a on se ke mně sklonil.
,,Protože jsem.''
Zamračila jsem se a zatnula ruce v pěst. Měla jsem zase nutkání ho praštit.
,,Měla by sis zapíchat, jsi fakt nesnesitelná...'' zašklebil se, otočil se a odešel. Nádech, výdech...
Čeká mě oběd s Kisem.
Nebudu myslet na voloviny.