HIMITSU NO AI | REMAKE

Dango a cukrová vata

Byla jsem poněkud skeptická, ale Keiko se nakonec podařilo mě přemluvit, abych s ní na slavnosti šla. Necítila jsem na žádnou sociální interakci snažila se obrátit kartu tím, že jsem jí zvala na přespávačku. S mým bratrem si sedí, moje máma ji má ráda. Tudíž by nikomu nevadila, ale ona pořád tak naléhala, až jsem řekla, že s ní půjdu.
Seděla jsem na parapetu a snažila se přemýšlet. Co, když jí ten den zkazím tím, že budu smutná? Poslední dobou je to snad jediná emoce, kterou zažívám. Jsem si vědoma toho, že si za to můžu sama, ale pořád se mi to děje. Ovšem, že jí ten den zkazit nechci. Když jsme byly na slavnostech před dvěma lety, byla to zábava. Další rok jsme nešly, protože Kei měla angínu a já nechtěla jít bez ní. Letos se na to prostě necítím, ale nenechám ji jít samotnou. Akashi ji přeci jen řekl, že dost možná nepůjde. A i kdyby, nenechala bych ji Akashimu na pospas.
Vyhrabala jsem své slavnostní kimono a hodila ho na postel. Prohlížela jsem si ho a a řekla si, že ho jednou dám své dceři, pokud ji budu mít. Tmavě fialové kimono se zlatým pásem. Podívala jsem se z okna a povzdechla si. Přešla jsem k němu, otevřela jej a nadechla se čerstvého vzduchu, který byl poněkud dusný. Nechala jsem okno otevřené, vzala si ručník a šla do sprchy, kterou jsem fakt potřebovala. Během toho, co mi po těle tekly kapky vody, zalechla jsem zvonek. Věděla jsem, že máma není doma, tak jsem se snažila zavolat tak, abych byla slyšet.
,,Yuuto! Jdi tam!'' zařvala jsem a slyšela, jak dveře od jeho pokoje práskly.
,,Však jdu. Neboj, dotyčnej se tam nepromění v kámen, když mu neotevřeš hned,'' řekl mi skrze dveře, které vedly do koupelny. Zakroutila jsem očima a dokončila sprchu. Osušila jsem se, zapojila fén a ještě si vysušila vlasy. Líbilo se mi, jak barva hezky držela a jen tak se nevymývala. Avšak u hlavy se mi ukázala má přírodní barva vlasů. Zavrtěla jsem hlavou, oblékla se do tílka, tepláků a opustila koupelnu. U sebe v pokoji jsem slyšela hlasy, tak jsem tam okamžitě vlítla.
,,Ahoj, Mei!'' zazubila se Kei a Yuuta se na mě otočil.
,,Budete jako princezny. Abych nakonec nešel taky a nebral si zbraň,'' zasmál se a já se opřela o futra.
,,Nikdo ti nebrání, bráško. Můžeš jít a bránit naši krásu, jako chrabrý rytíř, co se bojí čivav,'' zašklebila jsem se a Keiko zadržela smích.
,,Jsou to Satani, to mi nevyvrátíš,'' zavrčel Yuuta a prošel kolem mě. Nakonec se zasmál a otevřel dveře od svého pokoje.
,,Bavte se,'' dodal a zabouchnul se.
,,Bojí se čivav?'' nechápala Kei a já pokývala hlavou. Všimla jsem si, že své kimono položila hned, vedle svého a vydechla jsem úžasem.
,,Je nádherné...'' usmála jsem se ni a ona s oddechem kývla.
,,Je po mamince... Když jsem viděla fotky, tak mi došlo, že nikdo nebude v tomhle kimonu hezčí, než právě ona,'' řekla tiše a já jí položila ruku na rameno.
,,Ty ano,'' zazubila jsem se na ni a on do mě drcla. Nakonec jsme se začaly převlékat a já se snažila něco spáchat s vlasy. Kei se neustále ošívala, že to buďto moc lechtá, nebo tahá. Bylo to, jako s dítětem. Závěrem byl jednoduchý, leč elegantní účes, jenž zdobila pentle. Já si udělala jednoduché bobíky, do kterých jsem zapíchla hůlky. Obě dvě jsme si stouply před zrcadlo a prohlížely se. Vypadaly jsme... Jinak. Neuškodí se, čas od času, obléknout jako holka. Byly téměř čtyři odpoledne, takže byl čas vyrazit. Yuuta akorát vycházel z kuchyně, kam šel pro nějakou sváču. Zůstal stát a spadla mu čelist.
,,Vypadáte skvěle, holky... Kdyby se cokoliv dělo, někdo vás obtěžoval, nebo tak...Mei, volej,'' ukázal na mě a vydal se po schodech do patra.
,,Tvůj brácha je fakt hodnej,'' hlesla Kei a já se usmála, směrem ke schodům, po kterých odešel.
,,Jo, to je...''

Už z dálky jsem viděla, kolik lidí se na slavnostech nachází. Nepatrně se mi stáhl žaludek. Keiko byla ovšem nadšená, úplně jí zářily oči. Když jsme se dostaly do centra dění, všude se linula vůně všemožného jídla ze stánků, které se táhly dlouhými uličkami. Zastavila jsem se u stánku s vějířky, které měly nejrůznější barvy. Zaujal mě fialový, který by ladil k mému oblečení. Keiko mě pobídla, ať si ho koupím, což jsem taky udělala. Najednou do mě něco vrazilo, tak jsem okamžitě koukla k zemi. Byla to holčička, které mohlo být tak deset let.
,,O-omlouvám se,'' řekla vyplašeně.
,,Nezuki, co vyvádíš?'' zaslechly jsme s Keiko hlas, který jsme znaly. Obrátily jsme tedy svou pozornost a spatřily Midorimu, který dívku vzal za ruku.
,,Ahoj, holky. Omlouvám se za svou sestru. Jasně jsem jí řekl, že se mi nemá ztrácet z dozoru. Já jsem matce říkal, že si nevezmu na krk vodnáře...'' zavrčel a jeho sestra se zatvářila dost provinile.
,,Moc ti to sluší, Mei,'' řekl a Keiko založila ruce na prsou. Naprosto ignoroval její existenci. Vzpomněla jsem si na moment, kdy mě políbil pod markýzou u čajovny, kde jsme měli sraz. Usmál se na mě, já na něj a hned poté se svou sestřičkou odešel.
,,Ts...'' odsekla Kei a já se musela zasmát.
,,Jsi asi jediný střelec, kterého nemá rád,'' dala jsem ruku před pusu a tlumeně se smála.
,,Ohromná sranda, nemůžu dýchat,'' řekla Kei sarkasticky. Toto setkání mi přišlo zvláštní.
,,M-Mei,'' zatahala mě Keiko za rukáv a otočila mě na druhou stranu. Zahlédly jsme Murasakibaru, jak si vychutnává jablko v karamelu. Roztáhla jsem vějíř, dala si ho před obličej a zhluboka se nadechla. Věnovala jsem Keei takový pohled, že se začala smát.
,,Mukkun, tady jsi,'' zaznělo a já myslela, že vyletim z kůže. Keiko myslela na totéž, co já, protože mě čapla za ruku a odtáhla mě za jeden stánek. Zírala na Aomineho s Momoi, jak k nim přistupuje. Vzhledem k tomu, že Aomine s Momoi k nám stáli zády.
,,Atsushi mě viděl,'' sykla jsem, když jsem vykoukla. Keiko se začala smát a plácla mě po rameni.
,,Uklidni se, však se nic neděje,'' mrkla a já se ošila.
,,Mei-chin,'' ozvalo se a mým tělem projela jakási vlna z toho, jak jsem se lekla. Prudce jsem se otočila a podívala se vzhůru. Vedle něj se objevil Aomine s Momoi a on nás s jemným úsměvem pozdravil. Keiko se napůl schovala za mě a mně bylo jasné, že je zase v rozpacích.
,,Moc ti to sluší, Mei-chin...'' vypravil ze sebe Atsushi a moje srdce se rozbušilo.
,,Tak jo, Mukkun...Jdeme!'' štěkla Momoi a zatáhla ho za ruku. Ani to s ním nehlo a ona se na nás nasupeně zamračila.
,,Hm... Nechceš si se mnou dát cukrovou vatu?'' optal se mě a já se podívala na Kei, která mě popostrčila a kývla hlavou. Téměř jsem do Murasakiho narazila, když mě strčila.
,,D-dobře...'' souhlasila jsem, naposledy se podívala na Keiko a vyrazila jsem s Murasakibarou mezi lidi. Nechtěla jsem nechat Kei v přítomnosti Satsuki, ale sama mě vyzvala k tomu, abych s ním šla.
,,Ty ses navoněl?'' zeptala jsem se a on se tiše uchechtl.
,,Hm, jo. Připravovala mě sestra, protože podle ní musím vypadat 'k světu'. Mám tě pozdravovat,'' dodal a zastavil se u stánku s cukrovinkami. Na chvíli jsem se zamyslela a pak ho na sebe otočila.
,,Tys jí neřekl, že to všechno byla habaďůra? Děláš si srandu?'' zamračila jsem se a on jen zamručel. Otočil se zpátky a objednal dvě vaty. Zlostně jsem se nadechla a zatnula ruku v pěst. Když se otočil zpátky a podal mi vatu do ruky, otočila jsem se a popošla od lidí u stánku.
,,Mei-chiiin, nedramatizuj to... Jaká je pravděpodobnost, že se ještě uvidíte, hah?'' zvedl obočí a poté se zakousnul do vaty.
,,Děkuju za pozvání...'' řekla jsem nakonec a také ochutnala. Byla opravdu vynikající a rozplývala se na jazyku, jako by to byl sladký obláček. Když jsem k němu zvedla hlavu všimla jsem si, že se na mě kouká. Usmála jsem se na něj, on mi dal ruku kolem ramen a přitáhl mě k sobě. Celá jsem zrudla, ale spokojeně jsem o něj opřela hlavu.
,,Mám tě rád. Jen by ses měla přestat tolik vztekat...'' zamumlal a já se uchechtla.
,,Jen nemám ráda lhaní, Atsushi-kun,'' objasnila jsem mu a odtáhla se od něj. Navrhnul, že bychom mohli zkusit vyhrát nějaké ceny ve stáncích, kde se o ně soutěží. Nic jsem nenamítala, poněvadž jsem byla i celkem nadšená. Došli jsme ke stánku, kde se malými míčky házelo do, ještě menších košů. Atsushi položil peníze na pult a dostal do ruky pět míčků. Byla jsem na něj zvědavá, ale vůbec jsem se nedivila tomu, že se trefil na každý pokus. Dostal do rukou plyšového králíčka...
Společně jsme se odebrali dál a on mi dal králíčka do rukou.
,,Huh? Co?'' podívala jsem se na něj nechápavě a on se podrbal za krkem.
,,Hm. Ten je pro tebe, Mei-chin,'' zabrblal a já k sobě plyšáka přitulila.
Vlastně to bylo úžasné. I přes to, že jsem byla přesně s ním, tak jsem zapomněla na to, jak mě moje pocity zaživa požírají. Všechno bych nazvala dokonalým.
Zbývala asi hodina, než měl začít slavnostní ohňostroj a my vedli poněkud zdlouhavou konverzaci. Nebyla jsem zvyklá na to, že Atsushi dokáže mluvit tak dlouho.
,,Nii-san!'' zaslechla jsem a najednou se u nás objevila Mitsuko, držíc v náruči malé děťátko.
,,Oh... Nee-san...'' zamumlal a ona, plná energie, pozdravila i mě.
,,Vám to tak sluší! Jak se máte? Ještě pořád tě nezačal štvát?'' sypala ze sebe energicky a Murasakibara mlčel, ale já se cítila tak provinile. Věděla jsem, že je to špatně, ale její srdce bylo ze zlata a to poslední, co si tahle žena zasloužila, bylo lhaní.
,,M-Mitsuko-san... J-já a Murasakibara spolu nic nemáme... Hráli jsme to, aby jste, dle jeho slov, přestali mluvit o tom, aby si někoho našel...'' dostala jsem ze sebe, ačkoliv mě při každém slovu bolelo srdce. Její pohled byl tak smutný, že jsem myslela, že začnu brečet.
,,To... To mě zklamalo. Od vás obou... Mějte se,'' dostala ze sebe a odešla.
,,Z toho si nic nedělej, Mei-chin...'' řekl a já do něj strčila.
,,Nemám si z toho nic dělat? Podívej se, jak jí to ublížilo! A tobě je to úplně jedno? Tohle není možný...'' zlomil se mi hlas, odstrčila jsem ho a začala se prodírat davem, abych se od něj dostala. Moje oči byly kompletně zaslzené a cítila jsem, jak moje tváře hoří.
,,Mei, stůj,'' objevil se přede mnou Midorima a já si okamžitě utřela oči. On držel za ruku svou sestřičku, která si mě zvědavě prohlížela.
,,Jsi v pořádku?'' zeptal se a já jen pokývala hlavou na souhlas.
,,Za chvíli začne ohňostroj. Budu rád, když se přidáš,'' nabídl mi rámě a já se zavěsila. Myslím si, že bylo unáhlené rozhodnutí, snažit se utéct domů.
,,Ty jsi pěkná,'' řekla jeho sestřička stydlivě a já se začervenala, když Midorima souhlasil. V dálce jsem zahlédla Keiko, jak křičí na Akashiho, u kterého stála nějaká dívka. Najednou se rozutekla pryč i se zbytkem danga. Hned za ní se vrhnul Aomine a ztratila jsem je z dohledu. To by mě zajímalo, co se stalo... Ale jistě mi to řekne.
,,Vyhrála jsi králíka?'' zvedl Midorima obočí a já se podívala na plyšáka, kterého jsem měla ve druhé ruce. Pokývala jsem hlavou a pevně jej stiskla. Chvíli jsme si procházeli trhy, přičemž chtěla Nezuki stále hrát hry. Midorima byl ukázkový, starší bratr. Líbilo se mi, jak se k ní chová, až mi téměř rozteklo srdce. Měl nastat okamžik ohňostroje, a tak mě Midorima zatáhl na vyvýšené místečko ve tmě, kde nebyli žádní lidé. Bylo to kousek od centra dění.
,,Nemám rád, když mi lidé křičí do uší,'' obháji místo, které vybral a posadil se do trávy. Nezuki mu objala paži z jeho levé strany a já si sedla po jeho pravici. Na okamžik si sundal brýle, aby mi mohl promnout oči a opět je posadil na nos.
,,Co ti Atsushi udělal?'' podíval se na mě a já zaskočením ani nepípla. Jen jsem na něj vykulila oči a pokrčila rameny.
,,Nebudu se o tom bavit. Jde o blbost, Midori-kun,'' pousmála jsem se a on souhlasně pokýval. Bylo milé, že se o mě takhle zajímal. Zničehonic celá slavnost utichla, tak jsme obrátili svou pozornost k obloze. Ohňostroj pomalu začal a já si s úsměvem oddechla nad jednoduchou, leč krásnou show. Otočila jsem hlavu k Midorimovi, který se ve stejný moment otočil na mě. Zář z oblohy se mu odrážela ve sklíčkách a lehce se na mě pousmál. Jeho sestřička byla naprosto uchvácená a nespustila z oblohy oči. Také jsem se na něj nervózně usmála a zničehonic jsem měla jeho dlaň, položenou na tváři. Překvapeně jsem zamrkala, když mě něžně políbil na rty. Když se chtěl odtáhnout, políbila jsem ho nazpět a on se uchechtl, přímo do mých rtů. Chytil mě za bradu a věnoval mi další polibek. Bylo to vskutku romantické, ačkoliv to bylo něco, co bych raději dělala s někým jiným.
Nu což...
Na Murasakibaru Atsushiho...
Budu muset zapomenout...