Nejsem Člověk

Kapitola 4: Nauka o Kostlivcích

"Co?" Zeptala se tázavě, když sledovala kostlivce, který prakticky vibroval nadšením. Zasmál se, zvedl jí ze svého klína a položil ji vedle sebe, než začal přecházet sem a tam. "*Nebylo to provedeno celá staletí.*" Divoce gestikuloval rukama, jeho spektrální ruce za ním dělaly totéž. Zvedla obočí, o čem to mluví?

"*Je to jednoduchá procedůra, samozřejmě můžeme proces urychlit moderními technologiemi, bude to o polovinu kratší.*" Pozorovala ho, jak přechází po barevném koberci sem a tam. "*Je nesmírně užitečné, že je v tobě špetka magie, nejspíše máš v rodokmenu nějakého mága, to exponenciálně urychlí absorpci.*" Motá se jí hlava, moc informací naráz, o co tu jde?

Gaster se zastavil, když si povšiml ticha, zasmál se, když viděl její zmatený výraz, klekl si před ní. "*Podívej se na mě má drahá, co vidíš?*" Zeptal se. Byla čím dál tím zmatenější. "Jsi Monstrum... Kostra, že?..." Zeširoka se usmál, ukazoval při tom své špičáky. "*To je pravda, ale jaký druh kostry?*" Jeho lebka se nahnula tázavě na stranu. Dívá se na jeho elegantní vysokou postavu, jeho kosti vypadají jako živoucí masa.

"Lidská kostra...?" Ptá se s pokrčenými rameny, nechtěla ho urazit. Náhle se postaví, čímž jí trochu vyděsil. "*Správně! A proč si myslíš, že tomu tak je? Proč nemáme spíše zvířecí tvar, například kozy... jako na milovaná královská rodina, nebo ještěrčí? Psí? Víš, že nejrozšířenějšími monstry jsou právě psi?*" Je vyděšená z jeho násilného gestikulování, všimne si jejího nepohodlí a smutně se usměje.

"*Omlouvám se maličká.*" Pozoruje ji,"*Jsem jen šílený vědec, nic čeho by ses měla bát*" Mrkl na ni. Zahihňala se,"šílený co?"

"*To co ti nabízím je nový začátek, nemyslíš si, že by sis to zasloužila?*" 

Jednoduše se zeptala:"Jak??"

"*Je to velmi jednoduché, Monstra kostlivci byli původně lidé, Nekromantové, oživili svou magií mrtvá těla bojovníků, ti jim pak sloužili. To co nečekali bylo to, že ti kostlivci měli stále touhu po svobodě.*" Zasyčel poslední větu.

"Ty jsi byl člověk?!" Zeptala se šokovaně. "*Ne, já ne, ale mí prarodiče byli. Je tu pár způsobů, jak vytvořit kostlivce, já byl vytvořen staromódní cestou.*" Zamrkal a ona se jemně začervenala. "*S tebou bych mohl použít starý způsob, Nekromancii s trochou tvé přirozené magie, možná se špetkou Prázdnoty....*"Povšimla si, jak se sám ztrácí ve svých myšlenkách. "Proč myslíš, že mám magii?"

"*Tvá duše je velmi čistá. Máš přírodní magii, viděl jsem  to v tobě, když jsem tě poprvé viděl.*" Mohla mít v rodině mága? To ji přivedlo zase přivedlo k myšlenkám o jejím otci. "Zůstanou mi vzpomínky?" Doufala, že odpověď bude ne. "*Ano stále to budeš ty, nedokáži upravit duši.*" Řekl, z jeho pohledu poznala, že chápe kam tím míří. 

"*Ale všechny tvé identifikační značky na tvém těle zmizí, otisky prstů, jizvy, snímky sítnice, zubů nebo DNA by byly všechny nahrazeny magií, díky tomu se z tebe stane plně nová entita.*" Oči jí skoro vypadly z důlků. "Však to by mohlo způsobit další válku, kdyby se to lidé dozvěděli..."

Gaster jen smutně přikývl. "*Jsem si toho všeho plně vědom, proto si od krále a královny seženu před procedůrou jejich povolení, pak by neměl být žádný problém... Jak jsem říkal, jsem reformovaný šílený vědec.*"

"Proč by jsi to všechno dělal pro někoho, jako jsem já? Prostě to nechápu," stáhla se více do peřiny. "*Zachránil jsem tě, jsem teď zodpovědný za tvůj život maličká.*" Naklonil se k ní a prsty jí jemně přejel po tváři. Vyděšeně se odklonila, tyhle jemné doteky pro ní byly cizí.

S pochopením se odtáhl. "*Nemyslíš si, že by sis zasloužila štěstí?*" Zeptal se. Nezasloužila si to, aspoň to si myslela, ale hvězdy... Tak moc to chtěla. Vymotala se z přikrývky, natáhla ruku ke kostlivci před ní. "Ano... Prosím."

Slzy jí stékaly po tváři, on se jen ohlédl a pak ji pevně chytil za ruku.