Nejsem Člověk

Kapitola 6: Náznaky a vůně

Sans seděl na gauči, líně projížděl televizní nabídkou. Nevěnoval žádnou pozornost čemukoliv na obrazovce, oči měl přivřené a pomalu upadal do spánku. Papyrus připravoval v kuchyni oběd, pro něj to byly uklidňující zvuky. Bydleli ve velkém moderním domě, který byl opatřený spoustou velkých oken, aby mohlo všude prostupovat přírodní světlo z venčí, něco úplně jiného, než jejich starý dům ve Snowdinu, ovšem jeho ponožky byly stále pohozené vedle televize s množstvím lístečků od jeho bratra, ano byl to domov. 

Otevřený prostor mezi místnostmi sloužil k tomu, aby mohl být v neustálém kontaktu se svým bratrem, který nepřetržitě klábosil o jeho raním cvičení s Undyne.

"BRATŘE, JSEM PŘESVĚDČEN, POKUD SE PŘIDÁŠ K NAŠEMU TRÉNINKU, TAK SE NÁM POVEDE ZVÝŠIT TVÉ HP!" Zakřičel radostně vyšší z bratrů.

"KDYŽ SE TEĎ OTEC VRÁTIL, TAK TO NEZNAMENÁ, ŽE STÁLE BUDEŠ USÍNAT NA VAVŘÍNECH." Sans se zasmál a posadil se, aby mohl čelit svému bratrovi, jeho úšklebek se ještě prohloubil. "Nebudu ti lhát brácho, už jsem se vypracoval až na kost, takže nepotřebuji další trénink, díky."

"TO MYSLÍŠ VÁŽNĚ SANSI? KOLIKRÁT JEŠTĚ POUŽIJEŠ TU SLOVNÍ HŘÍČKU, UŽ JSEM TO SLYŠEL NEJMÉNĚ MILIONKRÁT." Povzdechl si Papyrus a chytl se za kořen nosu, Sans se zasmál, jo život byl dobrý.

Sans už nemusel mít několik prací, jejich otec je zpět a nyní mohu být šťastní. Papyrus se nyní učí pořádně vařit, díky dárku od jeho otce na Vánoce. 

Přemýšlel, kde je zrovna Gaster, když ho zasáhla podivná vůně. Byla to zvláštní a zároveň podmanivá kombinace, zelených jablek a skořicového cukru. Zhluboka se nadechl, začali se mu tvořit sliny, vonělo to tak lahodně. Podíval se přes zadní opěradlo pohovky a zavolal na svého bratra. "Děláš dezert brácho? Voní to úžasně, co to je?"

Papyrus stál v kuchyni se šlehačkou v ruce, vypadal jako v mlze, když se zhluboka nadechl. "T... TO NEPOCHÁZÍ Z MÉHO VAŘENÍ, OVŠEM AŤ UŽ JE ZDROJEM TÉHLE NÁDHERNÉ VŮNĚ COKOLIV, TAK TO VYCHÁZÍ ZE SKLEPA, KDE JE OTEC." 

Jejich hlavy se prudce otočily doleva, když se dveře do Gastrovy laboratoře otevřely. "*Chlapci, oh jste tu oba, to je skvělé!*" Vykřikl zjevně nadšený. Zeširoka se usmíval, když stál přede dveřmi,"*rád bych vám někoho představil.*" 

Odstoupil ode dveří a za ním stála malá malá, plaše vypadající kostra, vešla jedním malým krůčkem do místnosti. Papyrus upustil misku, co držel v rukou, zatímco Sans se tvářil více než nevěřícně. 

Ta malá kostra, byla žena a to ona voněla tak neuvěřitelně, v černých dlouhých šatech a se zorničkami vyděšeně rozšířenými. Ticho přerušil sansův rozzuřený hluboký hlas," co jsi to doprdele udělal?"

~~~~~

Probudila se na dně nádrže, veškerá podivná tekutina, co jí odklopovala, byla pryč, cítila se divně. Nebylo jí zle, jen to bylo... Zvláštní. Cítila se plná naděje.

Podívala se dolů na své tělo, každý kousek kůže, svalstva, každý orgán a všechna krev, to vše bylo pryč. Posadila se a podívala se na své ruce, které teď tvořil nespočet malých kostiček. Podívala se blíže, mezi kostmi bylo cosi světlého co je zjevně drželo pohromadě. Ohnula ruku v lokti a s překvapením to dělalo stálé křupavé zvuky jako dříve.

Lehké poklepání na sklo ji donutilo se podívat vzhůru. Byl to Gaster a široce se usmíval. Držel ručník a rychle klikal  na obrazovku zvenku nádrže, ať už zmáčl cokoliv, tak to otevřelo nádrž a ona mohla vyjít ven. Gaster jí zabalil do měkoučkého ručníku.