Nejsem Člověk

Kapitola 11: Promlouvání z Duše do duše

Všichni kostlivci se otočili na Originálního Sanse, tiché vrčení přicházelo od edgy páru. "Proč by jsme měli vůbec nějaká tvá vymyšlená pravidla, myslím, že podstatnější otázka je, kdo je ona??" Edgy Papyrus zasyčel vztekle, ukazoval na ní a jeho bratr souhlasně přikyvoval. "Nemáme ženskou kostru v našem světě, jak by mohla být v tomto?"

"Ó ANO, JE TO VAŠE SESTRA?" Zakřičel nadšeně malý Sans a poskakoval na místě radostně. "*Ne, není to sestra, ale je pod mou ochranou.*" Dořekl Gaster, povšimla si, že úšklebky edgy dvojce se prohloubily a oči malého Sanse se rozšířily a doslova jiskřily. "*Ale momentálně máme důležitější věci, kulturní problémy stranou, musíme to zařídit tak, aby jsme tu mohli spolu žít.*" 

Předtím, než mohl kdokoli, cokoliv říct Abby zvedla ruku. "No... Celé k téhle situaci se jmény. Říkat vám všem Sansi nebo Papyrusi by bylo moc matoucí."

"*Máš pravdu Abbeyline, tak gentlemonstra máte nějaké návrhy?*" Zeptal se Gaster. "Myslíš jiné, než si nechat naše vlastní jména?" Zavrčel líný Papyrus. zdálo se, že je mu vše jedno, ale Abby dokázala říct, že mu to vše bylo velmi nepříjemné i všem ostatním, cítila, jak její duši zaplavuje vina. Stratily své světy, své životy a teď ještě přijdou o svá jména. Věděla, že musí zajistit to, aby se všichni cítili jako doma.

"Tedy... Myslím, že bych vás mohla nazývat vašimi jmény v soukromí, ovšem na veřejnosti to bude těžké... Jedině, že by jste byli v pohodě, kdyby jsme všem řekli kdo jste a odkud jste přišli?" Zeptala se tiše. Slyšela od Sanse se zlatým zubem hlasitý oddech. "Je mi to jedno koťátko, pokud tu přezdívku mi vybereš ty." Naklonil se dopředu a široce se zazubil. "Potřebuji něco, co později budeš křičet ..." Jeho věta se natáhla, když velmi naštvaný Originální Sans vstal a popadl ho za přední část jeho trika. 

"Pravidlo číslo jedna. Ruce. Od. Ní. Pryč..." Zavrčel hlasitě.

Jeho protějšek stojí pevně proti němu a vrčení mu oplácí. "Pocházíme ze světa, kde buď zabiješ, nebo jsi zabit, takže si budu dělat a brát co chci a nevšiml jsem si, že by si nějak stěžovala." Zasyčel ostře. 

"BYL BYCH RÁD, POKUD BY TATO DÁMA VYBRALA I MĚ JMÉNO, MYSLÍM, ŽE BY TO BYL SKVĚLÝ KROK K NAŠEMU VELKOLEPÉMU PŘÁTELSTVÍ!" Zakřičel malý Sans dychtivě. "JAKÉ JMÉNO BY MĚL DOSTAT NĚKDO TAK VELKOLEPÝ JAKO JÁ, FAIR MAIDEN?"

Trochu se přikrčila, když všechny oči v místnosti padly na ní. Dokonce i Sansové přestali bojovat a přesunuli pozornost k ní. Zhluboka se nadechla a podívala se na hlouček koster... Jak se říká hloučku koster?... Hřbitov?... Márnice?...

"Blueberry, malý a roztomilý." Hluboce se začervenala a doufala, že nijak malého kostlivce neurazila. Během chvilky se jeho jiskřivé oči změnily do obřích zářivých hvězd, asi se mu to líbí... Usoudila. " MWEH HEH HEH! ANO! BUDU VELKOLEPÝ BLUEBERRY... NEBO ZKRÁCENĚ BLUE! MILUJI TO, JSEM TO ÚPLNÝ JÁ! DĚKUJI FAIR MAIDEN!" Zakřičel radost, pak se postavil do dramatické pózy a hrdě nafoukl hrudník. "Jen Abbeyline... Nebo Abby... Děkuji." Zašeptala stydlivě a tiše žasla nad jeho roztomilým smíchem.

Větší Sansové se posadili s křivými úsměvy. "Velmi pochybuji, že by jsi našla jméno, které by se hodilo ke mě ženo. Ale nechám tě, ať to zkusíš." Tento Papyrus byl nejednoduší k pojmenování, ale bude nejtěžší ho přesvědčit.

"Edge." Pozorně ho sledovala, byl to Papyrus, taky musel být laskavý... Někde hluboko, hodně hluboko uvnitř. Tiše si povzdechla, když se Sans chvěje ze zadržovaného smíchu.  "VYSMÍVÁŠ SE MI?!" Zasyčel a jeho oči jiskřily nebezpečně temně oranžovou.

"Ne, ne! Myslela jsem tím, jako hrana nože, víš? Ostrý a nebezpečný." Její špičáky se jí zaryly nervózně do jejího spodního rtu, když ho sledovala. Odvrátil se od ní, aby nemohla vidět, jeho červenání a složil ruce na své hrudi,"Přijatelné."