Nejsem Člověk

Kapitola 8: Instinkty

Zírali na sebe tak dlouho, připadalo jim to jako celá věčnost. "Královské schválení? Děláš si srandu?" Sans se podíval na svého otce skepticky, jeho obočí nevěřícně stouplo. "Snad si nemyslíš, že uvěřím tomu, že ti Tori schválila tvůj malý Waifu projekt." Jeho úšklebek se o to více prohloubil, když viděl jak se jeho otec červená a nesouvisle brebentí.

"*T...Ta... Tak to není... Sansi, přiznávám, že Abbyeline je celkem okouzlující, v žádném případě ji nemám v úmyslu... používat... pro rozmnožovací účely! Je to laskavá duše! Jsem za ní nyní zodpovědný,  královna věří, že Chara měla stejnou mysl, narodila se ve špatném těle, špatném druhu... Král souhlasil. Takže bych ocenil, aby si se nechoval, jako kretén.*"

Sansův úšklebek upadl to nabití těchto nových informací. Asgore a Toriel to schválili, dokonce do tohoto přivedli i jejich zemřelé dítě. Gaster to musel opravdu promýšlet a nyní to byla ženská kostra, co jeho dům naplňovala přesladkou vůní. Položil si ruku na obličej, opřel se o ní a zabručel, neměl dostatek energie na tohle.

"No tak jaký je její příběh, jak se ti povedlo najít člověka, co nechce být člověkem, nebudou jí hledat?" Zeptal se. Gaster si povzdechl, když se snažil zbavit se fialově zabarveného červenání. "*Její příběh si nechám pro sebe, až bude chtít řekne ti ho sama. Jediné co ti můžu říct je to, že jí lidé nebudou hledat, ale pokud by snad hledali, nenajdou na jejím těle nic, co by je vedlo k její identifikaci.*"

Podíval se na svého staršího syna a jeho oči se zúžily. "*Je Boss Monstrum, jako my, její magie je dost silná i bez nadbytku, kterým teď oplývá, myslím si, že nějaký její předek byl mágem... No a proč má LV 3... Byla to sebeobrana, takže jí tak krutě nesuď Sansi.*"

Sans dal ruku pryč z jeho obličeje, oči se mu vyděšeně rozšířily, ještě si neprohlídl její duši, tohle nebyla zrovna věc co by chtěl slyšet. "Necháš člověka s LV samotného s Papyrusem?!" Třásl se, když vstával,"děláš si ze mě kurva srandu?!"

"*Sansi, jak jsem řekl, byla to sebeobrana, není zlá, nikomu neublíží.*" Řekl Gaster podrážděně. "*Už není člověk, je Monstrum skrz na skrz, dej jí šanci.*"

Než mohl Sans odpovědět přerušil ho velmi šťastný Papyrus, který nesl Abby dolů ze schodů ve svém náručí. "Malá Kostřička si uvědomila jak jsem úžasný a nyní jsou z nás přátelé!" Šťastně se zasmál, když se k němu více přitiskla.

Gaster byl radostí bez sebe, když jí viděl se usmívat na jeho mladšího syna, natáhl ruku směrem k nim. "*To je skvělé Pappy, co takhle nechat Abbyeline jít po svých?*" Papyrusovo kostlivé obočí se stáhlo do hlubokého zamračení, což překvapilo všechny v místnosti, hlavně jí, když jí otočil od jeho otce. 

"Ne... Ona... Je můj přítel." Vypadal ztraceně, nebyl si jistý proč jí nechce pustit, přitiskl jí k sobě ještě blíže a začal couvat od svého otce. Byla zasažená kombinací vůní slané vody a citrusů. Gaster se jemně usmál, vstal a šel směrem k jeho synovi s nataženýma rukama. Sans to vše sledoval více než šokovaně, co se to tu děje? Tohle od Papse rozhodně neočekával.

Ta strašlivě silná vůně, byla hodně pro něj, natož pro chudáka Papyruse, který se moc svou sexualitou nezabýval až do teď, na jeho instinkty to muselo působit jako kladivo. 

"*No tak Pappy, podívej se na Abbyeline, vypadá trochu rozrušeně, nebylo by lepší jí položit na zem?*" Gaster ukázal směrem k ní, Papyrus se na ní podíval. Vypadala trochu vyděšeně, více než to... Byl to strach hraničící s nervozitou, slyšela to vrčení vycházející z jeho duše.

"Byla bych ráda, kdyby jsi mě teď položil Pappy." Řekla jemně, poplácala ho po ruce, nechtěla ho rozrušit více než už byl, cítila, jak se jí to vymyká z rukou. Málem jí pustil, když to řekla, cítila jak jeho duše pláče nad tím, že už nemůže držet svého nového kamaráda. Opatrně jí položil a rozeběhl se směrem do kuchyně, aby mohl připravit špagety pro svého nového kamaráda na večeři, jeho lícní kosti zdobila světle oranžová barva.