Nejsem Člověk

Kapitola 16: Když se Svět hroutí

Písnička pro tuto kapitolu:

Byl tu člověk. Cítila, jak se její tělo otřásá úzkostí. Člověk... Proč je tu člověk? Mělo tu být přece bezpečno. Měla tu být v bezpečí. Chvěla se, bylo jí zle. Můžou kostlivci zvracet? Její duše křičela.

Velká, teplá ruka obklopila její, stisk byl pevný, ale zároveň jemný, podívala se nahoru a zjistila, že patří Stretchovi. Jeho oči byly také přišpendlené na člověku, hluboce se mračil, ale jeho pomalé krouživé pohyby palcem po jejím zápěstí dokázaly zklidnit její zrychlující se dech spějící k záchvatu paniky, o kterém ani nevěděla, že se v ní rychle buduje.

"Frisk... Jak tu vůbec může být?" Zamumlal Stretch pro sebe a její oči se rozšířily v porozumění. Frisk. Ambasador Monster. Už vyrostl z pruhů a byl stejně vysoký jak ona. Štíhlý a opálený, usmíval se na každého, jeho oči se vždy pootevřely, když to udělal.

Tento člověk byl jediný důvod proč byla všechny Monstra volná. Nebyl nebezpečný. Vypadal znuděně a stále měl skloněnou hlavu, když s ním nikdo nemluvil, jeho dlouhé vlasy mu při tom zakrývaly oči. 

Stretch nevypadal šťastně, když musel jít blíže k teenagerovi, zřetelně se jí snažil schovat za sebe, když jemně promluvil na svého bratra. "Sa... Blue... Zůstaň u mě, dobře brácho?" Blue trochu našpulil rty, ale změnil svůj názor a šel s nimi pod po boku, jeho oči zazářily, když si všiml, že Abby drží Stretche za ruku a vesele vzal její druhou. 

Královna stála vedle svého manžela, ruku měla obtočenou kolem jeho paže, když se postupně vítaly nově příchozí kostry, Gaster stál vedle nich, aby jim každého představil. Každá nová kostra byla vřele přivítána, byli vítání s otevřenou náručí v království monster a bylo jim slibováno plné občanství, aby se tu cítili co nejkomfortněji, když tu budu žít. Na bůhví jak dlouhou dobu. 

Král se na ní laskavě díval, když na ní přišla řada, jeho obrovská tlapa jí jemně poplácala po lebce a ona se pod jeho váhou lehce bortila. "Jsi tu vítána mé dítě, jsem rád, že vypadáš tak šťastně." Jeho hlas byl podivně jemný a cítila ve své duši nával tepla, který si nedokázala vysvětlit. 

*********

Formality, které zahrnovaly spoustu papírování a podepisování zabraly jen krátký čas. Sál pak jen zaplnil smích a slavení. Vypadá to, jako by láhve šampaňského byly vytáhnuty odnikud a Monstra se začaly více pohybovat. 

Byla představena lídrům Monster komunity. Grillby, Gerson, Muffet, Mettaton, ... Ten seznam byl nekonečný a nával jmen se začal ztrácet v mlze paměti. Vypadá to, že být Boss Monster znamená zabývat se sociálními problémy. Příchod nových sedmi členů byla obrovská událost. Ani nevěděla, že je Boss Monster, dokud se k ní Sans nenaklonil a nezašeptal, že řeč, kterou pronesla Undyne o povinnosti pomáhat a chránit Monstra, zahrnovala i ji.

Byl to pro ni šok. Zjizvený, pokroucený, vrah, bývalý člověk ... Měl být jeden z těch co vedli Monstra. 

To nebylo dobré. Cítila, jak začíná panikařit a tak obrovský sál najednou byl tak malinký, tak malinký, že sotva pojmul těch padesát Monster. To nebylo dobré. 

Opatrně vzala své ruce od Stretche a Blua, oba ji neopustili přes celou ceremonii, omluvila se s tím, že si musí odskočit... Zapomněla, že ji již nepotřebuje navštěvovat toaletu... A pospíchala ke dveřím.