Nejsem Člověk

Kapitola 13: Red v posteli*

*VAROVÁNÍ: V TÉTO KAPITOLE SE OBJEVUJE SEXUÁLNÍ OBSAH*

Red se ušklíbl, když seděl tiše zkroucený v její skříni, Boss mu dal přísné instrukce, aby nebyl chycen a on věděl přesně, jak zajistit, aby nebyl. Neměla tušení, že tam byl, viděl skrz rošty dveří, jak se šklebí, když čichá ve vzduchu, než otevřela dveře pokoje, aby zjistila odkud jde ta vůně, teleportoval se před ní a předstíral překvapení, když zhlédl od svého mobilu. 

"Dobré ráno koťátko, jak to jde?" Ospale se protáhl a jeho oči cestovali po jejím těle. Byla tak zatraceně nádherná, copak nevěděla, co znamenají ty ponožky pro Monstra? 

"Ach, Rede, ahoj. Proč jsi vstal tak brzo?" Usmála se. Už mu důvěřovala, malá hloupoučká věc. Líně pokrčil rameny a ušklíbl se, když mával svým mobilem. "Nespal jsem, ten zatracený internet mě vsál dovnitř, jen si jdu pro něco na zub, než půjdu na kutě... Pokud nemáš něco jiného, co by mě vsálo dovnitř." Lstivě se na ní usmál, když se opřel o rám jejích dveří. 

Hihňala se a hluboce se červenala, miloval, jak ho jen neposlala do pryč, vždy odpovídala velmi roztomile na jeho flirtování. To se stávalo málo kdy, většinou mu nadávali do úchyla a byl posílán do prdele. Byla moc milá, skoro se cítil zle za to, co měl v plánu udělat. Skoro.

"Chovej se slušně Rede, uvidíme se později, hezky se vyspi." Usmála se na něj, když zavírala dveře svého pokoje. Zle se zakřenil, když se teleportoval zpět do její skříně.

Boss chtěl zjistit, co tu sama dělala každé ráno a co Boss chtěl, to Boss dostal. No a teď byl tady, sledoval jí jako stalker, když se připravovala na to cokoliv, co trénovala. Nebyl to těžký úkol, líbila se mu její vůně, pocit oblečení na jeho kostech byl příjemný a pohled na ni z téhle malé skříně, stálo za brzké vstávání. Chtěl, aby ho viděla jako milého chlapíka, ta důvěra, kterou v něj měla, když mu říkala o své minulosti, byla podle něj zasloužená, tak si to užíval, než si uvědomí, že je vlastně kretén. 

Byla tak roztomilá a čistá, chtěl ji tak moc poskvrnit. Její pokoj byl čistý, světlý, ženský a vzdušný. Tak rozdílný od jeho vlastního, který se stal po krátké době skládkou. 

Lehce si prokřupla prsty na nohou, ty zatracené ponožky, vypadali jako ta nejsmyslnější věc. která kdy byla na téhle planetě, stále přejížděl očima nad těmi těsnými kalhotami. Přál si, aby mohl cítit, jaké to je je z ní servat. Měla svoje holky řádně schované, zatracená škoda, ale nemůže mít všechno.

Vytvořila kolem svého pokoje magickou bariéru, cítil to, když se otáčela po pokoji, nechtěl se nechat uvěznit bariérou, bylo mu to nepříjemné, až moc mu to připomínalo roky v podzemí, ale rychlou teleportací zjistit, že to nic neuvězní uvnitř. Jeho kostnaté obočí téměř vyskočilo šokem nahoru, když spustila hudbu.

Místnost zaplnila Heavy metalová hudba a jeho lebka chřestila nadměrnou zvukovou stimulací, překvapeně sledoval, jak se šťastně pohupuje do rytmu. Zvuková bariéra, to je to co vytvořila, koťátko bylo metalista. Kdo by to kdy tušil.

Lehce se protáhla, jako kočka. Ohýbala se a tam, aby ze sebe dostala tu spánkovou únavu. Red cítil, jak se jeho lebka zbarvuje barvou jeho magie, když slyší, jak jí prokřupává a chrastí krk a páteř. Kurva. Stálo ho to všechny síly nevyskočit ze skříně a šukat jí, tady a teď. Hádal, že to byla další věc, co jí Basic neřekl o kultuře kostlivců. Ti debilové ty měli dostat ránu do hlavy.

Ovšem všechny myšlenky v jeho hlavě vymizely, když začala tančit. 

Chodila na balet od svých tří let, její otec trval na tom, že se bude věnovat umění. potřeboval vytvořit dokonalý obraz pro lidi z venku. Neustále jí říkal, že to byl jediný způsob, jak zabránit tomu, aby se stala tlustou bečkou a že to bylo pro její vlastní dobro.