Nejsem Člověk

Kapitola 10: Kulturní Rozdíly

Pálené dřevo, sníh a led. To bylo to co zamořilo její smysly, když procházela prázdnotou, pevně přehozená přes rameno toho edgy Sanse. Zakňučela, když cítila tu prázdnotu. Bylo to poprvé, co se teleportovala, cítila jak Prázdnota nasává její duši, elektrizující mravenčení naplnilo její mysl, když byla náhle na trávníku před domem, jasné světlo ji oslnilo a její zorničky se šokovaně rozšířily.

Sans ji držel v náručí jako princeznu, oči zkoumaly její tvář, když se na ní potěšeně šklebil. Kožešina lemující okraj jeho kapuce jí lechtala po tváři, všimla si že má obojek kolem krku, je to kvůli stylu nebo...? "Zníš jako kotě." Zabručel hluboce, jeho barytonový hlas jí sesílal mráz po zádech, když se mazlil s jejími spektrálními vlasy. Vždy měla slabost pro Sanse a jeho hlas, ale tohle...!

Předtím než mohla cokoliv říct byla vytrhnutá z jeho náručí s vítězným NYEEH! Papyrus si těsně držel ve svém náručí, když běžel od nové edgy verze Sanse, jediné co slyšela bylo velké množství nadávek od toho edgy sanse.

Držela se svého přítele, jako by na tom záležel její život, shlédla dolů a nemohla si pomoci, ale vypískla překvapením. Běžel s nimi po boku, zjevně bez větší námahy, další Sans. Tento se široce usmíval a jeho důlky byly zdánlivě plné zářivých bleděmodrých hvězd, které krásně ladily s jeho šátkem.

"Zdravím nový přátelé, já jsem Velkolepý Sans! Těší mě, že vás poznávám!... Proč utíkáme?" Jeho úsměv byl stále široký a jeho hlava se rozkošně naklonila na stranu, když se ptal, rychlostí se dokázal vyrovnat Papyrusovi. Rozvířil se kolem nich prach, když se Papyrus náhle zastavil.

K její naprosté hrůze ji Papyrus vyhodil do strany s hlasitým "YEET!", čekala na dopad na zem. Místo toho se ocitla v sansově silném sevření, jejího vlastního Sanse. Mrkl na ni a hluboce se zasmál, jeho oči se otočili směrem k jeho tmavěji oblečenému dvojníkovi, který byl jen pár stop od nich.

Oba na sebe hlasitě vrčeli a kolem nich proudila teritoriální magie, zároveň každý z nich ukazoval svou nadřazenost. Sans mrkl, jeho oči zmizely a místo nich v jeho očních důlcích zůstala jen hluboká temnota a druhý Sans mu předváděl své dlouhé ostré drápy. Nikdy neviděla Sanse tak rozrušeného a zároveň ho nikdy neslyšela vydávat takové děsivé zvuky. Koutky jeho úst se nadzvedly a tak předváděl své špičáky, jeho oči se zúžily, naklonil k ní hlavu a jemně zašeptal:"Drž se Kiddo."

 "Počkej..." Než dokázala nějak protestovat, již byla protahována skrz Prázdnotu, znovu a znovu. Každou další teleportací se blíže dostávali k domu, ovšem nový agresivní Sans jim byl v patách, vždy když se teleportovali, teleportoval se s nimi. Každým prostoupením do Prázdnoty jí na mysli začala vycházet ta otázka, jestli jsou Kostry schopné zvracet.

Poslední teleportací mohla vidět Papyruse, jak se vrací do domu s menším Sansem pod paží, který vesele blábolil, zničeho nic do nich narazil edgy Sans, vyrval jí Sansovi z rukou a teleportoval se přímo k jeho bratrovi.

"Neboj Kotě, já a můj brácha se o tebe postaráme." Jeho zlatý zub se na ní zablyštěl. Cítila podivný tlak ve své hrudi, vyloudila se sebe tiché nešťastné kňourání, o kterém ani nevěděla, že dokáže vyloudit, když sledovala černo - červeně oděného Papyruse, její smysly zaplnila vůně kůže a hořké čokolády, vítězně se usmál, když jí sledoval.

"Přesně na čas Sansi." Natáhl se a vyrval jí Sansovi z náručí. "Prohlašuji tuto ženu a tento dům za svůj, ve jménu VELKÉHO a DĚSIVÉHO Papy..." Zarazil se, když mu uštědřila facku. Jeho oči se pomalu posunuly směrem k ní, což jí lehce vyděsilo.

"TY JSI MĚ UHODILA ŽENO?" Zeptala se vysoká kostra nevěřícně, když jeho bratr propadal v záchvat smíchu. "Pozor Šéfe, vypadá to, že Koťátko má drápky." Tím se dvakrát tolik snažila zmenšit, skrčila se. On... Stále zmatený... Popadl jí pod podpaždí a pozorně si jí prohlížel, jak visela. Snažila se vzpomenout na každou chvíli tréninku s Undyne, vzala všechnu sílu v jejích neexistujících svalem a kopla edgy Papyruse do obličeje.