Nejsem Člověk

Kapitola 9: Zatracený stroj

Cvičila, aby se zbavila přebytečné magie, byla to jedna z nejzábavnějších věcí, které kdy zažila. Netrvalo to moc dlouho a konečně se mohla pohybovat, aniž by voněla jako afrodisiakum. To a její smysly ubraly na síle, nyní mohla sedět ve stejné místnosti jako její spolubydlící a cítit jen pohodu a klid jejich duší. Bylo to o tolik jednoduší, i když stále voněli tak strašně dobře. Dokázala to ignorovat... Zčásti.

Bylo k užitku, že všichni žili na místě starého olympijského městečka, tudíž tu měli i staré běžecké tratě, které nyní užívali, jako cvičiště pro jejich magické útoky. Papyrus ji povzbuzoval, aby se k němu přidala jeho ranním běhům už několik týdnů, ale podařilo se jí ho udržet na uzdě a přesvědčila ho o tom, že má vlastní cvičební rutinu, kterou ráda sama provozuje ve svém pokoji. Byl skeptický a jeho oči se podezřívavě zúžily, ale respektoval její přání.

Byl stále k ní podivně přitahován a to i bez té podmanivé, erotické vůně, která ho nutila šílet. Stále chtěl být blízko ní. Papyrus si vzal za úkol jí trénovat, aby se naučila ovládat svou magii, samozřejmě ho k tomu ponoukl Gaster, ale tak či tak to byl jeho nápad a rozhodl se k němu přizvat svého kamaráda a mentora Undyne.

Undyne byla jednou z nejděsivějších a zároveň nejúžasnějších žen, kterou kdy měla tu poctu poznat, její lesklé šupiny a dlouhé ohnivě rudé vlasy s těsnými legínami a vestami, které nosila donutila její duši k vytvoření si holčičího crushe. 

Její hlasitý vášnivý hlas a agresivně bouřlivá náklonnost jí nutila udělat vše pro to, aby získala její souhlas. A to že s sebou nosila všude svého rozkošného Nerd partnera bylo jen třešničkou na dortu. Alphys byla ten nejrozkošnější malý žlutý weeaboo, její stydlivá nátura a krásné šupiny okamžitě Abby oslovily. Zjevně se v sobě navzájem viděli, cítila, jak mezi sebou sdílí skutečnou lásku, když Alphys Undyne přála hodně štěstí a aby to tréninku dala všechno. 

"NO TAK DROBKU, MUSÍŠ POUŽÍT SVOU DUŠI, TAKHLE SE NIKAM NEDOSTANEME!" Vyštěkla na ní  z vesela. "Zvládne... Zvládneš to... Abbyeline!" Vypískl malý dinosaurus, její nožky přešlapovaly na místě zpoza postranní čáry, její pěkné bílé letní šaty, které lichotily její podsadité postavě se lehce vlnily ve větru.

Alphys byla první monstrum z venčí, která se o ní dozvěděla od Gastera, souhlasila s tím jí hlídat a monitorovat její stav z vědeckého spektra při výcviku. Dychtivě běhala tam a zpátky, když se snažila vyhýbat Undynyním kopím a zároveň se snažila použít svůj vlastní magický útok. Papyrus radostně sesílal své vlastní útoky, fandil jim oběma během pauzami mezi náhodně sesílanými modrými a oranžovými útoky směrem k Abby. 

"Skvělá práce slečno Ebbyeline, tak jak se poperete s tímto?!" Řekl a seslal směrem k ní stěnu různě velkých kostí. Při sledování jeho uchvacující magie vyvolala kostlivý štít, jednotlivý segment vypadal jako sněhová vločka. Milovala, jak vypadala její magie, Sans jí řekl že magie je odrazem jich samotných a ten fakt, že dokázala vyvolat nádherné shluky kostlivých vloček jí přimělo začít mít ráda sama sebe.

Papyrus a Undyne byli extatičtí v tom, aby jí pomohli najít lásku k sobě samotné, aby bylo o to více psychicky silnější, aby mohla postoupit ve výcviku. Zpočátku se snažili všechno brát pomalu a s klidem, ale po patnácti minutách se jí podařilo je oba dva srazit na záda, oba vypadali více než potěšeně, nyní musela poslední tři týdny čelit jejich plné síle.

I s tím, že byli o tolik vyšší, stále dokázala držet s nimi krok a byla šťastná za to, že její fyzická síla z minulého života s ní zůstala. Poslala směrem  k vytáhlé kostře smršť malých kostlivých vloček, vypadaly jako sprcha shurikenů, během vytváření svého vlastního štítu k zastavení kopí od Undyne. Souboj spěl ke konci.