Ochránci

15. kapitola

"Jsi po jídle?" Protáhl jsem se a zadíval se na Sorbona. "Už dávno." Podíval se na mě, jako by mi snad něco vyčítal. "Fajn. Tak jdeme do knihovny." Zvedl jsem se a šel mu otevřít dveře. Vyšel jsem hned za ním a zamířil si to ke knihovně. "Co tam vlastně potřebuješ?" Protáhl se kolem mě dveřmi. "Ani tak nějak nic moc. Když jsi byl ještě ve sklepení, hledal jsem tu nějaké knihy, co by mi pomohli porozumět. Nic jsem nenašel, ale neuklidil jsem je doteď zpátky." "Nemáš na to služebnictvo?" Nechápal. "Jasně, že jo. Uklízí tam, ale na knihy nesahají. Nepřeji si to." Od doby co jsem viděl, jak s nimi zachází není snad ani divu. "Jen je uklidím a půjdeme na nádvoří." Poplácal jsem ho a začal se věnovat knihám na stole. "Zatím se nějak zabav." Řekl jsem mu ještě přes rameno a začal je třídit do polic. Občas jsem si všiml Sorbona, jak kolem mě prošel, zkoumal police. "Jestli jsi nic nenašel, nekoukal jsem pořádně. Někde... Někde tady..." Mumlal si pro sebe, ale nijak to přede mnou neskrýval. Uklidil jsem poslední knihu a podíval se na něho. "Co to pořád meleš?" Nechápal jsem.

Sorbon

Znovu jsem začenichal ve vzduchu. "Tak tady to je..." Zvedl jsem tlapu a zaškrábal za ní. Dráp se mi zasekl nahoře, ale když se nahnula, zasekla se o horní polici a nemohla ven. Zavrčel jsem na ní. "Pomohl bys mi?" Hodil jsem pohledem na prince. "Co tam máš?" Podrbal jsem se za uchem a čekal, až odendá knihu. "Ještě ty vedle." Poručil jsem si. Odendal další dvě a koukl se na mě, jestli ještě něco. Kývl jsem a on sebral další. Konečně vznikla dost velká mezera, aby se mi vešla do police hlava. Strčil jsem jí tam a zkoumal pohledem zeď. Moje oči byli dobře zvyklé i na tmu, takže šero mi nedělalo problém. Kde to ale je? Znovu jsem zavětřil a ujistil se tak, že jsem cítil správně... Je někde tady... Posunul jsem hlavu a tím shodil jednu knihu. "Ale no tak!" Odfrkl jsem si a čumákem se dotkl tlačítka na stěně. Nešlo to. Zkusil jsem to tlapou. Jenže police na mě byla moc vysoko a já docílil akorát toho, že jsem se tam zaseknul. Zakňučel jsem. "Bože..." Ozvalo se pobaveně a hned na to jsem na sobě ucítil princovi ruce. "Co to děláš?" Podíval se na mě káravě, když jsem měl všechny čtyři tlapy zase na zemi. "Přestaň mě kárat jako nějakého prašivce!" Štěkl jsem na něho. Nejsem žádný pes. Nesnášel jsem to. "Promiň." Zněl už docela vytočeně a tak jsem se rozhodl se radši zaměřit zpátky na vábení za zdí. "Tam. Tlačítko. Zmáčkni ho." Pohodil jsem hlavou k polici. "Tam přece žádné není. Je to jen police na knihy." Odmítl. Zavrčel jsem na něho a se zadostiučením jsem koukal, jak trochu ucouvl. "Tak?" Naklonil jsem hlavu a konečně se dočkal odezvy. Spokojeně jsem poslouchal cvaknutí a postavil se na zadní, abych konečně otevřel schránku na knihu. Zavyl jsem a část dřeva ze zadní strany knihovny se posunula. Natáhl jsem se a sebral do zubů knihu, která se tam skrývala. Položil jsem jí zbožně na zem. "Tohle jsi hledal ne?" Zadíval jsem se na prince.