Dokonalá nehoda

Part 5

Mám otázku chcete ještě další díly této povídky? :3 jinak děkuji všem co tuto povídku čtou. 

Z pohledu Niyoung: Stála jsem pod lampu, když na mě někdo zavolal. Otočila jsem se a na druhé straně stál Taehyung. Byla jsem v rozpacích, ale byla jsem ráda, že se tam objevil. S úsměvem jsem se rozešla za ním, ani jsem si nevšimla, že jede auto. Ležela jsem pod tího nějakého těla byl to Taehyung. ,,Co to děláš?“ vykoktala jsem ze sebe překvapeně. Usmál se na mě:,, Nejprve by stačilo prosté děkuji za záchranu, ale i tak nemáš zač.“ Zvedl se ze mě a poté pomohl i mě. ,,Promiň a děkuji.“ Řekla jsem se zardělými tvářemi. ,,Co tu vlastně děláš?“ zeptala jsem se ho při otřepávání kabátu od sněhu.,, Chodím tudy domů. A ty?“ S roztomilým pohledem mi pomohl otřepat sníh i ze zad. ,,Aha, no já tudy taky chodím domů, ale většinou zahnu už před parkem mám to tak rychlejší.“ Koukla jsem mu do tváře a jeho výraz vypadal jako by našel nějaký vzácný poklad a nehodlal se ho jenom tak vzdát. ,,Už bych měla jít začíná být zima,“ s růžovými tvářemi, které nebyly jen od té zimy jsem se otočila a chtěla už jít, ale chytil mě za loket a otočil k sobě. V jeho očí byl odlesk překvapení, že to vůbec dokázal udělat. ,,Radši tě doprovodím, přece jen nemůžeš jít sama.“ Řekl s rudým obličejem. Než jsme došli ke mně domů, celou cestu jsme si povídali. Nedokázala jsme uvěřit, že jsme spolu nezačali mluvit už dřív. Už zbývali jenom tři domy, než jsme došli k mému domu a on mě vzal za ruku. Ani jeden jsme se v tu chvíli nepodívali jeden na druhého, ale bylo jasné, že oba dva jsme červení jako právě rozkvetlé růže.

Z pohledu Taehyunga: ,,Já ji zachránil a dokonce s ní mluvím, držím ji za ruku,, nic jiného se mi v hlavě nehonilo víc. Konečně jsem dostal odvahu, i když to bylo způsobeno tím, že bych oni mohl přijít. Sice to k ní byl kousek, ale při držení její teplé ruky jsem se nedokázal na ni podívat, aby neviděla, jak až moc mě přivádí do rozpaků. ,,Tak tady bydlím, jsem ráda, že si mě doprovodil.“ Usmála se a jejímu sladkému úsměvu už jsem nedokázal odolat. Rukou, kterou jsem ji držel, jsem si ji přitáhl k sobě a vášnivě ji políbil. Při polibku jako by se zastavil čas a byla jenom ona a já, jako nejdokonalejší ohňostroj, její rty byla tak sladké, že jsem je nechtěl přestat líbat. Po chvíli jsme se od sebe odtrhli a podíval jsem se jí do jejich dokonalých očí. V tu chvíli začalo sněžit, bylo rozkošné sledovat, jak ji na její jemnou pleť dopadají a hned tají stejně jako já z ní.