Dokonalá nehoda

Part 17

Z pohledu Taehyunga: Byl jsem dost překvapený, když se v obýváku objevil Jimin s J-Hopem. Niyoung nás tam nechala o samotě a šla do pokoje.,, Co tu vy dva chcete?" zeptal jsem se s mírně naštvaným výrazem. ,,Už jsi jí to řekl? Nebo ještě ne a dneska jdeme ven a ty půjdeš taky." Odpověděl J-Hopa a  ani nečekal na moji odpověď. Prostě to rozhodl. Začali jsme se bavit tak aby nás Niyoung neslyšela a Jimin se mezi tím vytratil za ní do pokoje, aby jsme měli stoprocentní jistotu, že nás neuslyší. Ale měl jsem pocit, že Jimin vykecá něco nebo to načne a pak to nedokončí a ona ho bude vyslýchat. Tyhle představy ho ničily, ale bylo by zajímavé jak by to Niyoung z něho dostávala. Chvíli jsme tam ještě s J-Hopem řešili, že nikam nepůjdu, protože je zítra škola, a tak ale to mi on nebral, takže abych se s ním nemusel hádat. ,,Fajn tak půjdu večer ven, ale jen když se nic nedozví Niyoung. A mi dva nebudeme dělat něco co před ní zase budu muset tajit." Koukl jsem na něj, když jsme šli k jejímu pokoji. Otevřeli jsme dveře a bylo vidět, že Jimin byl docela rád, že jsme tam došli a Niyoung jen nastavila svůj předstíraný úsměv, ale i mi jí ho nasadili. ,,Už půjdeme musíme se zastavit ještě za ostatníma klukama." řekl J-Hope a Jimin jenom přikývl a zvedl se z postele a všichni jsme zamířili ke dveřím. Rozloučili jsme se s klukama a já zavřel dveře. ,,O čem jste si povídali s Jiminem?" zeptal jsem se, když procházela kolem mě do kuchyně. ,,Nic jen jsme si tak povídali to je vše. A co jste řešili vy?" zeptala se se zájmem v hlase, když si sedla na kuchyňskou linku a upila ze sklenice s limonádou. Trochu jsem znejistěl, ale nakonec jsem jí odpověděl: ,, No jenom o tom, že večer půjdeme ven, i když se mi moc nechce," a tentokrát to byla pravda. Jen přikývla a já přešel k ní a vmísil se jí mezi nohy. ,, A co budeš dělat ty večer. A nebo půjdeš se mnou, alespoň se nebudu nudit." usmál jsem se na ni a políbil ji na no špičku nosu. ,,Ne budu doma a budu se chystat do školy a jinak budu spát." Obdařila mě úsměvem:,, A navíc ty taky musíš být i chvíli s klukama." Hned odpověděla a položila mi ruce kolem krku a tím si mě přitáhla ještě blíž. ,,Víš, že než budu muset jít za těma idiotama má ještě spoustu času si s tebou užít," zakřenil jsem se na ni a rukou jsem jí zajel pod triko. ,,No to je sice pravda, že máš plno času, ale taky tady nemáš potřebné oblečení na večer, a tak musíš jít domů se připravit." zasmála se na mě a šťouchla mě do ramene. ,,No to je sice pravda, ale pořád by mi zbylo spoustu času na tebe." usmál jsem se na ni a zašimral jsem jí na bříšku a ona se jenom rozesmála. ,,Né ty půjdeš domů se nachystat a já se budu učit a spát." řekla tvrdě a rázně až mě to trochu vyděsilo, ale pak když jsem viděl jak se rozesmála, rozesmál jsem se taky. Slezla z linky a táhla mě ke dveřím, kde mi pomohla s kabátem. Já se obul a koukal jsem na ni psíma očima. ,,Ne, ne ty ti nepomůžou musíš si taky chvíli užít beze mě." zasmála se a vyvedla mě ze dveří. Zasmál jsme se a ještě jí rychle políbil na tvář a odešel jsem k sobě domů.