Dokonalá nehoda

Part 29

Z pohledu Niyoung: Konečně zazvonilo a já i Neun jsme kupodivu ještě zůstali ve třídě, jelikož jsem sebe i Neun přihlásila na úklid. ,,Nenávidím tě. Doufám, že si to zapamatuješ. Proč jsi přihlásila i mě boha jeho však ti přeskočilo ne?" Stěžovala si pořád dokola a já se jen potutelně smála, když jsem ji poslouchala. ,,Jsou to řečnické otázky nebo čekáš odpověď?" Zeptala jsem se se smíchem. Ale Neun se na mě jen škaredě zatvářila a já vyprskla smíchy. ,,Pardon ale toto se nedá však máme zábavu ale jestli tě to potěší tak tě na něco pozvu, třeba na svačinu nebo i večeři. Stačí jen říct a já to udělám," beze smíchu teda snažila jsem se beze smíchu ji nabídnout cenu útěchy v podání úplatku o kterém vím, že ho nedokáže odmítnout. ,,Takže tak to je. Nuže dobrá svačinu i večeři beru plus budu u tebe spát a pomůžu ti připravit na zítřek." Vítězoslavně prohlásila ale já už se nad těmi posledními slovy zamračila. ,,Ale no tak, však to nemůže být tak zlé vím, že ho máš pořád ráda ale i to, že ho nenávidíš za to co udělal. Však víš co dneska se už o něm bavit nebudeme a proto mi dej telefon." Tázavě jsem se podívala na Neun, která nahodila svůj neústupný pohled a natáhla ruku v gestu abych ji dala svůj telefon. Neochotně jsem jí ho předala a zhluboka se nadechla. ,,Tak co je to lepší ne." Zeptala se. ,,Nevím zatím mi to přijde jako blbost ale třeba to pomůže." Pokrčila jsem rameny a koukala jsem na ni jak schovává můj telefon do batohu. Už jsme poklidily vše potřebné a šli jsme ke skříňkám abychom už mohli odejít domů. 

Samozřejmě že při zpáteční cestě jsem zastavil i v obchodě abych udělala jeden z těch velkých nákupů, když chystáte párty pro spoustu lidí ale na tu moji jsem pozvala jen jednu osobu jež by dokázala jíst pořád. ,,Zastavíme se ještě pro něco sladkého, že jo." Žadonila Neun při cestě okolo cukrárny kde jsme defakto trávili skoro každé odpoledne. ,,Víš co jdu domů, tady máš klíče a kartu. Nakup co uznáš za vhodné." Předala jsem jí věci a jako vánoční stromeček jsem odešla směr ke svému domu doufajíc, že mi při cestě nic nevypadne. Vytáhla jsme záložní klíč a jako nemotora jsem vpadla dovnitř. Šla jsem rovnou do kuchyně abych to všechno uklidila a až pak jsem se šla vyzout a vysvléct. ,,Kde sakra vězí, to si tam ten dort nechává péct či co." Zanadávala jsem při cestě do ložnice abych se převlékla stejně nic lepšího jsem dělat nemohla při čekání na Neun. Uplynula asi půl hodina a já se stihla i umýt, když jsem se rozhodla jít té nádheře naproti. 

A však když jsem chytla za kliku tak dovnitř vpadlo kdo jiný než ona a v obou rukách držela dvě velké tašky s různými pochutinami. ,,Mám otázku to jsi si nechala péct něco na zakázku?" Povytáhla jsem pobaveně jedno obočí, když jsem jí brala tašky aby se mohla vysvléct. ,,Ne jen tam byl někdo kdo má na starost ten zítřejší ples. Pořád kontrolovali nějaké údaje tak pak si mě jedna z těch holek všimla a šla zamnou s omluvou a tak." Jen se o tom Neun zmínila a hned bych řekla, že mi po těle naskákala kopřivka. Neun si toho všimla a zasmála se. Po zbytek odpoledne jsme trávili v kuchyni nebo v obýváku. Ani jsem nepostřehla jak ten čas rychle ubíhá a už vůbec jsem nemyslel na to kde mám telefon ani na zítřejší večer. Spát jsme šli opravdu brzy, protože Neun vypnula televizi okolo desáté a zavelela jako nějaký generál.

Ráno jsme vstávali opravdu brzy jelikož počáteční nadšení a nervozita již dorazila a proto jsem ke snídani udělala dvě obrovské hromady lívanečků. Bylo toho jak pro polský zájezd ale neměla jsem strach, že se to nesní protože jakmile došla Neun bylo jasné kam to všechno zmizí.

Z pohledu Taehyunga: Kluci u mě vydrželi celé odpoledne, přičemž jsme řešili co si oblečeme, kdo tam bude a všechny ty věci okolo. Ani jsem neměl chuť vařit či něco připravit tak jsme si objednali jídlo domů. Už bylo okolo půl desáté, když se kluci začali pomalu balit a chystat k odchodu. ,,Však tu můžete zůstat zítra bych vás zavezl domů to by nebyl problém." Řekl jsem nenuceně. Dnes večer bych bral kdyby tu zůstali nevím měl jsem takový zvláštní pocit úzkosti. ,,Hej Tae jindy bych souhlasil ale zítra je zítra a to bych si moc nepomohl kdybych tu zůstal." Zasmál se Suga a zapnul si kabát a odešel společně s přikyvujícími kluky. ,,Ok. tak zítra hlavně mějte telefony u sebe." Zavolal jsem mezi dveřmi na ně. ,,No to říká ten pravej Tae." zasmál se Jin a k němu se přidali i ostatní a zmizeli za rohem. Zavřel jsem dveře a zamkl je. Šel jsem trochu poklidit aby tu ráno nebyl bordel a zápach, když se probudím. Celou dobu jsem přemítal nad tím co mi řekli kluci o Niyoung. Měl jsem hotovo a tak jsem se šel opláchnout. Vzal jsem si na sebe jen tepláky a šel rovnou do postele kde jsem si vzal telefon z nočního stolku a koukl jsem se zda mi někdo nepsal. 

Byly tam sms ale od kluků a některé nebyly zrovna přijatelné ale co už bylo po desáté večer, takže se kluci rozjeli. Když jsem si to pročítal musel jsem se i někdy smát, protože to bylo vážně hodně stupidní. Přemýšlel jsem i jestli jí nemám napsat sms ale radši to nebudu hrotit ještě by nedošla nebo tak a vypnul jsem telefon. Vzbudil jsem se okolo deváté ráno. Byl jsem tak nadšený a proto jsem se musel jít vybít do tělocvičny. I při tréninku jsem myslel jak se zachová až mě uvidí a co udělám já. V tu chvíli je to na mě moc emocí najednou. Když jsem dorazil domů byli teprve tři měl jsem tedy dost času na přípravu. 

Mám pocit, že je překvapení, že jsem vůbec přidala něco ale po takové době už to asi potřebovalo :) Kdyby něco dejte vědět. :D