Síla vůle

5. kapitola

Ráno jsem vstal svěží jako rybička, zatímco ostatní se probouzeli jako mrtvoly. V kuchyni jsem se střetl s Nicky a Courtney, která si právě brala aspirin. S Nicky jsme na sebe hodili neidentifikovatelné pohledy, než uhnula ke kávovaru. Měl jsem v tom zmatek. Tvářila se pobaveně, koketně a zároveň jako kámoška, co drží moje tajemství.

Když jsme se všichni nasnídali, Nicky odcházela do práce. Loučila se s Marvinem pusou a ostatním zamávala. Vybavil jsem si její slova ohledně kámošky.

,,Kde Nicky dělá? Vyprávěla mi o nějaký kámošce z práce." naklonil jsem se k Marvinovi, aby to neslyšela Courtney.

,,A od týhle už jsi dostal, co jsi chtěl?" začal se culit a kýval bradou na Courtney.

,,Nezlob se, ale nechci jen sex. Když už mám tu možnost, že mě tu nikdo nezná, chci se pokusit najít něco víc."

,,Ty se bojíš, že ti lezou do postele kvůli prachům?" začal se smát.

,,Nebojím. Já to vím. Bylo jich tolik, kamaráde. Brácha kvůli jedné umřel. Už nechci žádnou modelku nebo vychcanou svini. Postačí mi normální holka a myslím si, že tady ji najdu."

,,To víš, že jo. Nicky ti nějakou najde. Ta Lucy je dobrá."

Dobrá? To neznělo nadšeně. Každopádně mi půjčil svoje auto a přemístil jsem se odpoledne do kadeřnictví za Nicky. Měla tam zrovna nějakého dědka a celou dobu jí civěl na podprdu, která jí prosvítala skrz upnuté bílé tílko.

,,Ahoj, Lucy je na obědě. Za chvíli přijde." zamrkala na mě a stříhala frajera dál.

,,A kdy ty se budeš vdávat, princezno?"

,,Až nastane čas, pane Boyle."

,,Vždyť jsi říkala před nedávnem, že jsi zasnoubená."

,,Nikam se nehrneme."

,,Že on si tě chtěl jen označkovat, abys mu nikam neutekla. Taková hodná holka." mluvil si děda pro sebe.

,,Neřešíme to." dodala Nicky.

,,A co ty, mladíku?" podíval se na mě děda.

,,Já?"

,,No, už máš taky na čase do toho vletět." povzdechl jsem a nebyl zrovna na větvi se o tomhle bavit s cizím chlapem.

,,Jakmile se nějaká objeví, udělám to." odpálkoval jsem ho a vzal do ruky telefon, abych si přečetl pár naštvaných textovek od táty.

Bylo mi jasné, že ho ta moje hokejová přestávka vzala. Jenže jsem marně hledal porozumění po tom, co se stalo bráchovi. Byl jen o něco málo starší a nedožil se vlastních dětí.

Z mého přemýšlení mě probraly otevírající dveře. Vešla dost štíhlá černovláska s mikádem a vedle ní starší dáma.

,,To budeš hodná, že mě ostříháš. Nicky už se o tátu postarala." přikulhala babča až ke mně a pozdravila.

Já jsem hypnotizoval tu mladší a střelil po Nicky, která se na mě usmívala a přikývla, že se jednalo o tu její kolegyni. Očividně o ničem nevěděla, což mi bylo příjemnější než s Courtney. Mohl jsem na ní prostě použít vlastní šarm.

Dědek vstal z křesla a liboval si, jak mu to krásně ostříhala, přitom ho vzala jen strojkem pomalu na ježka. Musel jsem se smát.

Babka si zalezla na druhé křeslo a černovláska otráveně ukázala na jiné s umyvadlem. Dokola něco žvanila o psovi, což ji děsně očividně zajímalo.

,,Paní má trvalou." popošla ke mně Nicky.

,,Mám počkat?"

,,Na Lucy ne. Ta má na hodinu co dělat." dodala tiše.

,,Tak co teď?"

,,Pojď ke mně." vztáhla prsty k mým vlasům a projela.

Ačkoliv jsem chtěl okouknout tu druhou, bylo by trapný, kdybych tam seděl hodinu jako mamlas a čekal na ni. Posadil jsem se k umyvadlu vedle ukecané babči a nechal Nicky, aby mi jemně umyla hlavu. Ta teplá voda mi byla příjemná a ta masáž, co mi Nicky udělala se mi fakt líbila.

,,Tak co?" sklonila se ke mně Nicky, když se babča přemístila do křesla a Lucy se jí začala věnovat.

Vlastně jsem si ještě pořádně neudělal názor. Slečna mě trochu ignorovala, takže jsem si říkal, že super začátek. Buď jsem ji nezaujal nebo si mě ani nevšimla.

,,Vypadá v pohodě."

Vypadala přirozeně a měla tak maximálně trochu řasenky, což mě potěšilo, že chlap hned ví, do čeho jde. A tak jsem si nakonec řekl, proč ne?

Nicky mi to trochu zastřihla a když si bába vyřizovala telefon, dali jsme se všichni tři do řeči. Nicky nás představila a Lucy se konečně trochu usmála.