Síla vůle

21. kapitola

Tenhle Marvinův obrat mě trochu zaskočil. Když pak přišla Nicky do kuchyně za námi, dělala překvapenou. Netvářila se nijak naštvaně, protože jsme se dohodli, že na mě nepoví o tom jeho uklouznutí.

Byla sice lehce odtažitější, ale nechala se políbit, přičemž jsem musel otočit hlavu z okna. Vnitřní hlas mě právě péroval: ,,Co jsi čekal, debile?"

,,Přijel jsem pro tebe."

,,Ale já tu auto mám."

,,Tak v něm pojede Kevin." podíval se na mě.

,,Podívejte se, musím si tady něco zařídit kvůli dědictví a přijedu tak za dva týdny."

Jasně, že bych mohl, ale když hodlal všechno napravit, nechtěl jsem u toho asistovat a stát jim za zadkem. Tohle musela vyřešit Nicky sama.

Sotva jsem za nimi zavřel dveře, bylo mi divně. Všechno se ve mně kroutilo a měl jsem chuť si nafackovat. Místo toho jsem však s klukama z hokeje zašel na pivo a sbalil první koketu, na kterou jsem narazil.

Dotáhl jsem si ji úplně na šrot domů a šukal ji celou noc. Byl jsem úplně v prdeli. Všechno mě totálně rozsekalo. Stačilo mi zavřít oči a hned jsem si představil, že ojíždím Nicky. Měl jsem dost.

Ani nevím, kolik bylo, když mě vzbudil domovní zvonek. Střelil jsem pohledem po nahé černovlásce vedle sebe a doufal, že to není Nicky. Jak bych jí, zatraceně, vysvětlil, že tady píchám cizí holku?

Trochu jsem si oddychl, když jsem otevřel dveře mojí mámě. Přinesla nějakou tašku a usmívala se jako by něco vyhrála.

,,Tak co?" rozhlížela se po podlaze, kde ležely lodičky a nějaké dámské tričko.

,,Co by?"

,,No dali jste to do kupy?" culila se.

,,Mami, kde jsi to zase vzala?"

,,Nesu jí ty věci, co si u mě včera nechala." podala mi tašku s pečlivě složeným tričkem, džínami a lodičkami.

,,Jo díky."

,,Ještě spí?"

Jako na potvoru se zrovna vynořila z pokoje ta černovláska, jejíž jméno jsem si ani nepamatoval.

,,Kde je koupelna?" rozespale zachroptěla, zatímco si jen v kalhotkách držela hrudník.

,,Co je tohle?" spustila matka, když za sebou zavřela dveře.

,,Nevím nějaká holka. Nicky odjela s Marvinem."

,,Tak jsi hned musel zajet do starých kolejí? Je mi z tebe zle." vyrvala mi tašku pro Nicky z ruky a uraženě odešla z bytu.

Odpoledne jsem zašel s kluky na stadion a trochu jsme trénovali, abych se mohl příští měsíc vrátit na led. Startovala nová sezóna a odreagování jsem potřeboval jako sůl. Kdyby ovšem nepřišel Bobby a nezačal do mě rýpat kvůli Nicky. Měl jsem toho dost.

Večer jsem se vrátil do bytu a měl od Nicky nepřijatý hovor. Ani nevím, jestli jsem chtěl něco vědět. Holky umí být pěkný svině. Hrála si se mnou jako kočka s myší a já do toho zahučel jako ještě nikdy.

Navštívil jsem tátu a bráchu na hřbitově, abych si trochu postěžoval. Brácha si vzal prášky kvůli nějaké děvce a já jsem se momentálně necítil o moc líp. Potřeboval jsem oddych.

Dal jsem tomu asi tři týdny, zatímco se mi Nicky snažila dovolat téměř denně. Textovky, jak se jí po mě stýská a jak chce, abych přijel, jsem ignoroval. Naivně jsem si myslel, že když tu holku neuvidím, tak mě tyhle pocity přejdou. Jenže ta pozitivní energie, kterou mě Nicky nabíjela, zmizela jako ona. Chybělo mi všechno. Její úsměv, vtípky, chápavý pohled nebo jak u mě spala přitisknutá. Všechno jsem to, zatraceně, chtěl vrátit.