Síla vůle

23. kapitola

Vzápětí dorazil Simon, takže docela zíral, jaký mejdan se tam odehrával. Vyšli jsme na chladem políbenou terasu, kde většina hulila trávu a mezi nimi i Marvin. Nicky tu stála s Courtney a Beverly, když jsem za sebou vedl Simona.

,,Chci ti představit bratrance Simona. Tohle je Marvin."

Poplácali se po zádech, když se u nás objevila Nicky, aby ho pozdravila. Simon však nezklamal. Věděl, že tenhle Marvin, co stál před ním, byl Nicky frajer a tak přilil benzín do ohně.

,,Kotě, tady máš tašku s věcmi, co sis u mě nechala. Musíme si to zase někdy zopakovat." culil se na ní, jako by byla nahá.

Marvin samozřejmě zpozorněl.

,,Děkuju." zakřenila se Nicky a vzala si od něho tašku.

,,Ještě jsme se ani nepozdravili." naklonil se k ní pro pusu, kterou neošidil a mlaskla až k Marvinovu kyselému ksichtu.

,,Jdu ti pro něco k pití, co si dáš?"

,,Pivo, kotě."

Aby ještě víc provokoval, když Nicky odcházela, schválně jí civěl na zadek celou dobu a až pak se spokojeně otočil na mě a Marvina.

,,To myslíš vážně?" zamračil se na něho Marvin.

,,Co?"

,,Nicky je moje přítelkyně."

,,Fakt? Nic neříkala."

,,Jak jako, že nic neříkala?"

,,Nezmínila se, že je zadaná. Nebo je to teď nějaké čerstvé?"

,,Ne, kurva, je to už pár let."

,,Aha. To jsem nemohl vědět. Tak to sorry."

Dloubnul jsem do něho loktem, co to jako prováděl.

,,Teď jsi to akorát posral Nicky."

,,Ne. Aspoň se to rozjede. Ať ví, že má smůlu, frajírek namachrovanej."

Popošli jsme ke dveřím a ještě chvíli si se Simonem povídali, když jsem si všiml dvou maníků u Nicky. Něco jí tam vtloukali do hlavy, takže jsem je měl pořád na očích. Možná se uvnitř mě ozývalo něco jako žárlivost. Civěl jsem na ní jako by byla moje holka. Kontroloval jsem každý její pohyb a každého okolo ní.

Týpci si nalili nějakého panáka a nalili i Nicky. Ona očividně nechtěla a tak se dohodli na malém. Jeden z frajerů s ní něco řešil a ten druhý tajně něco vsypal do obsahu skleničky.

,,Ty vole, ten sráč něco nasypal Nicky do pití." ukázal jsem a Simon se otočil.

,,Nicky?"

Chvíli jsem pozoroval, co se bude dít, když podal onu skleničku Nicky, vystřelil jsem, ale bylo příliš pozdě. Připili si a naklopili do sebe všechnu tmavou tekutinu. Přišel jsem pozdě, takže jsem šel rovnou za Marvinem, aby je vyhodil.

,,Pojď sem." táhl jsem zhuleného Marvina ke dveřím, aby měl výhled na ty frajery u Nicky.

,,Co je?"

,,Kdo to je? Právě nasypali Nicky něco do pití."

,,No a?"

,,Jak no a? Mohlo by jí to ublížit."

,,Aspoň s ní bude legrace a bude povolná. Třeba mi dneska dá." začal se culit a napil se piva s blaženým výrazem na Nicky.

Z toho se mi dělalo na nic. Nechá zfetovat svojí holku, aby jí mohl přefiknout? To snad ne.

Simon vrtěl hlavou a dal mi najevo, abych se na to vykašlal. Třeba to nebylo nic špatného a jen s ní bude větší legrace. Co jsem taky měl dělat, když už to v sobě měla.

Moje nálada byla v tu ránu na bodu mrazu, protože jsem pohledem neustále hledal Nicky. Trvalo to možná půl hodiny, když se začala smát víc než by měla. Nad tím jsem mávnul rukou, ale po necelé hodině už vypadala docela sjetě a pořád se opírala o nějaký nábytek. Frajeři toho hned využívali a hrabali jí na zadek. Když už jí jeden z nich sáhl na prso, vyrazil jsem k nim.

,,Co se tu děje?" promluvil jsem na ně a frajeři mě těžce ignorovali.

,,Bavíme se." tlemil se jeden z nich.

,,A abyste se dobře bavili, musíte jí zfetovat?"

,,Hele neser se do toho a jdi si ulovit jinou šuknu."

,,Prosím?"

,,Keve, jdeme tančit?" ozvala se Nicky, ale bylo jí sotva rozumět.

,,Jdi si zatrsat, vole." radil mi jeden z nich.

,,Nech ji na pokoji. Ještě jednou se jí dotkneš, tak se proletíš z terasy, kámo."

Mé výhrůžce se vysmáli.

,,Jdi do prdele." dodal ten druhý, což mě rozžhavilo do běla.

Bez varování jsem mu jí vrazil a dostal pěstí zase od druhého. Takže na mě byli sice dva, ale bylo mi to jedno. Adrenalin přesunul bolest na druhou kolej. Vedle sebe jsem viděl Simona, který držel jednoho z těch frajerů a táhl ho ke dveřím.

Já ještě pořád držel druhého pod krkem a pár lidí okolo se na nás dívalo, ale nikdo nic neudělal. Oba jsme je se Simonem vykopali z baráku a šel jsem okamžitě za Nicky. Už klečela u zdi na podlaze, když jsem ji popadl a vedl do koupelny. Simon mi pro ní přinesl sklenici vody, kterou naštěstí vypila a část vyzvracela.

,,Kdo to byl? Nejradši bych je zabil." rozčiloval jsem se.

,,Je mi zle." zamumlala Nicky.

,,Já vím, zlato." držel jsem jí vlasy a hladil po krku.

Tenhle stav naštěstí netrval dlouho. Najednou byla plná energie a vypadala spíš jen jako úplně zhulená a opilá. Smála se každé kravině a sotva chodila.

Simon mi ji pomohl odvést do pokoje a pak šel. Nicky seděla na posteli a usmívala se. Její oči byly jako nepřítomné pořád se kácela ze strany na stranu.

,,Jak ti je?"

,,Teď je mi dobře." usmívala se na mě a položila mi ruce na ramena, aby následně spojila prsty za krkem a přitáhla si mě blíž.

,,Nicky, měla by sis jít lehnout."

,,S tebou?"

,,Klidně, když ti bude líp."

,,Dotkneš se mě konečně?" naklonila se k polibku, ale já jsem uhnul.

,,Nicky, takhle ne. Vyspi se z toho."

,,Jak dlouho mě budeš trápit?"

,,Nechci tě trápit, ale jsi teď mimo. Promluvíme si ráno."

,,Slíbila jsem tvojí mámě, že ti to řeknu."

,,Co mi řekneš?"

,,Že tě miluju, Keve."