Síla vůle

17. kapitola

Ani ve snu by mě nenapadlo, že by tohle udělala. Kdybych nepromluvil, vyspal bych se s ní. V tu chvíli bych se cítil úžasně, ale následný pocit viny vůči Marvinovi by byl příliš silný. Jasně, že by mi to za to stálo, ale měl jsem nějaké svědomí a zásady.

,,Neskončí to tak, slibuju." naklonila se ještě blíž, až se lehce otřela o moje rty.

Na všechno už bylo pozdě. Vzala do dlaní můj obličej a jen se lehce otřela o můj spodní ret. Pak ho sevřela mezi svými rty a to už moje ruce vyletěly jako šílené, abych si ji přitiskl k sobě blíž. Jen něžně a pomalu pohnula jazykem, jehož špička se mě sotva dotkla. Našpulila rty víc a já už zapojil i své líbací svaly. Celé tělo jsem měl nezvykle jako v ohni a ledu zároveň.

Zavřel jsem oči a nechal se unášet. Postupně přidala na intenzitě polibku až mě to pohltilo přesně, jak jsem říkal. V tenhle okamžik už bych nedokázal ze své vůle přestat. Sjel jsem prsty po páteři až k zadečku a pevně ho stiskl, když si opřela čelo o moje a přestala.

,,Vážně teď chceš přestat?"

Otevřel jsem oči a jasně, že jsem, zatraceně, nechtěl přestat. Ten tlak v trenkách se pomalu nedal vydržet a její zadek jsem právě mačkal v dlani jako polštář.

,,Nechci, ale Marvin je kámoš, Nicky. Tohle nemůžu. Promiň."

,,Já vím. Omlouvám se." odtáhla se a pozadu spadla na můj polštář až se jí tričko vyhrnulo k pupíku.

Radši jsem odvrátil zrak, abych si to ještě víc nezhoršil. Stačily mi napěchovaný trenky, přičemž jsem netušil, co dělat. Schovat ho v dlaních a odpochodovat si jen tak do koupelny nebo dělat jakože se nic neděje?

,,Kdybys mohl, co bys přesně udělal?" culila se na mě, když jsem se na ní překvapeně podíval.

,,Hodláš mě provokovat?" začal jsem se usmívat.

,,Ne. Jen si pohrát."

,,Nicky, mám už takhle dost. A nechtěj, aby to dopadlo jako v té vířivce."

,,Tak mě nech se tě dotknout."

Zabodla znovu oči do mých a já měl fakt dost.

,,Já chápu, že tě Marvin podvedl, ale se mnou mu to, prosím tě, nevracej. Nemohl bych se mu podívat do očí."

,,Na Marvina kašlu. Ty víš, že my dva kamarádi být nemůžeme. Víš to stejně jako já. Chceš to taky."

,,Jasně, že chci, ale takhle to nejde, Nicky. Vážím si tě a mám tě rád, ale nemůžu Marvinovi tohle udělat. Už tohle jsem přepískl."

,,Ty víš, že kdybych chtěla, mohla bych tě teď mít lusknutím prstů, ale do ničeho tě nenutím, Keve. Jen chci ležet vedle tebe. Můžu?"

Měla zatraceně pravdu. Naskytlo se jí tolik možností. Stačilo si vysvléct tričko nebo kalhotky. Měl jsem sice silnou vůli, ale až takhle ne. Postačilo by kdyby s tím polibkem nepřestala. Bylo to dokonalý a mělo to neuvěřitelnou šťávu. Možná ten pocit, že zakázané ovoce chutná nejlépe. Byl jsem hned plný energie a když jsem kapituloval a lehl jsem si vedle ní, aniž bych to chtěl, přitulila se až na tělo.

Propletla prsty s mými a pohrávala si s nimi ve vzduchu.

,,Chci se s Marvinem rozejít." pošeptala do ticha a pak pustila mojí ruku.

Zavřel jsem oči a pokoušel to všechno vstřebat. Její prsty mě hladily po paži a když si nejspíš myslela, že spím, dala mi pusu na rty a jemně mě pohladila po tváři. Přitiskla se ke mně ještě blíž a usnula. Já měl větší problém. Když pak proudilo ranní slunce do okna, chvílemi jsem usnul a chvílemi mě probouzel kámoš dole.

Nicky původně spala, ale pak se otočila a nohu propletla mezi mými. Musela vědět, co dělá. Čekal jsem, kdy přidá plyn, ale dělala že spí. Dala tomu chvíli a pak se zavrtěla, že jsem se dotkl jejího stehna. Zhluboka jsem se nadechl a podle jejího dechu mi bylo jasné, že už nespala.

Znovu zhoupla boky a otřela se stehnem, přičemž to udělala vzápětí znovu a já myslel, že prasknu.

Brnělo mě celé tělo a byl jsem napnutý jak moje trenky. Opakovaně klouzala stehnem o mýho ptáka a pokoušela mě neskutečným způsobem.

,,Nicky, sakra, co to děláš?" pošeptal jsem, ale nestihla ani odpovědět, protože zazvonil domovní zvonek.

Myslel jsem, že omdlím. Štěstí stálo při mně, protože jestli bych si to s ní nerozdal, musel by v tom být čert a nebo moje matka.

V rychlosti jsem na sebe hodil džíny a skřípnul ptáka mezi gumu od trenek. Nicky odběhla do koupelny a já šel otevřít.

Culila se na mě a táhla obří tašku s nějakým jídlem.

,,To je překvapení, co? Neříkej, že jste ještě spali?" rozhlížela se po bytě, když sjela prázdnou sedačku.

,,Proč jsi nedala vědět?" zavrčel jsem.

,,Kdybys zvedal telefon, tak bys to věděl a kde je Nicolette?"

,,Tady jsem." objevila se za námi.

Učesaná, oblečená a vypadala svěže na rozdíl ode mě.

,,Víte, co já zatím hodím sprchu a vy si tu dělejte třeba bábovičky." dodal jsem, když začala máti vyndavat hromady jídla.