Síla vůle

20. kapitola

Než se vysprchovala, usnul jsem v oblečení na pohovce, takže sprchu jsem si dal až někdy v sedm ráno. Myslel jsem si, že Nicky spala, ale sotva jsem zalezl za skleněnou matnou zástěnu, zahlédl jsem její obrys. Prostě na drzouna vlezla do koupelny. Dal jsem si tedy rychlou sprchu, zamotal spodní část těla do osušky a vylezl ven. Nicky tu stála opřená o umyvadlo a zase měla ten pohled zlobivé holčičky.

,,Nemohla jsem spát." vztáhla ruku k mému krku a prsty putovala po břiše až k lemu osušky.

Naše pohledy se střetly, když zastrčila dva prsty za osušku. Čapnul jsem jí za dlaň a zastavil ji.

,,Na nečem jsme se dohodli."

,,Ano, že nebudu v noci zlobit, ale už je ráno." zachichotala se.

,,Nicky..."

,,Jen pusu, ano?"

,,Ne, protože pak nebudu vědět, kdy skončit." zarazila se.

Její hrudník se prudce zvedal a klesal, když nakročila ke mně. Zamířila rovnou bez okolků na moje rty a zkřížila prsty za mým krkem. Chvíli jsem si připadal jako v ráji, dokud jsem nedostal ledovou sprchu. Někdo zazvonil.

Čekal jsem matku nebo Simona, takže jsem nechal Nicky v koupelně a šel otevřít. Málem jsem dostal infarkt, když jsem otevřel. Stál tam Marvin. Polknul jsem na prázdno, když mě sjel bez trička a jen v osušce.

,,Co ty tady?"

,,Přijel jsem pro Nicky. Včera jste mi nezvedali telefon." ještě jednou mě sjel od hlavy k patě.

,,Byli jsme strýcovi na jedom mejdanu. Nechtěl jsem, ale trval na tom. V tom hluku jsem ten telefon asi neslyšel."

,,Kde je?"

,,Asi spí. Probral jsem se před chvílí na sedačce v košili a botech." začal jsem se obhajovat a dokonce i on se pousmál.

,,Musím s tebou pak mluvit."

,,Jasně. Jen na sebe něco hodím. Počkej v kuchyni. Dáme si kafe."

Vběhl jsem do ložnice a Nicky začala panikařit.

,,Co tu dělá?"

,,Přijel pro tebe, protože jsi mu nezvedala telefony."

,,To jsi mu otevřel takhle?"

,,Snad jsem mu to vysvětlil. Tvářil se v pohodě. Řekl jsem, že ještě spíš."

Vyndal jsem hbitě ze skříně boxerky, džíny a tričko, ale nechtěl jsem pořád běhat tam a sem. Podíval jsem se na Nicky a poručil jí, aby se otočila. Začala se culit a bez řečí se otočila. Jasně, že sotva jsem hodil ručník na zem, už zírala na mojí holou prdel.

,,Jen ti to vracím, když jsi včera viděl mojí." pošeptala.

Já jsem však měl momentálně úplně jiné starosti než její zadek. Za dveřmi stál její frajer a tahle situace vypadala hůř než byla. Ačkoliv kdyby byl Marvin v takovéhle situaci s mojí holkou, dostal by na budku.

Nicky dál dělala, že spí a já jsem šel za Marvinem do kuchyně, abychom si dali kafe. Tvářil se jako hromádka neštěstí a byl neobvykle vážný.

,,Tak co tě trápí?" posadil jsem se naproti němu.

,,Nicky spí?"

,,Jo."

S nádechem se podíval do plného hrnečku s černou kávou a následně vydechl s pohledem na mě.

,,Posral jsem všechno, co jsem mohl. Hodlám to teď všechno změnit, Keve. Nechci o Nicky přijít. Já vidím, že nás tyhle mejdany odcizili. Uvědomil jsem si, že o ni nechci přijít. Miluju jí a seru na všechno okolo."

Co jsem mu měl na tohle, kurva, říct? Jo, kámo, tak to jsme dva, protože já z ní mám taky vítr?

,,Záleží na ní."

,,Stěžovala si na mě?"

,,Jen říkala, že ses změnil."

,,Do prdele!" praštil dlaní o stůl.

,,Takže vám tohle odloučení nejspíš pomohlo si uvědomit chyby?"

,,Já jsem, do hajzlu, podělal co jsem mohl s tou děvkou. Lezla mi do postele sama. Provokovala mě a já to prostě nedal s těmi tabletkami v sobě."

Co by teprve dělal v mé kůži? Připadal jsem si jako sopka před výbuchem.