Síla vůle

9. kapitola

Byli jsme na cestě asi dvě hodiny, když mi máma volala znovu. S nádechem jsem přiložil sluchátku k uchu, jako bych tušil, co mi poví. Stačila mi jedna věta, abych se roztřásl pod náporem nervů.

,,Zastav."

Zabrzdila u krajnice, abych mohl vystoupit. Praštil jsem mobilem kamsi pod nohy a zajel si prsty do vlasů. Slzy se mi proti mé vůli spustily, když jsem obešel auto a opřel se o bok. Zaslechl jsem Nicky, jak také vystoupila. Drtil jsem zuby o sebe, jak jsem se držel, abych nebouchnul.

,,Už nemusíme pospíchat." polkl jsem na prázdno a zhluboka dýchal.

Sjel jsem po dveřích auta do sedu a snažil se vzpamatovat. Nicky poklekla ke mně a objala mě. Opřela mi hlavu o její hrudník a hladila mě po vlasech.

,,To bude dobrý."

,,Je to moje vina." pustil jsem pláč na plno.

,,Neobviňuj se, zlato, ty za nic nemůžeš."

,,Nebyl jsem tam."

,,Pamatuj si ho tak, jak ho znáš."

Zavřel jsem oči a zavrtal se do té květinové vůně, která mě kupodivu docela uklidňovala. Bylo mi příšerně, ale museli jsme se vydat na cestu. Utřel jsem slzy a Nicky stále klečela přede mnou.

,,Děkuju, Nicky."

,,Prosím tě, hlavně se neobviňuj. Měl tě rád a tohle by nechtěl."

Sklopil jsem oči kamsi do bodu na jejím tričku a rozdýchával tu bolest. Utíral jsem si slzy, když mi vzala obličej do dlaní a opřela si čelo o moje.

,,Tvoje máma tě potřebuje. Musíš být silný."

Přikývl jsem a přikryl její drobné prsty na mých tvářích. Ucítil jsem její rty na tváři, tak jsem prudce otevřel oči.

Bylo mi tak zvláštně. Bolela mě ztráta otce a zároveň mi bylo na omdlení kvůli Nicky. Její rty, vůně a přítomnost mě neuvěřitelně uklidňovala. Než jsem se vzpamatoval, tiskla měkké rty do koutku mých úst a prsty mě hladila po celém obličeji.

Zíral jsem na ní jako na cvoka. Dala mi pusu. Co to mělo znamenat? Proč to udělala? Nelíbala mě, ale dala mi pusu na rty. Větší zmatek jsem v té děravé hlavě mít nemohl.

Celou cestu jsem mlčel nebo spal. Dorazili jsme brzy ráno do bytu, kde jsem nechal Nicky. Nechtěl jsem, aby se mnou chodila za mámou. Ještě by to danou situaci víc komplikovalo a neměl jsem sílu vysvětlovat, že je to přítelkyně mého kamaráda a jen mě sem dovezla.

Navštívil jsem mámu doma a byla pod vlivem léků a sedativ. Strýček u ní byl celou dobu a bratranec pomáhal, jak mohl. Byl jsem jim vděčný. Společně se nám dařilo z té bolesti dostat.

Odpoledne jsem přišel do bytu a Nicky spala na pohovce v obýváku. Bohužel ji vzbudila moje sprcha a tak jsem si k ní přisedl.

,,Jak je tvé rodině?"

,,Máma je na lécích. Strýc s bratrancem jsou u ní."

,,Nechceš být s ní?"

,,Ne. Akorát bych si ten dům připomínal."

,,Já vím, že asi nemáš hlad, ale něco jsem koupila a udělala polévku." pohladila mě po týlu.

Otočil jsem se na ní a pozoroval její vřelý úsměv.

,,Děkuju, Nicky. Klidně se vrať k Marvinovi."

,,Volal. Říkala jsem mu, co se stalo. Budu tady, dokud budeš potřebovat. Přátelé si pomáhají, ne?"

V tu chvíli mi bylo všechno jedno. Chtěl jsem jen spát a zapomenout na všechny starosti. Pevně jsem Nicky objal a položil si hlavu na její břicho. Chvíli jsem vnímal její dotyky, když jsem usnul úplně. Probudil jsem se v noci. Hlavu jsem měl na jejích stehnech a ona byla zakloněná na hraně vypolstrované pohovky.

Nebyla vůbec nalíčená a přesto vypadala jako křehká a přirozená květina. Hned jsem si vybavil, jak mě těmi plnými rty políbila. Roztřásly se mi kolena, sotva jsem si na to vzpomněl.

Natáhl jsem se pro deku a přikryl ji. Bylo až neuvěřitelný, co pro mě ta holka udělala. Byla tak hodná až jsem si připadal jako největší parchant, protože jí lžu.

Usnul jsem až pozdě v noci, kdy jsem si vychutnal polévku od Nicky. Měl jsem hlad a byl jsem vážně vděčný, že mi tímhle způsobem pomáhala. Zamyslel jsem se nad tou pusou a nad tím, co povídala o přátelství. Jasně, že si mají přátelé pomáhat, ale ta pusa už nepatřila mezi přátelské gesto. Než jsem stačil zareagovat, přestala. Každopádně bych jí to rád opětoval, jenže chodila s Marvinem. Na druhou stranu se to ve mně pralo, protože taky škádlil Courtney a nechal si kouřit od jiných holek. Jedna malá pusa nebyla nic špatného.