Síla vůle

27. kapitola

Nicky očividně chvíli přemýšlela, když si zajela prsty do vlasů.

,,Promiň."

,,Proč se omlouváš? Zopakuješ mi to?"

,,Já jsem ti to vážně řekla?"

,,Nevěřil jsem, že to někdy řeknu, zlato, ale miluju tě."

Začala se usmívat a pevně mě objala.

,,Cítila jsem k tobě něco už od té chvíle u auta."

,,Už?"

,,No jo, tak se hned nenaparuj. Když jsem pak viděla tvojí bejvalku, tak jsem to vzdala."

Začal jsem se smát.

,,Tohle všechno pro mě bylo šíleně těžký."

,,Chceš mě?"

,,To je otázka. Jasně, že tě šíleně chci."

Vyskočila mi až na hlavu, což mě potopilo pod hladinu. Sotva jsem zadržel dech. Přitiskl jsem si ji k sobě a políbil na břicho než jsem vyplul nad hladinu.

,,Mrznu. Jdeme na pokoj." zazubila se a pomalu plavala ke břehu.

Vzhledem k tomu, že díky Beverly přišla o vršek, půjčil jsem jí tričko. Vrátili jsme se do hotelu, ale museli jsme to vzít přes ostatní. Dostal jsem trochu šok, když k nám zamířil Marvin od baru.

,,Můžeme si promluvit?" podíval se na Nicky.

,,Jo."

,,Tak pojď."

,,Ne. Chci, aby u toho byl i Kevin."

,,Proč?"

Čekal jsem průser. Marvin těkal očima mezi námi a pak zklamaně sklopil oči kamsi na druhou stranu, přičemž si dal ruce v bok.

,,Tak chceš mluvit nebo tu budeme stát a civět na sebe?" promluvila.

Popošel o kus dál, kde se opřel o stůl a založil si ruce na hrudi. Stál jsem vedle Nicky, když si nás oba Marvin prohlížel. Bylo mi jasné, co si myslel. Byl by naprostý idiot, kdyby mu to nedošlo.

,,Hele posral jsem hodně věcí. Nikdy jsem ti nechtěl ublížit. Mám tě rád, Nicky. A to, co ti chci říct mi změnilo život. Ani nevím jestli k lepšímu, ale hodně jsem přemýšlel, co dělat. Když jsi byla pryč, hodně se změnilo a jak koukám, tak asi z obou stran, ale nejsem v pozici, abych ti něco vyčítal. Vyspal jsem se s Courtney. Mrzí mě to. Dlouho jsem z toho byl v hajzlu, protože jste kamarádky a vyčítal jsem si to. Hodlal jsem to napravit a chtěl jsem být jiný člověk, ale ona přišla s tím, že je těhotná. Všechno se tím posralo. Chtěl jsem, abys to věděla ode mě."

Nicky chvíli mlčela.

,,Nezlobím se na tebe. Prostě to nevyšlo. Ani já jsem ti nechtěla ublížit nebo z tebe dělat pitomce. Jen chci, abys byl s Courtney šťastný. Je to fajn holka a myslím, že se k tobě hodí víc než já."

Marvin se podíval na mě a z jeho pohledu jsem nerozeznal, jestli je naštvaný nebo v pohodě.

,,Kdy to začalo?"

,,Na vejšce i střední jsme toho spolu hodně zažili, Marvine, a nedokázal bych tě zradit. Přísahám, že jsem zažil hodně krutý dny, kdy jsem se na to chtěl vysrat, to mi věř, ale jsi fajn kluk a nezasloužíš si to. Nicky jsem se do dneška ani nedotkl."

,,Tak to teda čumím, jestli je to pravda."

,,I teď z toho nemám dobrý pocit a pořád si říkám, že jsem ti přebral holku hned, jak to šlo."

,,Ne, v pohodě, Kevine. Nevážil jsem si toho, co jsem měl, takže vám přeju hodně štěstí. Sluší vám to spolu." sjel očima k našim botám a v očích se mu objevily slzy.

Bez dalších slov odešel. Myslel jsem, že hodím záda. S blaženým úsměvem jsem se podíval na Nicky a ona si zrovna utírala slzu.

,,Jsi v pohodě?" podíval jsem se na ní.

,,Já nevím. Je to taková směsice radosti a všeho možného."

,,Pojď ke mně." objal jsem jí a vlepil pusu do vlasů.

,,Nemůžu uvěřit tomu, že jsem narazila na někoho jako ty." podotkla nadšeně, což se mi v hlavě rozleželo.

Měl bych jí říct o svém životě víc, ale bál jsem se, že ji to odradí a vykašle se na mě. Byla mojí jedinou nadějí a životní nadějí. Nechtěl jsem být bez ní už ani chvíli. Věděl jsem, že s ní odehraju zápas na jedničku a nic mi nemůže zkazit náladu.