Síla vůle

32. kapitola - Závěr

Po zápase jsme šli oslavovat. Celé hokejové mužstvo s trenérem a několik lidí se sešlo v nedalekém klubu. Největší radost jsem měl samozřejmě z přítomnosti Nicky. Posadil jsem se k ní na bar a Simon mezitím odešel, aby nám dopřál prostor.

,,Abych řekla pravdu, Keve, nepřišla jsem, abych ti dávala druhou šanci. Ani nevím, co mě to napadlo, ale když jsem tě uviděla, měla jsem před očima to všechno, co jsme spolu zažili. Takže jestli je tu ještě něco, co bych měla vědět, prosím, řekni mi to hned."

,,Takže mi dáváš šanci?" rozzářily se mi snad i uši.

,,Keve, počkej. Jsme kamarádi." pozvedla varovně ukazováček a napila se vína.

,,To nám moc nešlo." ušklíbl jsem se a pozvedl své pivo.

,,Tak se budeš muset snažit." zamrkala na mě.

Věděl jsem, že tohle byla spíš taková naše hra. Už jednou jsem se držel na uzdě co to šlo. Zkoušela moji trpělivost a podobnou zkoušku vůle jsem nikdy nezažil. Stálo mi za to, abych nepřišel o kamaráda a byl jsem ráda, že mi tohle všechno Marvin odpustil.

Vycházeli jsme z klubu a už se na nás přilepil páreček novinářů. Odháněl jsem je, ale stačily jim fotky s Nicky. Bylo mi jasné, co se druhý den objeví na internetu. Přes tohle všechno jsme se prošli procházkou až k mému bytu.

Posadil jsem se naproti Nicky a chvíli na mě nehnutě zírala. Možná to v ní bojo valo jako ve mně, ale bohatě mi stačilo, že tu seděla se mnou a rty jí zdobil úsměv. Byl jsem naprosto spokojený i s tím málem, které mi nabídla.

,,Hrál jsi skvěle."

,,To kvůli tobě. Měl jsem jasno, že mě trenér vykopne, protože si na led beru svoje osobní záležitosti. Nedokážu hrát a nemyslet na svoje problémy. Naopak mám hlavu toho, co jsem mohl udělat jinak."

,,Já vím. Simon i tvoje máma to říkali. Po tom, co se stalo tvému bratrovi se všechno změnilo."

,,Já se změnil. Pohled na svět, na ženský a na rodinu. Všechno jsem přehodnotil a konečně jsem pochopil bráchu."

,,Jak jako pochopil?"

,,Umřel kvůli ženský, protože by pro ni udělal všechno. Nicky, já bych pro tebe taky udělal cokoliv by sis řekla, protože tě miluju. Bez tebe můj život nemá smysl. Proto jsem bráchu pochopil."

Nicky s nádechem zavřela oči a otočila hlavu stranou.

,,Jestli se mám kvůli tobě vzdát hokeje, tak to udělám, protože to nepotřebuju. Potřebuju tebe a nechci o tebe přijít."

,,Nechci v žádném případě, aby ses vzdával hokeje."

Zatímco seděla na pohovce, klekl jsem si před ní a položil jí dlaně na kolena.

,,Tak co chceš?"

,,Čas..."

Přitiskl jsem se břichem na její kolena a bezostyšně jí vlepil pusu do koutku rtů.

,,Keve, takhle..." snažila se mě přerušit.

,,Tohle bylo jen přátelské gesto." oba jsme se začali smát.

Chvíli se na mě dívala a usmívala, když mě pak pohladila nad uchem, měl jsem z toho dobrý pocit.

,,Děkuju."

,,Co kdybych ti jako kamarád ve sprše umyl záda. Jen tak mezi řečí." vysmála se mi, ale věřil jsem, že mému šarmu jednou podlehne.