Síla vůle

11. kapitola

Měl jsem dost. Ten pohřeb mi vysál veškerou sílu a energii. Chtělo se mi s pláčem někam zahrabat pod deku a nevycházet několik dnů. Nakonec však přišel Simon a poplácal mě po zádech s pozváním na kořalku, protože tu jsme teď všichni potřebovali.

Nezapomněl se zeptat na přítomnost Nicky, což jsem musel stručně vysvětlit, než si mě k sobě zavolala matka. Chvíli mě rozčilovala s nějakými dědickými záležitostmi, které jsem zavrhnul, protože jsem opravdu nehodlal na pohřbu vlastního táty řešit jeho jmění.

,,Co je to za holku?" zeptala se jako ostatní, což mě začínalo prudit.

,,To je Nicolette. Kamarádka."

,,Jo tak kamarádka. A to sem tu kamarádku jen tak vodíš? Jako by to byl člen rodiny?"

,,Je to fajn holka a pomáhá mi v tomhle otřesným období."

,,Pomáhá? Dneska se sexu říká všemožně." začal se za mnou pobaveně šklebit Simon.

Neměl jsem na tohle náladu a když jsem se otočil směrem k Nicky, měl jsem další starost. Alexa právě vyprávěla něco zajímavého Nicky, což mě poněkud zněchutilo. Vyrazil jsem bez dalších slov jejich směrem a zabodl jedovatý pohled na Alexu.

,,Co tu chceš?"

,,Tvého tátu jsem znala, jestli si vzpomínáš. Chtěla jsem vám jen složit upřímnou soustrast."

,,Díky a teď už můžeš jít."

Alexa se pousmála a vrhla pohled na Nicky, kterou sjela od hlavy k patě.

,,Tvoje nová a sladká Nicky by měla vědět, jaký jsi."

,,Děkuju vám Alexo, pokud budu něco chtít vědět, zeptám se Kevina." byla s ní hned hotová, což se mi líbilo.

Simon mě v tom naštěstí nenechal a přitáhl i mámu.

,,Copak došly ti prachy, že jsi přitáhla?" spustila na ní máti a Alexa se jen ušklíbla.

,,Jdeme si radši trochu zlepšit náladu. Pojďte na skleničku." objal mě a Nicky okolo ramen, přičemž na Nicky zamrkal a ona jen zdvořile přikývla.

Vzdalovali jsme se od hřbitova v autech, kde seděla i moje máti na zadní sedačce a tiše koukala z okýnka.

,,Co ti říkala?" podíval jsem se na Nicky, protože se mi zdála smutná a nemluvná.

,,Nic."

Tohle jsem na ženských tak nesnášel.

,,Ta holka vždycky žvaní, takže mi neříkej, že ti nic neříkala. Urazila tě? Byla sprostá?"

,,Ne. Jen se ptala na pár věcí."

,, Jasně, že za ní šla, protože si myslela, že spolu chodíte." utrousila máti zezadu.

,,Je mi úplně fuk, co si ta holka myslí. Na co se tě ptala?"

,,Jméno a tak. Nic zvláštního."

Nejspíš to nechtěla řešit před mámou, ale rozhodně vypadala vykolejená. Doufal jsem jen, že jí neřekla o hokeji nebo nějakou jinou sračku. Sice jsem s Nicky nechodil, ale nepotřeboval jsem, aby si o mně myslela nějaký hovna.

,,Moc ráda jsem vás, Nicky, poznala. Nechcete přijít zítra na oběd? Nechci tu být sama." těkala očima mezi mnou a Nicky.

,,Můj názor znáš." vyjádřil jsem se negativně, což vehnalo mámě slzy do očí.

,,Pokud nepřijde Kevin, tak já ano, jestli o moji přítomnost budete stát." ozvala se překvapivě Nicky.

,,Budu moc ráda." vzala Nicky za ruku a pohladila po ní.

Ještě chvíli jsem zíral na to, jak se zavřely za mámou dveře, než jsem vrhnul na Nicky šokovaný pohled.

,,Já vím, co si myslíš, ale pochop, že je na tom ještě hůř než ty. Umřelo jí dítě a manžel. Má už jen tebe a ty na ní kašleš."

,,Promyslím si to." povzdechl jsem a posadil se zpět do auta.

Celou cestu do bytu mlčela a já tušil, že to mělo něco společného s mojí ex. Byl jsem trochu vyděšený.

,,Nicky, co ti Alexa řekla? Mlčíš a ani mi nedáš šanci cokoliv vysvětlit."

,,Nemusíš nic vysvětlovat. Alexa je krásná a naprosto jsem pochopila, proč ani jedna z mých kamarádek nebyla tvůj typ."

,,Ale o tom to nebylo. Ta holka je spíš jako kabelka od Prady. Vyjde draho a je jen na ozdobu."

,,Tvým kamarádů se jistě moc líbila. Marvin a ostatní by z ní měli bradu na podlaze."

,,Upřímně? Dřív jsem se možná cítil dobře, ale dneska už chci víc. Ještě něco ti řekla, proč se tváříš takhle?" zvedl jsem dva prsty k její tváři a jemně štípl.

,,Ne." pousmála se.

Popadl jsem koženou bundu a popošel ke dveřím. Nicky čapla kabelku, obula si boty na podpatku a byla mi v patách.

Dorazili jsme do jednoho baru, kde i skvěle vařili. Simon na nás hned mával jídelními lístky spolu s mým spoluhráčem a kamarádem Natem. Z toho jsem nebyl vůbec nadšený.

Stačilo mi při představování, jak Nicky sjel a bylo mi jasné, že byla přesně jeho typ. Když si před jídlem odskočila, naklonil jsem se k němu a dodal jednu skutečnost.

,,Brácho, je obsazená."

,,Jsem slyšel, že je to tvoje kamarádka." přičemž v tom posledním slově udělal vzdušné uvozovky.

,,Mysli si, co chceš, ale je to tak."

,,To se mi nechce ani věřit, že zrovna ty by ses jí ani nedotkl. Taková holka a tys to na ní ani nezkusil?"

,,Milý Simone, drahý Nate, rád bych vás upozornil, že..."

,,...jsi do ní udělanej a ona má jinýho." skočil mi Simon do řeči a splácl ruce.

,,S vámi není řeč."

,,Povíme si to ráno. Trochu ji nalejeme a ona tě do kalhotek pustí."

Vrhnul jsem po Nateovi rozčílený pohled. Oni to prostě nechápali. Ta holka prostě nebyla jen jako matrace. Ani jsem se do těch jejích kalhotek dostat nechtěl a oni mi předhazovali něco, co byl absolutní nesmysl.

Dali jsme si večeři a začali s přípitkem na mého zesnulého tátu. Dvě skleničky šampusu a Nicky už měla rudé tváře. Se Simonem divoce gestikulovala o autech, což jsem úplně hltal. Ta holka se vyznala v motorech možná i víc než já. Ještě hodně věcí jsem o ní nevěděl.

Po půlnoci už se všichni smáli i hromadné bouračce na dálnici. A to stačilo jen pár panáků. Dorazila k nám i Nateova přítelkyně s kamarádkou, takže měla Nicky posilu. Nechtěl jsem to úplně přiznat v takové situaci, ale rád jsem je viděl a popovídal si o veselých věcech.