Temnota [DOKONČENO]

Shadow

Pohled Shadow

Nadechla jsem se a hluboce se vydechla, tak takhle voněla svoboda, tak...svobodně?

,,Páni, ani nevíte jaký je to pocit, po osmi letech být zas venku a vidět to vše z blízka, je to úžasný.'' Vycítila jsem z těch "hrdinů" nejistotu, zmatení, a hlavně, strach, strach byl nejsilnější ze všech těch pocitů, slastí jsem se až ošila.

,,No, my děkujeme za pohostinost a střechy nad hlavou, ale my se vracíme domů, mějte se, nerada jsem vás poznala.''

Otočila jsem se na patě a odcházela k výtahu s výhrou v kapse, ale to by mě nemusela zastavit náhlá bolest v hlavě, která mi bránila cokoli udělat a která se drala na povrch, Amara. ,,Hehehe, tak tohle bylo podlý Amar, ale jednou mě vypustíš za volant a už se toho volantu nevzdám, takže marná snaha.''

Cítila jsem její snahu, ale měla jsem silnější vůli, mně už nikdo do pozadí dávat nebude, odteď jsem tu šéfem já.

,,Tak to s tebou mluvila, tenkrát na té střeše.'' Vydechl ten Clint nebo jak se ten moula jmenuje a udělal krok ke mě.

,,Ne mluvila s taťkou Šmoulou, jasně že se mnou.'' Protočila jsem oči v sloup a založila si ruce na prsou. ,,Ale proč nám o tobě neřekla?''

,,Asi vám dostatečně nevěřila, co já vím, nestarám se o její myšlenky které souvisí s blbostmi, starám se jen o její bezpečí, a v bezpečí je jen tehdy když budu za volantem já, takže my mizíme.''

Ani jsem se nestihla otočit a Amara zase zaútočila, ale tentokrát to bylo tak silné, že jsem se musela chytit za hlavu a padla na kolena, bolestí jsem zaúpěla.

,,Sakra Amaro nech už toho, tím že budeš útočit ničemu nepomůžeš.'' Byla jsem už celkem naštvaná, na ni, na Avengers že nás odvedli od domova, na všechno a všechny které jsem za svého života jen znala.

Ale Amara stále bojovala, a začala nad mou neprůbojností dělat celkem velké díry, oslabovala mě.

,,Amaro, nedělej to, prosím ne, Amaro, AMARO!'' Ale bylo pozdě, dostala se přes mou-její bariéru a zazdila mě zase v mysli, už zase mě podrazila.

Tentokrát jsem si to nenechala líbit, začala jsem křičet, kopat kolem sebe, bouchat, škrábat, dokonce jsem se dostala až do kritického bodu, kdy jsem na ni použila naši schopnost.

Ale to jsem asi neměla dělat, udělala jsem něco, co jsem nikdy neměla dělat, ublížila jsem jí, jak zvenku, tak i uvnitř, fyzicky i psychicky jsem ji zlomila. ,,Co jsem to udělala?'' Ptala jsem se sama sebe, a neměla jsem na to odpověď, a neměla jsem ani žádný nápad, jak pomoct Amaře.

Pohled Amary

Když jsem zase dostala pod kontrolu svoje tělo a mysl, omluvně jsem se na všechny podívala, a hlavně na Clinta, který mě sjížděl nicneříkajícím pohledem.

,,Je mi to lít...'' A pak jsem klekla na kolena, držela se za hlavu jako předtím Shadow, akorát že ta bolest co jsem jí udělala byla střední, tahle byla jako by mi v hlavě vybuchlo tisíc bomb.

Začala jsem křičet, slzy mi bolestí tekly a tahala jsem se za vlasy, jen abych mohla tu bolest trochu utišit. Všichni se ke mě okamžitě nahrnuli a snažili se mi pomoct. Co se dělo dál? To si nepamatuju, protože jsem omdlela, ale mělo to aspoň nějakou výhodu, bolest přestala, utrpení bylo pryč, ta temnota nevědomosti mě k sobě vábila jako siréna, a já se jí s radostí poddala.