Temnota [DOKONČENO]

Usmíření

Už je to dva týdny, co byla porada ohledně Amary a dva týdny, co Amara nevylezla ze svého pokoje. My všichni, kromě Steva, jsme se snažili ji přimět otevřít a dát si nějaké jídlo, jenže nikdy neodpověděla.

Bál jsem se že umřela, ale vžycky když jsem jí dal jídlo před dveře a za dvě hodiny pak zas přišel, jídlo tam nebylo a já byl rád, že si aspoň vzala to jídlo.

Steve se jí neomluvil, což mě vytáčelo. Dneska jsem to zas šel zkusit, došel jsem k jejím dveřím a sedl si naproti nim. ,,Ahoj Amar, hele vím že jsi naštvaná ale prosím otevři."

,, Vy jste si celou dobu mysleli že jsem naštvaná?"  Uslyšel jsem na druhé straně a já jsem byl tak rád, že můžu slyšet její hlas.

,,Nejsem naštvaná, jsem tady protože Steve měl pravdu. Jsem zrůda co se nedokáže ovládat a jsem schopná zabít nevinné lidi."

Měl jsem zlost, že si to myslí, měl jsem zlost na sebe, že jí nemůžu nijak pomoct, měl jsem zlost na Steva, že jí toto udělal. To on ji potopil takhle ke dnu, kvůli tomu co řekl.

,,Amaro, poslouchej. Ty nejsi zrůda a my tě máme rádi a nemyslíme si nic o tobě špatného. Prožila sis toho hodně a chápeme to, my všichni. Steve je jen občas, nedůvěřivý, ale když se s ním seznámíš trochu víc, poznáš že je to dobrý chlap. Ještě jednou tě prosím, otevři a pojď ven."

Bylo tam ticho, tak jsem odešel do tělovičny abych si tu zlost vylil na terči.

Už dvě hodiny tady střílím a trochu mi vyhládlo, tak jsem si zašel do kuchyně a to co jsem viděl, bylo asi to nejlepší, co jsem za ty dva týdny zažil.

Amara se cpala čokoládou a usmívala se na Tonyho, který ji něco vyprávě. Když si mě všimli, Amara se na mě jen usmála a otočila se zas na Tonyho.

,,Jak dlouho už jsi venku?" Koukla se zas na mě a furt se usmívala.

,,Asi dvě hodiny, Tony mi tady povídal zážitky z vašich misí, a taky se zmínil že máš rodinu, což jsem nevěděla. No a to je asi všechno, chceš zmrzku? Tony je nakoupil a já jsem už měla asi tři ale komu to vadí že?"

Byl jsem šťastný, že už je v pohodě a tak jsem její nabídku přijal a dal si vanilkovou zmrzlinu. Do kuchyně přišel Steve a já se celý napjal. Steve se nejistě koukl na Amar a ta se na něj koukala úplně normálně, jako by nikdy nic neřekl.

,,Amaro, já....omlouvám se co jsem..." Amar ho zastavila jediním pozdvihnutím ruky. Koukla se na něj a s klidným hlasem mu odpověděla

,,Odpouštím ti, ale pokud se pokusíš mi něco udělat, nebo mě zavřít do vězení, přísahám, že tě zabiju." To už byli všichni v obýváku a slyšeli každé slovo, co Amara vyslovila. Popošla k němu a natáhla k němu ruku. On ji přijal a potřásl si s ní, Amara se ze široka usmála a koukla se po ostatních.

,,Máte hlad? Tony mi okrajově vysvětlil jak se tahle trouba používá takže můžu něco ukuchtit, co třeba špagety se sýrovou omáčkou?"  Scott se hned nahrnul ke stolu a už tam netrpělivě seděl.

,, Já ti pomůžu." Přihlásila se Nat a už šla za Amarou." Tak jo lidi, řekněte mi kdo všechno chce ať vím kolik toho udělat?" Všichni se přihlásili a Amara se jen uchechtla." Takže projistotu vezmeme větší hrnec, protože to vypadá že Scot si bude chtít přidat."