Temnota [DOKONČENO]

We are the darkness

Otočila jsem se že pojedu výtahem dolů za bratrem, ale zastavila mě Clintova ruka.

,,Co si myslíš že děláš? Jdeme s tebou.'' ,,Ne, tohle je náš boj, tohle musím udělat sama.'' Vytrhla jsem se mu a pomocí mých schopností jsem se dostala až k Chuckovi.

,, Konečně je to tu. Den, kdy se přepíšou dějiny a já jednou pro vždy zabiju temnotu.'' Byla jsem až podezřele klidná, ale přesto se mi nelíbilo to, že bych měla zničit vlastní rodinu.

,,Chucku, takhle to skončit nemusí, může to jít i jinak.'' Chuck se rozesmál a zakroutil hlavou. ,,Ne Amaro, takhle to musí skončit.''

Najednou, aniž bych to postřehla, proti mě letěla bílá koule světla a já se jí tak tak vyhla. Chuck po mě ještě takhle několikrát hodil pár světelných koulí a já se jim snažila vyhýbat, což se mi dařilo, dokud mě jedna z nich netrefila a já neodletěla metr pryč a spadla na zem.

Chuck se nade mnou postavil a surově vzal mou bradu do své ruky a nastavil mě tak, abych se mu dívala do očí.

,,Jsi tak slabá, věř mi, ještě budeš ráda že tě zabiju.''

Volnou rukou si udělal světelnou kouli se kterou mě chtěl zabít, ale já se pomocí stínu dostala z jeho sevření a stála hned za ním.

,,Nechci ti ublížit, ale nedáváš mi navybranou.'' Nechala jsem své oči zčernat, nadzvedla jsem se trochu od země a nabrala všechno temno okolo sebe i ve mě a vyslala to směrem k Chuckovi.

Trochu to s ním pohlo a on zakolísal, ale jinak to na něj to nemělo žádné účinky. ,,Tohle je vše co umíš?'' Zakřičel Chuck a poslal na mě pruh bílého světla, proti kterému jsem poslala zase svou magii, ty dvě se střetly a začal boj o nadvládu.

Ze začátku jsem měla převahu nad mým bratrem, ale to nemělo dlouhého trvání a do vedení se dostal Chuck. Začala jsem slábnout, toho Chuck využil a já zase odletěla někam do pryč, což se mi teď stává dost často. ,,Notak Amar, nevzdávej to, můžem to ještě vyhrát.''

,,Jak? Vždyť je silnější než jsem já, nemám na něj.'' ,,Možná, ale nezapomínej na to že máš mě.''

Byla jsem k němu otočená zády, klečela jsem a jen cítila jak se pomalými kroky ke mě přibližuje.

,,Víš, čekal jsem že se budeš vzpírat, že to bude...těžší? A ne že to bude tak lehký a ty se jen tak vzdáš, překvapuješ mě ségra.'' Slyšela jsem ten jeho výsměch v jeho hlase, ale ten ho měl brzo přejít, skončila jsem s tím být milá.

,,Ale já se nevzdala.'' Otočila jsem k němu hlavu a nechala ho se podívat co jsem zač.

Jedno oko modré, druhé černé, po mých blonďatých vlasech ani památka a namísto nich byly černé jako ta nejčernější noc. Ušklíbla jsem se a tak mohla ukázat své bílé zuby, jak kočka co loví myš. ,, Jsem totiž plná překvapení.''

Vrhla jsem se na něj, chytla ho a odletěla s ním do vzduchu, začali jsme se tam prát a ani jsme si neuvědomili že kolem nás je černá a bílá, dobro a zlo, temnota a světlo, naše schopnosti.

,,Nemáš šanci mě zastavit, já tě zničím, JE TO MŮJ OSUD!'' ,,Víš, ne vždy světlo porazí temnotu, smiř se s tím.'' Řekla jsem a dala jsem palec na jeho čelo a svou moc jsem přesměrovala na tu jeho.

Když jsem skončila, snesla jsem nás zpět na zem a nechala Chucka spadnout na zem. ,,Co..cos mi to udělala?'' Hysterčil bratr a snažil se vyvolat svou magii, nefungovalo to.

,,Zbavila jsem tě tvých schopností, odteď jsi pouhý člověk, budeš žít s vědomím že to já tě porazila, ne naopak, sbohem bratře.'' Otočila jsem se a odcházela za mým týmem, který tam celou dobu stál a sledoval to. ,,Co jsi zač?''

Zeptal se bratr, otočila jsem se znovu na něj a tentokrát jsem neodpověděla sama. ,,My jsme..temnota.''

O týden později

Dala jsem poslední tašku s věcmi do kufru (teď už) mého auta, který jsem následně zavřela a opřela se o něj.

,,Vážně nechceš zůstat? Víš že tu máš kdykoli dveře otevřené.'' Přesvědčoval mě Clint který se se mnou šel jako poslední ještě rozloučit. ,, Ráda bych Clinte, a vím že ano, ale musím poznat samu sebe a co vlastně od života chci. Teď když je můj bratr zavřený a já v bezpečí, můžu jít cestovat a relaxovat, poznat svět.''

Clint jen pokývl hlavou a vtáhl mě do objetí. ,,Budeš mi průběžně volat, a kdyby se něco dělo, dáš nám vědět jasný?'' ,,Jasný tati.'' Odtáhla jsem se a ještě se na Clinta usmála, než jsem si odešla sednout za volant a nestáhla okénko. ,, Ale uvidíme se, že jo?''

Ujistil se pro jistotu Clint. ,, No jasně, jenom ne v blízké době, ale můžu tě ujistit, že se zas vrátím.'' Clint poodešla od auta a já se rozjela od toweru za novým dobrodružstvím.