Temnota [DOKONČENO]

Chuck?

Ležela jsem na trávě a užívala si letního vánku a vůně všemožných květin. Zvedla jsem se a procházela jsem se po louce poseté květinami, které jsem hladila svými konečky prstů.

Ale najednou se ochladilo a stáhla se mračna, zahřmělo a mezi mraky bylo vidět světlo z blesku. Začala jsem utíkat abych se schovala před bouří, ale jako bych utíkala na místě, pak jsem to ucítila.

Ten pohled, tak intenzivný jako by mě někdo sledoval, otočila jsem se a tam stál, v černé bundě, šedém triku a hnědých riflích.

Hnědé vlasy měl na krátko střižené a modré oči se vpíjely do mých zelených.  ,,Zdravím Amaro, chyběl jsem ti?'' Stála jsem jako zkamenělá a jen na něj hleděla.

,,To není možné, ty nejsi zkutečný.'' ,,Proč bych nemohl být? Jak bychom potom byli na místě o kterém jsi dávno zapomněla. Myslím že jsem až dostatečně skutečný, nemyslíš?'' Chuck měl na tváři úsměv, který se transformoval do úšklebku, ze kterého mě zamrazilo. ,,Proč jsi tady?''

Stále přikovaná na místě jsem sledovala, jak se Chuck přiblížil o krok ke mě, až jsme byli jen pouhé, avšak bezpečně metry od sebe.

,,Jdu si pro tebe Amaro, a nezabráníš tomu ani ty, ani nikdo jiný.'' Řekl a zmizel, byla jsem zase na louce sama, ale stále bylo zataženo, byla jsem zmatená z toho co se teď stalo, ale najednou jsem byla uprostřed nicoty, prázdna, tmy.

Zase u té konejšivé tmy, z které jsem se dostala rychle brzo, protože jsem se octla v...mém pokoji?

Sedla jsem si a nachvíli v téhle poloze zůstala, než jsem vstala a odešla najít zbytek týmu.

Našla jsem je nečekaně v obýváku, kde už bylo jen pět lidí, Nat, Clint, Steve, Wanda a Adeline, kteří o něčem diskutovali, zbytek musel odejít už dávno. ,,Ahoj.'' Pozdravila jsem všechny abych upoutala na sebe aspoň trochu pozornosti, což se mi povedlo a okamžitě se na mě všichni otočili.

,,No kdopak se nám to tu probudil? Dva dny jsi byla v limbu holka, ta tvoje Shadow ti dala pěkně zabrat.'' Nuceně jsem se zasmála a nechala se od Clinta obejmout.

,,Promiň že jsem ti to neřekla.'' Omluvila jsem se a podívala se mu do očí. ,,Nic se neděje, každý máme své tajemství no ne?'' Pousmál se, přesně jako on na té louce, akorát že to bylo více přátelské pousmání, než od...

,,Kdo je Chuck?'' Zeptala se z nenadání Wanda a hned měli všichni nechápavé výrazy. ,,Co?''

,,Ptám se kdo je Chuck, že Clinta přirovnáváš s ním.'' Povzdechla jsem si, odtáhla se od Clinta a šla se posadit na gauč. ,,Chuck je, byl, můj bratr.''

,,Moment, tvůj bratr? Tys měla sourozence?'' Zeptal se Clint a já jen přikývla. ,,Tak to dává logiku, pokud jsi dvojnice Amary z mého světa, musí tu být i dvojník Chucka z mého světa.'' Zapřemýšlela Adeline nahlas.

,,Ale proč ho přirovnáváš se mnou?'' Mlčela jsem, nechtěla jsem o tom mluvit a tak jsem radši nechala Wandu ať mi vleze do hlavy a ať to vysvětlí za mě, a zatímco se mi Wanda  kradla mou dnešní vzpomínkou, já si hladila spálenou ruku plnou jizev.

Když Wanda skončila, začala vysvětlovat. ,,Amaře se o Chuckovi dneska zdálo, byl v jejím snu a vyhrožoval, že ji dostane. Jenže to nedává smysl, vždyť je po smrti, nebo ne? Sama jsi to říkala.'' ,,To ano ale, teď za těhle okolností, začínám pochybovat že můj bratr shořel v tom domě jako naši rodiče.''

Na chvíli jsem se odmlčela a nechala ostatní vstřebat má slova. ,,Myslím že mě chce zabít, sice nevím proč ale, je to tak. Udeří v moment kdy to budu nejméně čekat, a až se tak stane, budu s ním muset bojovat, na život a na smrt.''

Zatřepala jsem hlavou a zašmátrala po Clintonově ruce, které jsem se chytla abych se nezhroutila. ,, Tak teď z jiného soudku, kde jsou všichni?''

Změnila jsem téma abych odlehčila situaci, kterou jsem způsobila. ,,No, zatím co jsi 'spala', Tony a Bruce šli dělat na stroji, který dostane tady Áďu zpátky domů, takže budeme mít jeden problém za sebou.''

Steve se na Adeline podíval a usmál se na ni, Adeline mu úsměv oplatila, a já tam zachytila nějaký to jiskření mezi němi.

,,Víte, možná byste se měli na ně podívat jak si vedou.'' Řekla jsem a naznačila jim tím aby nás s Adeline nechali o samotě, a aby to po pochopili tak jsem ještě očima zakmitala ke dveřím, pochopili a všichni odešli, konečně.

,,Táák, Adeline, co ty a Steve?'' Adeline se po mě nechápavě podívala, jakoby nechápala na co narážím. ,,Co by mělo být?'' ,,No já nevím, Steve po tobě hází očkem, ty zas po něm..'' V ten moment Adeline vyprskla a začala se řechtat jak o závod, tak teď jsem nechápala zas já.

,,Co? Já a Steve? S tím staroušem? Bože to ne, ne fakt ne já, ehehe, na mě doma někdo čeká.'' Řekla zasněně a přitom palcem a ukazováčekm držela svůj řetízek s písmenem D. ,,Á, takže někdo na D jo? Fajn budu hádat, hmm Donald? David? Daniel? Dusty? Damír? Dimitri? Dean?''

Na poslední jméno se lehce pousmála a stiskla řetízek o trochu víc, takže jsem se trefila do černého.

,, Tak Dean jo? Jak dlouho už jste spolu?'' ,,Rok. S Deanem a Samem, to je Deanův bratr, jsem začala lovit tak v roce 2012, kdy z Očistce přišli Leviatháni. Bylo to krvavý, a navíc, ti zmetci nešli vůbec zabít, byly to fakt těžký časy.

Ale nakonec jsme dostali jejich šéfa, Romana Dicka, zpátky do očistce a už po několikáté zachránili svět. Heh, jakoby to bylo včera co mě jeden z těch zmetků unes a Dean mě zachránil. Od toho okamžiku se náš vztah vyvíjel jinak než jen na pouhé přátelství, a dva roky později jsme začli spolu chodit.''

Byla jsem za ni ráda, že ikdyž vede tak těžký život, může být i šťastná. ,,Tak pojď, zjistíme jak jsou na tom.'' Zvedla jsem se a podala jí ruku, ona ji přijala a já ji vyhoupla do stoje. Rozešly jsme se směrem k výtahu a ikdyž jsme si s Adeline povídaly a smály se, uvnitř jsem cítila, že se Chuck blíží, a bude tu co nevidět.