Temnota [DOKONČENO]

Seznámení

Bála jsem se. Bála jsem se, jak mě příjmou, nebo jestli vůbec. Co když mě budou odsuzovat? Co když nebudu dost dobrá?

Clint vycítil mou obavu a tak se na mě povzbudivě usmál. Usmála jsem se taky, ale nervózně. Došli jsme do takové místnosti, kde už stálo deset postav. Hned jak jsme přišli, se všichni otočili na Furyho.

,,Děkuji že jste přišli. Chtěl bych vám představit Amaru. Amara není obyčejná, má kouzelné schopnosti, které by se nám možná hodili."

Všichni se na mě podívali a já se nervózně usmála a zamávala jim rukou. Přišel ke mě vysoký chlap s blond vlasy a modrýma očima.

,,Ahoj, já jsem Steve, ale všichni mě znají jako Capitán Amerika." Potřásla jsem si s ním ruku a hned nato odešel bokem. Pak ke mě přišla holka s červenými vlasy. ,,Já jsem Wanda, jsem známá jako Scarlet Witch, doufám že budeme kamarádky."

Usmála se na mě a já na ni, příjde mi milá. Pak ke mě došel chlap s brýlemi a s doktorským pláštěm.

,,Jsem Bruce, pro některé Hulk." To bude asi ten co zezelená, když se naštve, tak toho otravovat nebudu. Došel ke mě kluk, asi ve stejném věku jako já, možná o rok starší.

,,Jsem Peter, aka Spider-Man." Ten se mi líbí, příjde mi sympatický. A takhle to bylo se všemi, až došel jako poslední takový asi čtyřicátník se slunečnými brýlemi na sobě.

,, Tony Stark, multimilionář, playboy, filantrop a génius, plus jsem Iron Man." Jen na mě kývnul a já se nejistě koukla na Clinta. Seznámila jsem se ještě s Thorem, Buckym a Samem, plus jestě s Pietrem.

,,Co vlastně umíš?" Zeptal se Tony a znuděně se koukal všude po zdech. Zhluboka jsem se nadechla, natáhla ruku a vyvolala mlhu. Mlha se kolem Tonyho obmotala, ale neutáhla, jen byla obmotaná volně kolem něj.

Tony se díval nervózně na mlhu a pak na mě. .,Hehe, to je super ale už ji můžeš zrušit." Jenže já nechtěla, proto jsem mlhu přemístila nad hlavami všech v té místnosti a pohltila světlo, co zářilo ze stropu.

Když byla úplná tma, z mlhy se rozzářily malé světýlka, jako hvězdy. Všichni se otáčeli a obdivovali tu "noční oblohu" co jsem vytvořila. Jenže jsem se přestala ovládat, a do hlavy se mi nahrnuly všechny zlé vzpomínky, včetně ohně, který jsem vídala každou noc ve svých snech.

Zčernaly mi oči a místo oblohy jsem vytvořila lebku, černou lebku, pak jsem vytvořila tři postavy, dvě velké a jednu malou. Začaly mi téct slzy a pak jsem vytvořila dům v černých plamenech a malou holčičku  křičící o pomoc. Tohle jsem neovládala já, to byl můj strach a smutek. Clint mě chtěl chytit za ruku, jenže jsem se lekla a tím všechny odhodila na stěnu.

Pohled Clinta

Na chvíli Amara vytvořila noční oblohu. Bylo to nádherné, ale pak to zmizelo a objevila se černá lebka. Koukl jsem po Amar a ta měla černé oči, úplně černé oči. Po chvíli lebka zmizela a objevili se tři postavy. Dvě větší a jedna menší, bylo poznat že to byli její rodiče. Pak obraz zmizel a objevil se místo něj hořící dům s křičící holčičkou o pomoc. Tak tohle se jí stalo, její rodina uhořela v tom domě. Všichni se na to zděšeně koukali, až na Wandu, ta se na to koukala smutně.

Ona jediná to pochopila, co ty obrazy znamenají. Chtěl jsem se Amary dotknout a uklidnit ji, jenže se lekla a tím všechny odmrštila na stěnu.

Amara se vyděšeně koukala na své ruce a pak po ostatních, panikařila. Rychle jsem vstal i přes bolest v hlavě, šel jsem k ní a opatrně ji vzal za ruku. ,,Amar? Všechno bude dobrý jo? Jen se musíš uklidnit, dobře? Jsem tady a nedovolím, aby se ti něco stalo." Řekl jsem jí a podíval se do jejich, teď černých očí a obejmul ji.

Pohled Amary

Clint mě objal a já mu to za chvíli oplatila. Zabořila jsem mu obličej do hrudi a brečela. Nejdřív to byly jen vzlyky, pak z toho vznikl vodopád slz, které nešly utišit. Brečela jsem nahlas a cítila jsem pohledy ostatních na mých zádech.

Clint mě políbil na temeno hlavy a pak mě pohladil po vlasech. Furt jsem brečela a jediné co jsem chtěla, bylo jít do pokoje. ,,Chci do pokoje." Špitla jsem tak potichu, aby to slyšel jen Clint. Clint se na mě podíval a pak kývnul.

Vzal mě kolem ramen a odešli jsme pryč. Když jsme byli u mého pokoje, Clint mi otevřel a já mohla vejít. ,,Kdybys cokoliv potřebovala, stačí mi jen zavolat, tady."

Podal mi mobil a já ho přijala. ,,A kdyby sis chtěla promluvit, číslo mého pokoje je 211 jo?" Kývla jsem na souhlas a sledovala, jak se zavírají dveře. Když jsem si byla jistá, že odešel, znovu jsem propukla v pláč. Zařvala jsem a podlomili se mi kolena, při tom jsem nechala svou moc, aby se dostala ze mě ven, na svobodu.