Temnota [DOKONČENO]

Na krátký okamžik...

Pět dní, pět dní bylo všechno v pohodě, Tony a Bruce pracovali na stroji který dostane Adeline domů, a já se s ní o trochu víc sblížila.

Celé hodiny mi vyprávěla o svém životě lovce a o tom, jaké bylo její dětství, taky mi vyprávěla o Deanovi a jeho bratrovi Samovi, se kterými loví.

Také mi řekla, že se zná s andělem Castielem, který je s klukama kámoš a občas ( což znamená pořád) jim pomáhá.

Bylo to prima se na chvíli uklidnit a být v pohodě, být s těmi které máte rádi a o nic se nestresovat, ikdyž, ostatní se nestresovali, já jsem to jen předstírala, protože mě stále v hlavě strašil Chuck, můj bratr, kvůli kterému nemůžu spát a kvůli kterému se snažím přesvědčit ostatní i sama sebe, že všechno je v pohodě.

Jenže já někde uvnitř cítila že se Chuck blíží, cítila jsem jak mě pozoruje, jak mě propaluje svýma modrýma očima a jde si pro mě.

To byl jeden z mých mnoha problémů v mém životě, další byla Shadow, o které jsem od té události neslyšela, což mě celkem děsilo.

,,Shadow?'' Promluvila jsem k mé společnici a čekala na její odpověď, ale nic. Promnula jsem si spánky a unaveně jsem vydechla, na tohle jsem neměla sílu.

,,Shadow takhle to už dál nejde, musíš se mnou mluvit.''

Ale ona přesto stále mlčela, to mě zamrzelo. ,,Tak fajn, Shadow, omlouvám se, vím že to ode mě bylo zlý tě zase strčit do kouta, a moc, moc mě to mrzí, promiň.''

A ikdyž jsem se omluvila, mlčela jak hrob, tak jsem problém se Shadow na chvilku odložila a řekla si, že se půjdu projít do města, což jsem taky udělala.

Vzala jsem si bundu, mobil, nějaké peníze od Tonyho a vydala se k výtahu, jen kdyby mě někdo nezastavil.

,,Moment, kam jako jdeš? Teď když víme o tvém bratrovi, který se tě mimochodem snaží asi zabít, tě musíme mít stále na očích.''

Zastavil mě Clint a měl takový ten jeho nesouhlasný výraz který jasně říkal "budeš sedět doma na prdeli a koukat na My little pony kapišto?''

,,Clinte neboj, za prvé, dokážu se o sebe postarat, k čemu myslíš že mám schopnosti, kdybych se nedokázala ochránit sama? A za druhé, kdyby se něco dělo, zavolám, jasný?'' Viděla jsem mu na očích že se mu to ani z daleka nelíbí, ale polevil.

,,Dobře, ale vem si někoho sebou, třeba Adeline, nebo Steva, prostě někoho.'' On byl fakt neodbytnej.

,, Clinte, budu v pohodě, věř mi, nic se mi nestane, slibuju.'' Chvíli jsme se jen na sebe dívali, než Clint ustoupil od výtahu a tak přiznal prohru.

,,Díky, jsi nejlepší.'' Krátce jsem ho objala, pak jsem se odtáhla, přivolala si výtah který okamžitě přijel, nastoupila a než se dveře zavřely, jsem Clintovi zamávala.

Poté co jsem dojela do podlaží, jsem vystoupila z výtahu a vyšla na ulici před Towerem. Nevěděla jsem co mám dělat, a tak jsem se rozešla doleva a nechala nohy, ať si dělají co chcou. Po asi třicet minutách chůze jsem se zastavila u jednoho stánku se zmrzlinou, a já už neměla dloooouho zmrzlinu, takže jsem si řekla proč nevyužít příležitosti že?

,,Dobrý den, jeden kopeček slaného karamelu, pistácie, kinder buena a jeden kopeček šmoulí.''

Paní jen s úsměvem na rtech a s nevěřícným kroucením hlavy nandávala kopečky do celkem malého kornoutku, a když byly všechny kopečky na sobě, podala mi moji objednávku a ja si ji s radostí vzala. ,,Děkuji.'' Dala jsem jí peníze a olízla první kopeček, byl zatraceně božský.

,,Hmmm, máte fakt dobrý zmrzliny, ehm, Abby.'' ,,Děkuji, víte, trochu mi připomínáte mou kamarádku, která tu pracovala.''

,,A co se s ní stalo?'' Abby se přestala usmívat a mihl se kolem ní stín smutku. ,, Zemřela, není to tak dávno.'' Cítila jsem se trapně a smutně zároveň, že jsem Abby připomněla smrt její kamarádky.

,,To je mi líto, nechtěla jsem...'' ,,Nic se neděje, věřím že je teď na lepším místě.'' Abby si utřela slzy, které jí začaly téct po tváři a smutně se na mě usmála.

Rozloučila jsem se a se zmrzlinou v ruce, kterou jsem postupně jedla, šla dál. Když jsem snědla celou tu božskou pochutinu, kterou jsem snědla za patnáct minut, jsem se ještě procházela po chodníku New Yorku, než jsem spatřila dolar jen tak ležet na zemi.

Rozhlédla jsem se jestli mě někdo vidí, a když jsem se ujistila že je vzduch čistej, chňapla jsem po bankovce.

Jenže zrovna zafoukal vítr a bankovku odnesl někam za roh budovy. S povzdechem jsem šla do temné uličky a dřív než mi stihla bankovka znovu utéct, jsem ji čapla do ruky a vítězně jsem se zasmála, ten smích mi nevydržel moc dlouho.

Zrovna se ozvala Shadow křičící "pozor", když mi někdo něco píchnul do krku.

,,Au, hej ty zmetku, to jako celkem..celkem bo...bolí.'' Začala jsem vidět rozmazaně, hlava se mi točila a chtělo se mi neskutečně spát.

Snažila jsem se vytáhnout svůj mobil, ale když jsem ho měla v ruce, vypadl mi a já spadla na zem.

Rozmazaně jsem viděla nějakou osobu, která ke mě šla a zastavila se nade mnou, něco mi říkala ale nevěděla jsem co, protože jsem opět byla ve tmě.

Ahojdá! Ano, možná vás to některé už trklo, ale tahle kapitola odkazuje na knihu MÁ MALIČKOST, takže kdo si toho všiml, dostane zlatého bludišťáka za všímavost😁