lost bro / marner, matthews, nylander

4

Hned ráno, jakmile jsem byla v kavárně mi volalo neznámé číslo.

"Haló?" zeptala jsem se.

"Ahoj, tady Mitch, nemáš dnes čas?" slyšela jsem jeho příjemný hlas.

"Promiň, jsem až do večera v práci, mám dnes celý den," začala jsem.

"A zítra?" zeptal se.

"To mám volné odpoledne i večer, kolem čtvrté končím," odpověděla jsem.

"Tak si nic neplánuj," řekl.

"Ukážeš mi Toronto?" zeptala jsem se.

"Hele, nedělej si srandu, William mi poradil nějaký místa, tak můžeš zhodnotit, co stojí za to vidět a co ne," začal, "navíc, potřebuju před začátkem kempu trochu uklidnit," odpověděl.

"Fajn, něco podniknout můžeme," usmála jsem se.

"Tak jo, tak zítra, kolem půl šesté před kavárnou?" navrhl.

"Tak jo, to beru," řekla jsem.

"Budu se těšit," odpověděl.

"Já taky, moc," usmála jsem se a zavěsila jsem.

Kolem poledne se v kavárně stavila El.

"Hele, mám prosbu," začala, když si sedla k pultu a já ji podávala kávu.

"Mluv," řekla jsem.

"No, potřebuju večer volný byt," usmála se.

"Další objev?" zeptala jsem se.

"Trošku, z hokeje," zazubila se.

"Kdo to je?" usmála jsem se.

"Kasperi, um, no Kapanen," pokrčila rameny.

"Slušný," přikývla jsem.

"Ale nic spolu nemáme, zatím, byli jsme pár dní zpět v centru, no a teď chceme mít jen trošku soukromí," řekla.

"Jo, to chápu," naznala jsem.

"Můžu počítat, že se doma do jedenácti neukážeš?" zeptala se.

"To je jasný, když jde o hokejisty," usmála jsem se.

"Dík, tak se měj," řekla a odešla.

Kolem sedmé přišel Mitch.

"Nepřehodnotíš ještě ten dnešek?" zeptal se, když jsem mu nešla kávu.

"A víš, že budu muset?" odpověděla jsem.

"To mě zajímá," řekl.

"Kdyžtak později, za hodinku zavírám, pak si popovídáme," naznala jsem.

"Tak jo," usmál se a během pití kávy mě pozoroval, jak pracuju.

V půl deváté jsme vycházeli z kavárny a mířili jsme do města.

"Nespěcháš určitě domů?" zeptal se.

"Nemůžu tam, kamarádka si našla nějakého nabíječe a slíbila jsem, že jim vyklidím prostor," odpověděla jsem.

"To je teda přístup," zasmál se.

"Není to moc vtipné, Mitchi," řekla jsem.

"Ale jo, promiň," odpověděl.

"Tak co, už to tu alespoň trochu znáš, když ti William poradil?" zeptala jsem se.

"Ještě budu muset doladit detaily, když jsem si zde včera koupil byt," zamumlal.

"Zůstáváš tady?" usmála jsem se.

"Jo, bude to tak nejlepší, mám v bytě i mini posilovnu, takže to v létě zvládnu i tady, navíc Toronto mi dovolí přístup k ledu, takže všechno bude jednodušší," řekl.

"To je fajn," naznala jsem.

"Máš radost?" zeptal se.

"Měla bych ji mít?" nechápala jsem.

"Já nevím, možná, alespoň trochu," pokrčil rameny.

"Možná, že až tě budu znát trochu víc, tak ji mít větší budu," odpověděla jsem a on se usmál.