lost bro / marner, matthews, nylander

29

Ráno mě vzbudila vůně palačinek.

Tiše jsem došla do kuchyně a z dálky jsem pozorovala Willa a jeho umění v kuchyni.

"Dobrý ráno," usmál se, jakmile mě viděl a přišel mi dát krátký polibek.

"Dobré," špitla jsem, "s čím ti můžu pomoct?" zeptala jsem se a následovala jsem ho ke kuchyňské lince.

"Snad jen můžeš vytáhnout z lednice ty jahody, borůvky a maliny," odpověděl a já tak udělala.

Společnými silami jsme palačinky dovedli k dokonalosti a po chvíli jsme byli plní k prasknutí.

"Máš na mě dnes po směně čas?" zeptal se, když jsem si brala z věšáku kabát.

"No, nic moc v plánu nemám, potřebuješ něco?" odpověděla jsem.

"Jen jsem tě chtěl vytáhnout na oběd," usmál se.

"Tak mě můžeš vyzvednout v půl druhé," špitla jsem a natáhla jsem se pro polibek.

"Ať se ti daří, zlato," řekl tiše.

"Děkuju, tobě taky," naznala jsem a pospíchala jsem do kavárny.

Jako vždy jsem lítala mezi stoly celou dobu.

Dnes to bylo šílené, pár dní před Vánoci a lidé musí blbnout.

Po jedné už přišel Willy a počkal na mě u pultíku, než jsem kolegyni předala směnu a mohli jsme vyrazit.

Po obědě jsme zvolili dlouhou procházku parkem a Will mě doprovodil až před byt.

"Uvidíme se po zápase?" usmál se.

"Slíbila jsem bráchovi, že si uděláme sourozenecký večer, ale pokud nebudeš moc utahaný, ráda pak dojdu," řekla jsem.

"Však klíče máš, dojít můžeš kdykoliv," odpověděl s úsměvem.

"Tak jo, zatím se měj, hodně štěstí," špitla jsem a rozloučili jsme se.

Teď byl čas na balení dárků.

Ponořila jsem se do toho maximálně, až jsem ztratila pojem o čase.

Do zápasu zbývaly dvě hodiny.

Ještě jsem neměla odvahu si přečíst dopis od Mitche.

Nakonec jsem se k tomu odhodlala.

Moje milá Isabello,
nevím, kde bych začal, snad asi u toho, jak moc tě miluju. Už od první chvilky, co jsme se viděli jsem zjistil, jak speciální člověk jsi. Vím, že máš mého spoluhráče a já ti asi nikdy neřekl, jak moc důležitá pro mě jsi. Proto jsem rád, že jsi šťastná, jen mě mrzí, že mě ke štěstí vůbec nepotřebuješ. Krásný Vánoce.
Tvůj Mitchy.

Po přečtení jsem se zhluboka nadechla a setřela si pár slz, které mi tekly z očí proudem.

"Připravená na zápas?" křikla ode dveří El.

"Ani ne," zamumlala jsem tiše.

"Co je?" zeptala se a hned mě vtáhla do pevného objetí.

Ukázala jsem jen na papír, který si hned přečetla.

"Páni," odpověděla.

"Já ho mám asi pořád ještě ráda," pošeptala jsem.