lost bro / marner, matthews, nylander

17

O několik týdnů později jsme se s El chystaly na poslední přípravný zápas sezony.

"Ještě si Mitch nikoho nenašel," řekla El, když jsem se snažila si navlnit vlasy.

"No a?" zeptala jsem se.

"Můžete to dát pořád dohromady," usmála se.

"Vždyť má tu Molly, ne?" řekla jsem.

"Ne, myslím, že je to jenom kámoška, Bell," zamyslela se.

"Já nevím, je mi to jedno," naznala jsem.

"Určitě?" zeptala se.

"Jo, je to jeho věc," pousmála jsem se.

I když uvnitř sebe jsem věděla, že mě to hrozně štve.

Po několika hodinách jsme s El seděly v aréně připravený na poslední přípravný zápas.

S Calgary.

"Hele, támhle ho máš," řekla jsem, když na rozbruslení dorazili hráči Calgary.

"Nojo, je to on, ten z draftu," usmála se.

"Jojo, Matthew," odpověděla jsem.

"Škoda, že už mám kluka," pokrčila ramney.

"Už by jsi mi ho taky mohla představit," usmála jsem se.

"Ještě ne, to až budeme spolu tak dva měsíce, jinak to nebude mít cenu, jako spousta vztahů před tímto," řekla El.

"Přeju ti to, moc," naznala jsem.

"Dík, doufám, že ty si najdeš někoho pořádného," usmála se.

Abych nezapomněla.

Naše dokonalá parta kamarádů se držela skvěle, minimálně třikrát do týdne jsme spolu něco podnikli.

S Mitchem jsme se nějak naučili držet si odstup.

I když jsem ho měla pořád ráda.

A s Willem se z nás stali dobří přátelé.

Byla jsem vlastně ráda, že to bylo takový, jaký to bylo.

"No to není možný, on ten hezkej dal dokonce i gól," vytrhla mě z přemýšlení El.

"Asi je k tomu všemu i dobrej," odpověděla jsem.

"No, jako, uznávám, že ten gól byl výstavní," pousmála se.

"Jo, povedl se," řekla jsem.

Kluci nakonec vyhráli.

Zaslouženě zápas otočili a bylo z toho hezké zakončení přípravy na sezonu.

Po zápase jsme šli s Willem na procházku po městě.

Ostatní šli odpočívat nebo měli jiné plány.

Tak jsme si zbyli zase sami.

Jako tomu bylo v posledních týdnech pořád.

"Notak, už mi nevolej," zamumlal si pro sebe, když típal snad již pátý hovor.

"Copak? Nahání tě tvoje Rosie?" zeptala jsem se.

"Právě, už není moje, ale stejně mi nedá pokoj," odpověděl.

"Rozešli jste se?" řekla jsem.

"Jo, já s ní, podváděla mě," pokrčil rameny.

"To je mi líto, Willy," odpověděla jsem.

"Je to v pohodě, stejně, uvědomil jsem si, že jsem jí nemiloval," řekl.

"Máš na obzoru nějakou jinou nebo co?" pousmála jsem se.

"Jo, vlastně jo, už trochu dýl," naznal.

"Kdo je ta šťastná, Willy?" zeptala jsem se a zastavila jsem se uprostřed parku.

"Proč bych ti to měl říkat?" podrbal se na bradě.

"Protože mě máš rád," zasmála jsem se.

"To máš pravdu, mám, možná, že tě dokonce i miluju," pošeptal a dlouze mě políbil.