lost bro / marner, matthews, nylander

9

Během následujícího měsíce vše probíhalo dost podobně.

S Mitchem jsme se pořád scházeli, ale nikam jsme se moc neposunuli.

Nechápal, proč ho od sebe najednou odháním.

Nebo ne, že bych ho odháněla, ale proč ho nenechám zajít dál.

Seděla jsem doma v pokoji a přemýšlela jsem.

Vyrušil mě telefon.

Neznáme číslo.

Zvědavost byla silnější.

"Prosím?" zeptala jsem se.

"Ahoj, Bell, tady brácha," ozval se do telefonu jeho hlas.

"Ahoj, co potřebuješ?" špitla jsem.

"Chtěl jsem jen vědět jak se máš, jestli nejsi někde poblíž, chtěl bych tě vidět," řekl.

"Kde jsi?" zeptala jsem se.

"Teď jsem v Torontu, ale můžu za tebou letět kamkoliv," odpověděl.

"Tak to máš asi štěstí," začala jsem.

"Bydlíš tu?" zeptal se.

"Jo, už nějakej ten pátek," řekla jsem.

"Tak co třeba po obědě na kávu?" navrhl.

"Třeba," usmála jsem se.

"Šla by ta u stadionu?" zeptal se.

"Myslíš Polar?" řekla jsem.

"Jo, nikdy jsem tam nebyl," odpověděl.

"Tak jo, třeba ve tři?" zeptala jsem se.

"Jo, budu se těšit, ségra," naznal a zavěsil.

Připravila jsem oběd a v jednu došla El z ranní.

"Tak co podnikneme?" zeptala se.

Nevnímala jsem.

"No?" řekla jsem.

"Co je? Nějaké problémy s Mitchem?" vykulila oči.

"Trochu, to je jedno, co si říkala?" pousmála jsem se.

"Co podnikneme, když máme volné odpoledne?" zasmála se.

"Já jdu na kávu," řekla jsem.

"S někým?" zeptala se.

"Jo, hele, neřeš to," odpověděla jsem.

"Jak chceš," naznala.

Já jsem se mezitím převlékla a šla jsem do kavárny.

Před ní už stál Auston a nervózně přešlapoval.

Sama se divím, že jsem mu na to kývla.

"Ahoj," špitla jsem, když jsem přišla blíž.

On mě bez odpovědi vtáhl do pevného objetí.

"Chyběla jsi mi, ségra," řekl když se odtáhl.

"Jo, ty mně taky, trošku," naznala jsem a táhla jsem ho dovnitř.

"Tak povídej, co se změnilo za nějaké ty dva roky?" zeptal se.

"Hodně věcí, spíš mi řekni ty, kdy jsi začal být tak dobrej," odpověděla jsem.

"Paradoxně to bylo po tom, co jsi odjela, byl jsem z toho špatnej, tak jsem začal víc trénovat a byl jsem na stadionu dlouho do noci sám," řekl.

"Mrzí mě to," začala jsem, "vždycky jsem chtěla být samostatná velká holka, sama, bez rodičů a mladšího bráchy," naznala jsem.

"Já vím, Bell," pousmál se, "povídej co nového, máš se dobře?" zeptal se.

"Jsem tu moc spokojená, bydlím s kamarádkou, mám práci, která mě baví, zamilovala jsem se do hokeje, miluju to tady," řekla jsem.

"To jsem rád, snad přede mnou zase neutečeš," usmál se.

"Ne, tentokrát snad ne," odpověděla jsem.

"A co kluci? Někdo na obzoru?" zeptal se.

"Um, asi ani ne, nějak není čas," řekla jsem.

"Hlavně si nezačínej nic s žádným hokejistou," začal.

"Copak, máš nějaké drby z kabiny?" zasmála jsem se.

"No tak Marner je asi zadanej, Nylander se spíš rád baví, ostatní jsou na tebe staří, Bell," zamyslel se.

"Už se s klukama tak dobře znáte, jo?" zeptala jsem se.

"Jo, zítra máme večeři, s Williamem a Marnerem a představí nám tu jeho, dělá kolem toho hrozný tajnosti," řekl.

"Paní, tak to je fajn," usmála jsem se.