lost bro / marner, matthews, nylander

26

Další dny byla ta klasická předvánoční horečka.

Pekli jsme sladké a pomalu jsme i zdobili Willyho byt.

"Musím jít, ať na mě Mitch nečeká," řekla jsem, když hodinky ukazovaly půl šesté.

"Odpočiň si, zlato," usmál se Willy a na rozloučenou mi věnoval krátkou pusu.

"Ahoj, jak se máš?" usmála jsem se, když jsem seběhla schody dolů před dům a konečně jsme se viděli.

"Čáu, Bell, jo, docela dobrý, zítra už jen zápas, pak letím na Vánoce domů," řekl a rozešli jsme se směrem do města.

"Nebudeš v Torontu?" zeptala jsem se.

"Nene, ale nebudu daleko, chci být s rodinou," usmál se.

"To je škoda, Austy už plánoval nějaké jeho akce a hry pro nás všechny," řekla jsem.

"Vždyť bych vám jen překážel, Bell," odpověděl.

"To ne, byla by sranda, určitě bychom si to užili, jako akce dřív," usmála jsem se.

"Vždyť bych byl jak páté kolo u vozu," zakroutil hlavou.

"Promiň, nedochází mi to, pořád mám za to, že máš slečnu," špitla jsem.

"Neomlouvej se," řekl a opatrně chytil mou ruku.

"Hele, já, mám tě ráda, to ty moc dobře víš, ale, už je to teď jiný," odpověděla jsem a nervózně jsem na něj koukla.

"Já vím, jsi šťastná, s mým spoluhráčem, my spolu ani nebyli," začal.

"Myslela jsem, že jsi taky šťastnej s tou svou," řekla jsem.

"Upřímně? Vždycky když jsem s ní někde byl, tak jsem doufal, že už budu jednou zase moct být s tebou," odpověděl.

"Mrzí mě, že jsem ti dala naději, ale n-nepůjde to, já Willa miluju a nechci ho ztratit," pošeptala jsem.

"Já vím, chápu to, mrzí mě, že jsem neměl takový štěstí, jako on," začal, "ale řekni mi, vážně to, co bylo mezi náma zmizelo tak rychle?" zeptal se.

"To jsem neřekla," namítla jsem.

"Vyznělo to tak," odpověděl.

"Nikdy to úplně nezmizí, Mitchy," řekla jsem.

"Jo, já vím," špitl.

"Měli bych už jít asi domů, je mi troškou zima," naznala jsem.

"Jdeš domů jako domů nebo k Nylanderovi?" zeptal se.

"K Willovi, budeme zdobit byt na Vánoce," usmála jsem se.

"Aha, tak to máme společnou cestu," řekl a společně jsme došli až před budovu.

"Dík za tu procházku, jsem ráda, že jsme se mohli vidět, alespoň chvíli," naznala jsem, když jsme stáli u dveří do jeho bytu.

"Jo, taky jsem rád, že jsem tě viděl," usmál se a vtáhl mě do pevného objetí.

"Hele, já, nechci ztratit ani tebe, alespoň jako dobrého kamaráda," pošeptala jsem.

"Nápodobně, Bell," řekl.

"Tak se měj," usmála jsem se a vydala jsem se o pár pater níž k Willymu.