"Ahoj, Willie," usmála jsem se, jakmile jsem ho našla na gauči ležet u nějakého seriálu.
"Ahoj, to jste teda s bráchem moc dlouho nevydrželi," špitl s úsměvem.
"Nakonec jsem s ním nebyla, chtěla jsem vypnout," začala jsem a sedla jsem si k němu.
"Ty jsi plakala?" zamumlal, když se na mě koukl.
"Um, ne," zalhala jsem a pokusila jsem se o přesvědčivý úsměv.
"Notak, mě neoblafneš," začal a přitáhl si mě k sobě, "jestli o tom nechceš mluvit, nemusíme," pošeptal a hladil mě po zádech.
"Byl u mě Mitch," řekla jsem a koukla jsem opatrně na něj.
"No?" zamumlal a dál mě hladil.
"Jako by mu přeskočilo v hlavě, nejdřív začal jak ke mě pořád něco cítí, no a potom odešel s tím, že až mě podvedeš, tak on mě utěšovat nebude," pošeptala jsem.
"Nikdy bych žádnou holku nepovedl," zakroutil Will hlavou, "možná vypadám jako ten, co se snaží o každou, ale není to tak," zamumlal.
"Já vím," řekla jsem.
"Nikdy bych nedokázal ublížit holce, jako seš ty, Bell," odpověděl a objal mě ještě pevněji.
Neměla jsem na to slov.
"Protože tě vážně moc miluju," pošeptal William.
"I já tebe," pousmála jsem se.
"Jsi si tím jistá?" zasmál se.
"Po dnešku už na sto procent, Willy," špitla jsem.
"A ani tvůj brácha nám v tom našem vztahu nikdy nezabrání?" řekl.
"Ne, můj brácha už mi nebude kecat do života," usmála jsem se a objala jsem ho.
xxx
Koneeeec!!! Teď už jen dopíšu příběh s Hughesovými a pak čekejte pauzičku tak do konce června, kvůli maturitě. Samozřejmě nápadů na příběhy mám ještě hodně, jeden dokonce už tak nějak lehce naťuklý, ale teď není čas psát a psát.. no a o to víc se budeme všichni těšit na prázdniny! Děkuji za přečtení, mám vás moc ráda!
ČTEŠ
lost bro / marner, matthews, nylander
FanfictionNěkdy je prostě potřeba začít znovu. Jinde. Daleko od rodiny.