lost bro / marner, matthews, nylander

28

"Ještě nespíš?" vyrušil mě z přemýšlení Auston.

"Ne, ještě jsem se ke spánku nedostala," pousmála jsem se.

"Donesl jsem ti dárek," řekl a podal mi dárkovou tašku.

"Vždyť se uvidíme u vánočního stolu," namítla jsem.

"Není to ode mě, ale od Mitche," odpověděl.

"Já od něj nic nechci, brácha," řekla jsem.

"Tak prý alespoň ten dopis," začal a hrábl pro obálku," naznal a podal mi ji.

"Já nechci nic," odpověděla jsem.

"Jak to mezi váma bylo, Bell?" zeptal se.

"Hele, nemůžeme si o tom promluvit jindy?" špitla jsem.

"Klidně, tak zítra?" usmál se.

"Uděláme si po zápase společný večer jen my dva?" zeptala jsem se.

"Jo, udělám sladkej popcorn a dáme si spolu horkou čokoládu," řekl Auston a pevně mě objal.

"Dík, brácha," usmála jsem se.

"Rád s tebou strávím trochu času," naznal s úsměvem.

"Ale teď už fakt prosím jdi, chtěla bych už spát, ráno mám směnu," řekla jsem.

"Tak jo, tak zítra, po zápase, já, zastavím se pro tebe," odpověděl.

"Jo, asi budu u nás v bytě, musím ještě zabalit nějaké dárky," usmála jsem se.

"Tak jo, dobrou," řekl a dal mi pusu na čelo.

"Dobrou, Austy," naznala jsem a on odešel.

Dopis jsem si schovala do kabelky a zachumlala jsem se do peřin.

Po chvíli jsem slyšela cvaknutí dveří.

"Nechtěl jsem tě vzbudit," pošeptal Willy.

"Ještě jsem nespala, nějak mi nejde usnout," řekla jsem a koukla se na hodiny, které ukazovaly půl dvanácté.

"Copak?" zeptal se a pevně mě objal.

"Já nevím, nic neobvyklého se nestalo, prostě, nejde mi to," zamumlala jsem.

"Tak si dáme čaj?" špitl.

"Ten tvůj dobrej bylinkovej na spaní?" zeptala jsem se.

"Jo," usmál se.

"Tak jo, pomůžu ti s ním," řekla jsem.

"Ne, ty se jen přesuň k oknu na sedačku," odpověděl.

"Jak myslíš," špitla jsem a i s peřinou jsem se převalila k oknu.

Po chvíli došel Will s šálky čaje, které položil přede mě na malý stoleček.

"Děkuju, moc," usmála jsem se a přitáhla jsem si ho blíž k sobě.

"Vůbec není zač, jsi moje láska, pro tebe bych udělal cokoliv," pošeptal a hladil mě po zádech.

"Moc si toho vážím," začala jsem a koukla jsem se na něj, jen se usmíval, "a moc tě miluju, Wille," řekla jsem.

"Já tebe, ty moje princezno," pošeptal a políbil mě.

"Ani nevíš, jak moc jsem ráda, že tě mám," usmála jsem se.

"Ale vím, Bell," řekl a pevně mě objal.