lost bro / marner, matthews, nylander

13

Celé odpoledne a podvečer jsem strávila v kavárně.

Běhala jsem mezi zákazníky a svého povedeného bratra jsem alespoň chvíli dostala z hlavy.

Zamykala jsem až v deset.

"Můžu tě doprovodit domů?" ozval se vedle mě hlas.

Když jsem se ohlédla, byl tam Mitch.

"Nevím, jestli je to dobrý nápad," odpověděla jsem, ale stejně se vydal na cestu se mnou.

"Kamarádi snad být můžeme, ne?" zeptal se.

"To jo, mimochodem, budeme přece skvělá parta kamarádů," pousmála jsem se.

"Jo, slyšel jsem," řekl.

"Koho ten bowling napadl?" zeptala jsem se.

"Austona, no a neboj, taky jsme s Nylanderem dostali přednášku," odpověděl.

"Ale copak?" pousmála jsem se.

"Nevěřil jsem ti, že je to až takový extrém," zasmál se.

"Je, právě, že jo," odpověděla jsem.

"Hele, já si na tebe počkám, fakt," špitl s úsměvem a chytil mě za ruku.

"Nechci tě omezovat, b-bude lepší, když budeme vážně jenom kamarádi," řekla jsem.

"Sama moc dobře víš, že to tak fungovat nebude," odpověděl.

"Já vím, ale nemůžu bráchovi říct "Sory, chodím s tvým spoluhráčem." to nejde," zamumala jsem.

"Chodíš?" pousmál se.

"Vždyť já vím, my spolu ani nechodili," řekla jsem.

"Nestihli jsme to, ale co není, může být," zamumlal a naklonil se ke mně blíž.

"Já, už jsem doma, děkuju, měj se," špitla jsem a radši jsem utekla.

Jako malá holka.

Utkání od problémů, to bylo to jediný, co mi kdy šlo.

"Co ti je?" zeptal se Auston, který seděl u nás na gauči.

"Co tu děláš?" vykulila jsem oči.

"Potkali jsme se na ulici, tak jsem ho pozvala na sklenku, přidáš se?" usmála se El.

"Ne, dík, měla jsem náročnej den, půjdu se umýt a spát, zítra jdu ráno," řekla jsem.

"Jak chceš," zamumala El a šla do kuchyně pro láhev.

Následovala jsem ji.

"Kdybych byla blbá, mohl tady být se mnou Mitch a to by byl hroznej průser, El," špitla jsem.

"Klídek, není tu," pousmála se.

"To je neskutečný, jak jsi klidná," řekla jsem a šla jsem do sprchy.

Po půl hodině jsem vylezla a ti dva se neskutečně bavili.

"To je fajn, že jste si padli do oka," pousmála jsem se, když jsem šla kolem.

"Jo, budem super parta," zazubil se Auston.

"No to teda," řekla jsem.

"Fakt si alespoň na chvíli nesedneš?" zeptal se brácha.

"Promiň, nemám na to náladu, uvidíme se zítra," odpověděla jsem.

"Dobrou, hezký sny," zasmál se Auston a já radši co nejrychleji obývák opustila.

Rozhodla jsem se zavolat Mitchovi.

"No?" zeptal se.

"Promiň, jak jsem utekla, je mi to blbý," odpověděla jsem.

"Já to chápu, nechceš nic riskovat, i když brácha neví, kde bydlíš, ne?" zamumlal.

"Už jo, sedí mi tu v obýváku a s El v klidu popíjí vínko," řekla jsem.

"To jsem měl víc štěstí, než rozumu," zasmál se.

"To teda, no nic, nebudu rušit," začala jsem.

"Jo, jasný, uvidíme se zítra, dobrou," řekl.

"No, radši ne," odpověděla jsem.

"Ale jo, s tou naší super partou přece," naznal.

"Sakra, nojo, dobrou noc," pošeptala jsem.

"Mám tě rád," řekl.

"Já tebe," usmála jsem se a šla jsem spát.