lost bro / marner, matthews, nylander

10

Po několika hodinách jsme došli domů.

"Byl tu Mitch," začala El.

"No?" zeptala jsem se.

"Vypadal docela zmateně, když tě tu nenašel," odpověděla.

"Já, zajdu za ním," řekla jsem.

"Chceš to riskovat?" zasmála se.

"Musím s ním mluvit a po telefonu to nejde," naznala jsem a vylétla jsem z domu ven.

Takhle to bylo vždy.

Brácha se přiřítí jako uragán a vše smete.

Už jsem si zvykla.

"Mitchy, otevři," řekla jsem, když jsem zvonila na dveře.

"Už jsem se bál, že se neuvidíme," začal, "nejdřív já, pak Matthews a kdo dál?" zeptal se.

"Viděl jsi nás?" zeptala jsem se.

"Jo, co mi k tomu rekneš, Bell?" zamumlal.

"Fajn, asi už je čas jít s pravdou ven," řekla jsem.

"No, taky si myslím, já jsem si fakt myslel, že mě máš ráda," začal.

"Mám moc, ale," špitla jsem.

"Myslel jsem, že spolu budeme a budem šťastní, ale poslední týden je to horší a horší," zamumlal.

"Necháš mě k tomu teda něco říct?" zeptala jsem se.

"Promiň, už mlčím," odpověděl.

"Já, Auston je můj brácha," špitla jsem.

"Počkej co?" vykulil oči.

"Ještě jednou?" řekla jsem.

"Ne, dobrý, jen, co?" nechápal.

"Víš, dva roky zpátky jsem se odřízla od rodiny, nechtěla jsem s nimi mít už nikdy nic společného, proto jsem se přestěhovala sem, začala jsem nový život, svou minulost jsem nikdy nezmiňovala a nechtěla jsem se do ní vracet," začala jsem.

"Ale teď je tu Auston," řekl.

"No právě," špitla jsem.

"Neboj, všechno bude v pohodě," zamumlal a pevně mě objal.

"Nebude, proto jsem byla taková, odtažitá, nedělalo by to dobrotu," začala jsem.

"Na co myslíš, prosimtě, brácha bude v pohodě," řekl.

"Hele, už mě před váma varoval," odpověděla jsem.

"To toho stihl teda hodně," začal Mitch.

"Jako vždy, profesionální rozvraceč všeho," zasmála jsem se.

V tom zazvonil zvonek.

"Moment," řekl a zašel za roh ke dveřím.

"Ahoj, neruším? Nechceš dát večeři?" ozval se ode dveří Auston.

"No vlastně, um, mám tady společnost," začal Mitch.

"A nepředstavíš nás už?" zeptal se.

"Promiň, um, teď ne, Austy," odpověděl.

"Fajn, tak příště, ty tajnůstkáři," zasmál se a Mitch za ním zavřel.

"To bylo o fous," zamumala jsem.

"Vyáděl by hodně, kdyby jsi se mnou něco měla?" zeptal se.

"Když jsme byli mladší, tak se kvůli mně porval se spoluhráčem, docela mu nandal," pousmála jsem se nad tou vzpomínkou.

"Sakra," zamumlal a pošimral se na bradě.

"Vždycky mě bránil, i když jsem o to ani nestála," řekla jsem.

"Tak to si budu asi muset dávat pozor na svůj obličej," pousmál se a šel si sednout vedle mě.

"Asi bych měla jít," naznala jsem a zvedla jsem se.

"Vážně mě tu po tom zjištění, že můj spoluhráč je tvůj brácha necháš samotnýho?" zeptal se a chytil mě za ruku.

"Asi bychom toho měli nechat," špitla jsem.

"Tak to ne, já se ho nebojím," začal a stoupl si vedle mě.

"Ale já se bojím o tebe, mám tě ráda, ale takhle to dál nepůjde," řekla jsem a sklopila jsem zrak.

"Jsi si jistá?" zeptal se.

"Asi," odpověděla jsem.

"Nechci o tebe přijít," řekl.

"Nepřicházíš o nikoho, pořád se můžeme vídat, ale už to nebude takový," špitla jsem a natáhla jsem se pro poslední polibek, "mám tě ráda, moc," zamumala jsem a rychle jsem z jeho bytu utekla.