Sensitive || n. h. ff [POZASTAVENO]

o6 - Složka od vyšších mocností

Pokud budou někde překlepy či nesrovnalosti (často se mi stává i/y v souladu shody přísudku s podmětem, když píšu rychle na počítači, eh :D) omlouvám se. Někdy se dostanu k opravě.

______________________________________

Jestli jsem si myslela, že mi už od narození život nakládal jen to nejtěžší, tak nyní musel dosáhnout naprostého vrcholu obtížnosti.

Sotva jsem otevřela oči, probudila jsem se v nějakém zapadlém domečku, který měl sotva tři pokoje, a děkovala jsem všem bohům za funkční toaletu a pitnou vodu.

Ten dům vypadal jako útočiště bezdomovců. Bála jsem se tam být i jen za bílého dne, natož abych v něm spala!

Povím vám, probudit se tam a pak najít tu složku, co vedle mě ležela... v životě se mi nezdála horší noční můra.

Tu složku mi tam kdosi podstrčil. Možná někdo, kdo má něco společného s oním hlasem, co ke mně promlouval když jsem byla obklopena tou temnotou.

Bylo v ní napsané všechno, co potřebuji vědět k tomu, jak teď vlastně žiju.

Pořád jsem sice známá díky svým schopnostem a Simon je můj nadřízený, ale tím to končí.

Nemám se Simonem tak dobrý vztah, jako předtím. Jsme prý pouze zaměstnavatel a zaměstnanec.

Historii mého dětství nikdo nezměnil. To zůstalo stejné.

Co bylo jiné bylo to, že ti, co jsem potkala v posledních dnech, si mě vůbec nepamatují. Netuší, že jsem s nimi seděla na předávání cen. Natož že jsem s nimi seděla v tom autě a strhla volant.

A zemřela.

Vlastně jsem za Nialla obětovala život.

Teď jsem si to uvědomila.

Ten hlas pořád opakoval přeci že je ještě brzy na to zemřít.

Myslel tím mě. To já ještě neměla umírat. Měl to být Niall.

Kdybych ten večer nic neudělala, zůstala sedět doma a počkala si na ranní noviny, kde by se o tom psalo snad na každé straně, nic by se v mém životě nezměnilo.

Tedy, nejspíš.

Ale cítila bych strašnou vinu.

Nedokázala bych si odpustit to, že jsem vlastně částečně za jeho smrt mohla. Že jsem o ní věděla, a nic proti tomu neudělala.

Možná je to teď takhle lepší.

On žije, a já vlastně taky, jen trochu jinak.

Nemám tušení, jak se teď chovat. Co dělat? Jak mám dál žít?

Vždyť je to jako bych začínala od začátku...

Bože, proč já? Proč já?!

V duchu se rouhám a dodatečně prosím o odpuštění, ale stále mi to na náladě nepřidalo.

Sedím na své rozvrzané posteli, která se určitě co nevidět rozpadne, a stále čtu znova a znova tu složku.

Thia Delf,

Věk: Dvacet pět let

Rodinný stav: Jedináček, sirotek

Rodinní příbuzní: Bez příbuzných (všichni po smrti)

Práce: Populární a veřejně známá osobnost

Pracovní zaměření: Mentalismus nejvyššího stupně, výjimečný dar

Silné stránky: Když si něco umane, tak přes to nejede vlak. Dokáže naslouchat každému v jakékoliv situaci. Dovede poradit a zachovat si chladnou hlavu. Její dar umí využívat rozumně.

Slabé stránky: Silná nesebedůvěra, skoro žádné sebevědomí. Sama si o sobě myslí, že není ničeho schopná a nedokáže využít svůj dar tak, pro co byl konkrétně určen. Snadno odpouští. Každou chybu v životě si vyčítá. Viní se za smrt své matky, otce, domácího mazlíčka, prarodičů a jejího jediného životního partnera Jackoba.

Jen co přečtu jeho jméno, jako vždy, když na něj pomyslím, se mi spustí slzy z očí.

Jako u všech jsem jeho smrt viděla ve snu.

Snažila jsem se ho přesvědčit, aby nechodil na oslavu svého bratra, a on mi slíbil, že tam nepůjde.

Jenže on mi lhal a šel tam.

A nevrátil se.

Neměla jsem ani sílu jít na jeho pohřeb, abych musela čelit těm pohledům jeho rodiny, která ho oplakávala. Neunesla bych to.

Byla jsem u jeho hrobu proto jen jednou. Jedinkrát.

Abych se u něj vybrečela.

Strávila jsem na hřbitově dobrých deset hodin pouze srdceryvným pláčem, dokud mě neodvedl správce, že musí zavřít vchod na hřbitov.

Už nikdy víc jsem tam znova nešla.

A nemám to v plánu.

*****

Dny ubíhaly, já si spokojeně pokračovala v práci, jakou jsem dělala doteď, a konečně po měsíci si koupila lepší byt. Sice v paneláku se spoustou dotěrných sousedů, ale lepší, než to co jsem měla předtím.

Neměla jsem toho moc, co stěhovat, ale tu složku, tu proklatou žlutou věc plnou papírů, jsem si vzala s sebou.

Nejspíš by mě trefil šlak, kdybych zjistila, že jsem ji ztratila a někdo si v ní může listovat.

Na posledním papíru, v posledním zápise je totiž jedna moc důležitá informace, která se za žádnou cenu nesmí dostat k nikomu jinému, než k ní.

Po obětování se za popového zpěváka současné doby, Nialla Horana, když strhla volant auta a nechala se srazit kamionem, ač se tak mělo stát jemu, byla poslána po svém úmrtí zpět na Zem. Se všemi vzpomínkami na ostatní, ale skoro bez žádných vzpomínek ostatních na ni.

Odsouzena k životu v osamění, bez přátelství; bez lásky.

__________________________________________

A/N

Nup (to je fakt divný...) jsem zase tady!

Kapitolka o něco málo delší, než předchozí, ale pořád ne můj obvyklý obsah 1000 - 1500 slov. Inu, co se dá dělat?

Řekla bych, že i tak je tu toho víc, než dost, a vy se dozvěděli dalších několik velice zajímavých věcí.

Co říkáte na její odsouzení od vyšší moci?

Myslíte, že se s Niallem a ostatními už nikdy nesetká?

Zajímalo by mě, jaké teorie o tom, co se tady ještě stane, honí v hlavě. :D

Klidně můžete s ostatními diskutovat v komentářích. Sama se ráda zapojím, ale ovšem s tím, že skutečný děj neprozradím. XD

Mějte se zatím krásně!

__________________________________________

Markéta Kučerová