Sensitive || n. h. ff [POZASTAVENO]

o7 - Střelec

Na mol opilý člověk právě vyšel ze dveří dost pochybného klubu, a sotva se stihl chytit pouliční lampy naproti.

V pozadí bylo slyšet dunící hudbu, a výjimečně jsem píseň poznala. Byla to nová pecka z filmu o Harley Quinn, Boss B*tch.

Evidentně se mu dost motala hlava a bylo mu patřičně zle.

Když se mu povedlo narovnat záda, pohlédl k nebi, které bylo zamračené a nasál do plic vzduch, co byl prosáklý vlhkostí. Blížil se déšť.

Rozmrkával oči, jako by si potřeboval přivyknout okolnímu prostředí a vzpamatovat se z mlžného oparu opilosti.

Zjevně si užíval v klubu s přáteli, ale potřeboval se jít prodýchat.

Vypadalo to jako normální sen, ale já čekala, kdy to přijde. Kdy se mi ukáže, jak má daný člověk zemřít.

A netrvalo to dlouho.

Z temné ulice vyšla parta několika kluků, co vypadali dost v dobré náladě, a sotva kladli jednu nohu před tu druhou.

Onen muž stojící u lampy k nim zabrouzdal pohledem, ale nevěnoval jim zvláštní pozornost. Měl sám svých problémů dost.

Jenže to byla nejspíš jeho chyba...

Můj pohled se najednou přemístil blíž k té čtveřici, a já tak sledovala jejich dosti chatrný rozhovor.

,,Hele, kdy budeš schopnej mi konečně dát peníze za tu kouli, co jsem ti sehnal? Docela rád bych ty dvě kila dostal zpátky, když jsi to všechno vyhulil skoro sám." stěžoval si jeden, s delšími pískovými vlasy, co vypadaly jako by se z nich dal přímo na místě ždímat olej.

,,Vole, si myslíš, že mám prachy?! Kde seženu dvě kila?! Seš magor?" vysmál se mu ten, co byl tázaný tím prvním. Ten pro jistotu neměl vlasy žádné a od plešaté hlavy se mu odrážely odlesky pouličních lamp.

,,Děláš si ze mě prdel?! Já ty prachy potřebuju!" začal být naštvaný, a světlovlásek se začal dost nepříjemně mračit. Z očí mu sršela zlost, ačkoliv byly zakalené nedávným požitím drogy.

,,No tak jsi mi neměl shánět tu trávu, vole, ne asi?! Věděls, že ti to nevrátim..." začal se mu ten druhý, plešoun, chechtat, a já cítila, že je zle.

Mastnovlasý kluk se rozzuřil, a v mžiku sáhl na svoje záda, a vytáhl odtud pistoli.

Vichni ostatní kluci se najednou od něj snažili rozprchnout co nejdál to šlo, a hlavně ten plešatý se vyděšeně otočil na patě a utíkal pryč, směrem k muži u lampy.

Kluk držící pistoli se tvářil pořád stejně naštvaně, a netrvalo to dlouho a- Zmáčkl spoušť.

Okolím se rozlehl hlasitý výstřel a jedno mužské heknutí.

To doprovázelo pár výkřiků a dutý náraz těla se zemí.

To se moje pozornost zase přesunula k muži, co předtím stál opřený o lampu. Nyní ležel opřený lopatkou o onen zdroj světla, ruku přiloženou na boku, kde se mu bílé tričko barvilo rudou. Krvácel. A to dost...

Poslední co si pamatuju, než se zpocená probudím, byl přímý pohled do studánkově modrých očí, ze kterých postupně vyprchával život.

Pohled očí, které jsem znala. Osobně.

Byly to ty Niallovy.

____________________________________________

A/N

Jo, jo, tak trochu nezáživná kapitola a dost, opravdu hodně krátká, ale jiná múza mě zatím nepolíbila.

Snad i tak trochu zažehnala vaši žízeň po pokračování, pokud nějaká byla... XD

Za případné překlepy se omlouvám, ale už jsem toužila po tom vám to sem hodit. Až příběh dokončím, asi se budu muset vrhnou na kompletní korekci všech kapitol, tak to pak napravím. :D

Mějte se. xoxo

____________________________________________

Markéta Kučerová