Sensitive || n. h. ff [POZASTAVENO]

o4 - Položme si otázku; Může ten plán vyjít?

Mohla uběhnout hodina, minuta nebo i jen jedna, jediná sekunda, ale já nepřestala myslet pouze nad tou jednou věcí. Nad tím, co se má za pár hodin stát.

Seděla jsem mezi Simonem a Liamem, a měla na Nialla dokonalý výhled. Celou dobu, co začalo udílení, se díval nad sebe na pódium, a já tak mohla propalovat starostlivým pohledem temeno jeho hlavy.

Co kdybych mu dokázala poslat do hlavy myšlenku, že se má dnes večer něco stát? Možná by se mi to povedlo, a jestli je on jeden z těch mála lidí, co dají na svojí intuici, mohla bych celé té katastrofě zabránit a nemuset se do toho nijak osobně míchat.

Jevilo se to jako dokonalý plán, tedy pro mě, ale i přes mé schopnosti, ovládat lidskou mysl nedokážu...

A proto jsem tam seděla, mlčky trpěla a užírala se svými chmurnými myšlenkami, co se zaobíraly všemi katastrofickými scénáři, co mě napadaly.

Co když jim nedovedu pomoct ani tehdy, když s nimi budu sedět v autě na cestě domů z udílení? Co když se i tak stane to, co se, dle mých vizí, stát má?

Bože, proč jen jsi mi tohle udělal? Proč já?!

Proč jsi tohle všechno nenadělil někomu jinému? Někomu, kdo má větší vnitřní sílu a sebedůvěru? A nebo jsi mi nedal alespoň trochu těchto vlastností?

Je to snad za trest, který si odpykávám z minulého života? Co jsem provedla tak hrozného, že jsi mě takhle shodil? Proč mě nutíš takhle trpět?

Moje myšlenky mě zaměstnaly tak dlouho, až se dostalo na vyhlašování v kategoriích, kde byli nejspíš nominovaní i kluci, a vyvolali je na pódium. Tudíž vyhráli.

Spolu s ostatními se pustím do potlesku, a jejich nadšené tváře, když přebírají cenu, mě donutí se pousmát. Ti čtyři dokážou šířit kolem sebe tolik dobré energie, co vás dokáže naprosto převálcovat a zdemolovat. V jejich přítomnosti nemůžete být zapšklí, nebo dokonce nešťastní.

To dovedu jen já...

Všichni se postavili k sobě, a k mikrofonu šel Liam. Logické. Je z nich zatím nejstřízlivější.

,,Moc děkujeme všem, díky kterým jsme si letos vysloužili tuhle cenu za nejlepší hudební videoklip roku." smál se brunet do publika a svýma čokoládovýma očima pohlížel pod jeviště, na své kolegy v branži.

,,Není to sice první cena, co jsme za naši kariéru kdy dostali, ale pokaždé je to ohromující a naprosto neuvěřitelné. Ne že bychom si nevěřili v tom, že děláme dobrou hudbu. Ale máme každým rokem v oboru daleko více konkurentů, až si říkáme, že letos snad nic vyhrát ani nemůžeme." pokračoval, a musela jsem uznat, že mluvil krásně. Ne nijak škrobeně nebo nacvičeně, jako papoušek.

Bylo to přímo od srdce.

,,Vděčíme všem našim fanouškům, co tu s námi stále jsou. Dávají nám totiž sílu i inspiraci k tomu jít ještě dál. Nejednou jsme si mysleli, jak už jsme ztratili nápady na psaní nových písní, že jsme ztratili múzu. A pak se vždy stane něco díky těm milionům lidí, co nás podporují. Takže na tom mají velkou zásluhu." kývnul hlavou, aby dal důraz na svá slova, a dočkal se potlesku v místnosti.

,,A samozřejmě, nikým bychom nebyli, pokud by nebylo Simona, našeho velectěného mecenáše." pozvedl ruku Liam, a ukázal s nataženou dlaní k Simonovi po mojí pravici.

Kamery i světla se na něj zaměřily, a tak jsem se donutila k hranému vřelému úsměvu, kdyby náhodou zachytili můj pohled plný starostí. To by se asi moc nehodilo.