Sensitive || n. h. ff [POZASTAVENO]

o8 - Jako Kapitán Amerika

Hraní si na superhrdiny nebo i obyčejné záchranáře nebylo nikdy moje nejmilejší trávení volného času, ale od chvíle, co se mi poprvé zdálo o Niallovi, se potýkám s nutkáním chovat se chrabřeji než Kapitán Amerika.

No dobrá, za svůj život jsem zatím podnikla záchrannou akci jen dvakrát, ale ani jedna nevyšla. Ne tak, jak bych chtěla. No a do třetice všeho dobrého, ne?

Kolem sedmé hodiny večerní jsem se oblékla do upnutějších, černých šatů do poloviny stehen se čtvercovým výstřihem. Vlasy jsem stáhla do vysokého, upraveného culíku, a rty pouze zvýraznila rudou rtěnkou.

Ještě stačilo nasadit si vražedně vysoké jehlové podpatky, vzít si psaníčko s mobilem a peněženkou a vyrazit do klubu.

Ano, ony vyšší mocnosti, co mě s varováním a 'trestem' poslali zpět na Zem pod podmínkou, že se od Nialla budu držet dál a nechám ho dostát jeho osudu, to asi myslely vážně.

Ale já nemohla.

Až moc bych si to vyčítala. Cítila bych se, jako bych ho zabila já sama.

Nebylo by to poprvé, co jsem vše zpackala a nechala ty, co jsem viděla umírat ve snu, zemřít doopravdy. Jenže tentokrát bych si to vyčítala, jako ještě nikdy nic...

*****

Naštěstí pro mě, ten bar, kam má dnes jít i Niall je blízko mého bytu, tudíž moje nohy neutrpěly až tak velkou bolest. Podpatky nesnáším, ale zapadnu tam do toho prostředí takto nejlépe.

Nechápu, proč tu nemají ochranku, aby sem nešli i nezletilí, ale to byla momentálně moje nejmenší starost.

Vejdu dovnitř, a hned mě ovanul pach alkoholu, cigaret a snad i poněkud odporný závan sexu.

Že všech, již přiopilých či namol zřízených lidí, vyzařoval tak neskutečný sexapeal, až mi z toho bylo zle.

Zadržela jsem proto dech a rozešla se k barovému pultu, kde se pohybovalo, překvapivě, nejméně lidí, a sedla si na jednu z barových stoliček a znovu se nadechla.

Psaníčko odložím na pult tak, abych na něj viděla, a hned na to si to ke mně štráduje usměvavý barman.

,,Zdravím. Co to bude?" ihned se mě ptá, co si dám k pití.

,,Asi nemáte jen čistou vodu, co?" uchechtnu se, a on se smíchem zakroutí hlavou.

,,Jedině z kohoutku, ale nedoporučoval bych to. Pro všechnu jistotu myju sklenky v rukavicích." pokusil se o vtip, a já doufala, že to měl být vtip. Představa, že v nějaké nekvalitní vodě myje nádobí, a do něj pak nalévá všem přítomným, mě donutila skrýt otřesení.

,,Tak jedno mojito, prosím." uvolím se nakonec pro jeden drink, a on mi ho s mrknutím jde připravit.

Já se mezitím pokouším nenápadně porozhlédnout po baru, zda se mi nepodaří zahlédnout známou, hnědou kštici a ty jeho jedinečné modré oči.

Což se ukázalo, jako skvělá věc, neboť jsem ho poznala jenom díky nim.

Skoro až vzadu, nejdál od vchodových dveří, seděl v boxu a obklopen svými přáteli se něčemu smál.

Dobře se bavil a jistě už měl v sobě nejednu sklenku. Nebo panáka.

,,Tady to je, slečno." postavil přede mně barman sklenici s mou objednávkou a vytrhl mě tak ze soustředění.

Otočím svou pozornost k němu a s úsměvem vytahuju peněženku z psaníčka, když mě zarazil svojí rukou, kterou překryl tu mojí. Zmateně se na něj podívám.