Sensitive || n. h. ff [POZASTAVENO]

14 - Dobro má vždy svého protivníka

Pohled třetí osoby:

Ihned jen co padla blonďatá dívka k zemi, maskovaný útočník se s podlým úsměvem vypařil a ztratil v davu, který si snad té hrůzy ani nepovšiml.

Možná ale bohatě stačilo, že to viděl jeden člověk přímo na vlastní oči.

Niall se celý zděšený sesunul k dívce a pevně jí chytil za ramena. Slzy se mu tlačily do očí, aniž by věděl proč, ale ten zážitek by emocionálně vyčerpal snad každého, kdo by toho byl svědkem.

Pozorujíc, jak mělce dýchá, už nezvládl udržet příval slz.

,,Thio, sakra, no tak! Otevři oči. Slyšíš mě?!" snažil se jí probrat, ale ona byla dávno v bezvědomí.

Urychleně zavolal pomoc a do deseti minut už s ní seděl v sanitce. V nemocnici si jí přebrali a ihned odvezli na sál.

*****

Mezitím poklidně ležící, znovuoživený Jackob, si hověl na gauči v jejím bytě a stále přemýšlel nad tím, jak se vypořádat s tím vším, co se děje.

Evidentně už nebyly Vyšší mocnosti tak úplně jeho pánem. Chvilkami se na povrch probojoval skutečný Jackob a i on z toho byl zmatený.

Ač byl pouze propůjčenou schránkou, duch muže, co byl Thiinou první láskou, měl nad svým tělem stále jistou moc, kterou nedokázaly potlačit ani ony.

Z ničeho nic pak ale náhle celý zkoprněl, celé jeho tělo ztuhlo a on věděl, že se něco děje. A moc dobře věděl i komu.

Ihned vystřelil na nohy a pobalil si to nejdůležitější, co potřeboval, a vyrazil směrem do nemocnice, kam ho intuitivně navedl jeho šestý smysl podporovaný těmi, kdo hlídají veškeré dění na světě.

Šel opravdu rychlou chůzí, ale i ta se mu poté zdála pomalá, tak se naplno rozběhl.

Cestou tam nadával na všechny ty všemocné patolízaly, co si myslí, jak dovedou vše řídit, a přitom nedokážou řídit úplně vše.

Vždyť pokud s ní měly onu dohodu, co s ní sjednal, proč by ji nechaly někým smrtelně zranit?!

Ano, až tak skvělý jeho šestý smysl byl, že věděl skoro přesně, co se stalo.

Věděl, že jí někdo pobodal. Ale to, že to nebyl jen nějaký vandal, ale osoba s podobným ztělesněním, jako byl on sám, ho děsilo.

Je známo, že každá dobrá strana, nebo strana snažící se konat dobro má vždy někde svůj protějšek. A opakem Vyšších mocností, co dohlížely na životy, byla strana Temných mocností, co se snažila veškerou snahu těch druhých sabotovat.

Ten útočník byl i pro něj neznámý, ale věděl, že je převtělením někoho z Temných mocností.

To znamenalo, že na Niallův život mají spadeno oni.

A kdo ví, jak je to s tím knihovníkem, co zapisuje osudy všech lidí...

*****

Pohled Thii:

Na malátné probouzení se jsem si už za svůj krátký život stačila zvyknout, ale přišlo mi, že tohle bylo daleko složitější.

Skoro jsem cítila, jak mi díky tomu zranění od několika bodnutí nožem spoustu mojí životní síly ubyla, a já jí teď měla sotva polovic.

Ztěžka jsem otevírala oči a nijak mě nepřekvapilo, že ležím v nemocnici. Tak nějak jsem počítala s tím, že se tu objevím, obzvláště poté, co jsem se v temném okolí znovu setkala s těmi hlasy.

Nyní ale i ony zněly dost vystrašeně. Nebyly tak výhružné, ani jisté. Jakoby samy nevěděly, co se to děje.

A tím mě vyděsily ještě víc, než jsem doteď kdy byla, protože když už i někdo jako Vyšší mocnosti neví, co, proč a jak, tak je to vážně zlé...

Niall seděl vedle mojí postele na té nepohodlné židli, jako minule, a stejný tlak na zápěstí mě trochu dokázal uchlácholit.

Jeho dlaň svírající nepřítomně mé zápěstí mezitím co spal bylo vskutku uvolňující. Jeho dotek mnou vysílal příjemné impulzy elektřiny, co mi dodávaly pocit, jako bych díky nim znovu nabývala energii.

Jako by mi dodával životní sílu...

I když mě nepříjemně tlačil bok, pohled na Niallovu spící tvář byl... nevím jak ho popsat, ale dokázal mě přimět usnout s úsměvem na rtech.

______________________________________

A/N

No, nebudu lhát stydím se... 😞

Radši si nezjišťuju, jak dlouho je to od poslední kapitoly, ale vím, že dlouho, a tohle není nic extra záživného... 😣

No, prvně nebyla inspirace vůbec žádná, minulý týden jsem si konečně užívala prázdniny a svoje osmnáctiny, a tenhle týden jsme celý strávili nad rekonstrukcí našeho pokojíčku. 😅

Dnes jsme skončili, a konečně jsem se dokopala k tomu napsat alespoň tohle. 🥰😁

Snad vás tu pár ještě u tohohle příběhu zůstalo, a doufám, že ještě chvilku počkáte, než zase něco napíšu, protože práce je pořád nějak moc a času málo... 😒

Brzy se ale pokusím něco ještě vydat, a konečně by to mělo být v plné délce a dávce toho napětí, co se těch oblíbených milostných trojúhelníků týče. 😈

Mějte se zatím krásně! 😍😚

______________________________________

Markéta Kučerová