Sensitive || n. h. ff [POZASTAVENO]

12 - Pouze Jackobova podoba nebo... Jackob?

Po probuzení následující den to bylo... řekněme, že zajímavé.

Tak nějak jsem zapomněla, co vše se včera odehrálo, no a tak když jsem viděla spící tělo na mém gauči, vzala jsem první věc, co mi přišla pod ruku a třískla dotyčného do hlavy.

Střepy všude kolem místa zásahu a výsledek mojí adrenalinové akce? Mokrý gauč a moje nejoblíbenější deka...

Osoba na gauči se chytila za hlavu a vyděšeně se vymrštila na nohy. Já tak viděla Jackobovo tělo, pouze v kalhotách, jak mu z vlasů kapají kapičky vody z vázy, co jsem o něj rozbila. Vytřeštěně se rozhlížel kolem, a jen co mě spatřil s hrdlem vázy v ruce, došlo mu, co se právě přihodilo.

,,Taky sis mohla vymyslet lepší probuzení." zaskuhral a mnul si bolavé místo na hlavě.

Já sklonila ruce i se zbytkem vázy v pravé dlani, a otráveně jsem si odfrkla.

,,Já zapomněla. Ta dohoda..." protočím očima, a pořád otrávená dojdu do kuchyně. Do koše vyhodím zbytek vázy, odkud jsem včera vyndala květiny ale kvůli přítomnosti toho někoho kdo vypadá jako ten, který to není, jsem nestačila vázu umýt.

S úmyslem zamést střepy vezmu smetáček a lopatku.

,,Ale mojí nejoblíbenější deku sis brát nemusel. Teď už z ní můžu udělat tak hadr na umývání podlahy..." mrzutě pronesu, když si klekám abych uklidila tu spoušť.

On si sedl na gauč, aby si nezarazil do nohy střepy.

,,Vždyť byla stejně moje." pronesl jakoby nic, ale mě to dokonale odrovnalo. Zarazila jsem se v pohybu, a s nechápavým a vyděšeným pohledem zároveň se na něj podívala.

,,Ta deka byla Jackobova." procedím skrze zuby, a pomalu začínám soptit vzteky.

Byt, ve kterém bydlím teď, jsem měla ještě před tou nešťastnou událostí s bouračkou a vyššími mocnostmi. Stihla jsem ho odkoupit dřív, než se sem stihl nastěhovat někdo jiný a s mým vlastním potěšením zjistila, že tu vše zůstalo. A tak i pár věcí po Jackobovi, které jsem si chtěla nechat. Jako právě ta deka. Často jsem s ní první měsíce po jeho smrti usínala a měla tak pocit, že je tu se mnou.

A on, nejen, že si jí prostě vzal, ale ještě pronesl...

,,Tvoje nikdy nebyla a ani nebude, rozumíš?" řeknu tvrdě a stále nabroušeně.

On se na mě dívá s takovým zvláštním pohledem plným zmatení, až mě kompletně rozhodí a po zlosti je najednou amen. Jako by se vypařila. Jen tak, z ničeho nic.

Sklopil hlavu a vypadal, že neví, co má na to říct, ale jen protože nemůže najít správná slova.

,,Já... Nevím, co mě to popadlo. Prostě mi to přišlo jako samozřejmost. Copak bych snad mohl něco takového říct jen tak sám od sebe?" začal rozhazovat rukama, a vypadal docela zoufale. Jako by mi chtěl vysvětlit, že je v tom opravdu nevině.

,,Měl jsem takový divný pocit, když jsem to řekl. Jako bych potom najednou zase procitl. Jako kdyby to byl jenom nějaký chvilkový výpad... Netuším, proč jsem to udělal. Promiň mi to. Já vážně nechtěl. Nechtěl jsem ti ublížit, Thio." lítostivě na mě hleděl, a vypadal jako zpráskaný pes.

Dokonce ve mně začal vzbuzovat i lítost.

Když si to přeberu v hlavě, nemohl to přeci z vlastní vůle říct.

A i když nejspíš věděl, že ta deka byla Jackobova, neřekl by že byla jeho.

Nebo snad ano?