Sensitive || N. H. ff [POZASTAVENO]

o2 - Pesimista, optimista, flegmatik. Ani jedno z toho.

Asi pět minut jsem jen seděla, dívala se na Simona a čekala, jestli řekne, že si dělá legraci, ale nestalo se to. On jen čekal, co mu na to řeknu.

Jenže tu byl jeden problém.

Já netušila, co mu na to říct.

Tak mě vyvedl z míry, až jsem měla dojem, že je tohle celé jen sen a já se brzy probudím. Bohužel, všechny mé sny byly jasnovidecké a končily smrtí. Jen teď nevím, zda jsem byla ráda za to, že to sen není...

,,Moment. Ty to myslíš vážně?" tázavě zvednu obočí. On ale vypadá naprosto vážně.

,,Pochop; Takhle narychlo tu akci zrušit nemůžu. Nepoděkovali by mi ani kluci, ani pořadatelé. A jestli hrozí takovéhle nebezpečí, musíme to nějak vymyslet. A tohle je jediná možnost, která mě napadla. Máš snad lepší návrh?" pokrčil rameny a nesmlouvavě se na mě díval.

Snažila jsem se. Vážně jsem se snažila na něco přijít, ale nic mě nenapadlo. Simon měl pravdu, ano, já vím, ale vůbec se mi nelíbilo, že ji měl. Chtěla jsem jen zabránit katastrofě. Ne se toho zúčastnit...

Povzdechnu si a opřu se zády do křesla.

,,Ty mě jednou přivedeš do hrobu." postěžuju si mu, ale on se jenom pobaveně zasměje.

,,No, prvně jsem tě přivedl na výsluní. Bylo by to fér." pokýval hlavou a s pobaveným úsměvem se na mě díval.

Jistěže jsem to nevydržela. Nevydržela jsem na sobě mít tu masku nepřístupnosti, a propadla jsem v hlasitý smích.

A bylo mi jedno, v jak moc nóbl restauraci jsem právě seděla.

*****

Celé odpoledne jsme vymýšleli plán, jak bychom mohli zabránit tomu, co jsem viděla ve snu.

Dohodli jsme se, že se budu vydávat za dceru Simonovi staré známé z jeho mladých let, se slovy, že mě bere s sebou jako svůj doprovod na udílení cen.

Pak stačilo vymyslet, jak bychom je přesvědčili, aby mě zavezli domů, ale to stačí až zítra podle situace.

Ještě ten den mě vzal do nákupního centra, kde jsme vybrali šaty, jaké si vezmu na akci, abych tam přeci jen lépe zapadla, a i se cítila pohodlněji.

Šaty byly červené, s jednoduchým živůtkem na dvě tenká ramínka, a sukně, sahající ke kolenům, byla z několika vrstev červeného tylu. Sem tam zdobilo materiál zlaté zdobení ve tvaru zakroucených lístků. Byly krásné, cítila jsem se v nich vážně pohodlně a co víc, slušely mi.

Celý večer jsem pak proseděla u sebe v bytě nad jídelním stolem, večeře, která se skládala jenom z obyčejného polotovaru, se sotva dotkla, a přála si, aby náš plán vyšel.

*****

 Smích, hlasité troubení, křik, náraz, tříštění skla, průzračně modré, vyděšené oči a oslepující světlo...

Tohle vše jsem viděla ve snu, než jsem se z něj opět s křikem probudila.

Zdálo se mi totéž, co včera, neboť se tato budoucnost ještě nenaplnila. Až se tak stane, přijde něco nového.

Ale já věřím, že se to nestane. Že se mi podaří tomu nějak předejít a zachránit toho, o kom se mi už druhou noc zdálo.

Žaludek jsem měla jak po celonočním flámu, hlavu jak střep zrovna tak, a měla jsem dojem, že moje nohy mě neudrží a já se políbím se svou vinylovou podlahou.

Měla jsem strach. Neskutečný strach z toho, jestli mám vůbec sílu nebo schopnosti k tomu zabránit blížící se pohromě... Vůbec jsem si v tomhle nevěřila.

Nikdy jsem nebyla ten typ člověka, co když ho čeká nějaký životně důležitý úkol nebo zkouška, tak by se hecoval se slovy, že to zvládne. Já se vždy spíše shazovala.

A když ne já, tak to bývali moji spolužáci, ať už na základní, nebo střední škole.

Vlastně Simonovi vděčím za to, že na tahle slova plná ponižování jsem už sama. Jsem totiž velice přísný kritik, co se mě samotné týče.

Holt už jsem taková.

Nejsem vyloženě pesimista, ale optimista určitě nejsem. Snažím se tvářit, jako flegmatik, ale ani to tak úplně není moje pravá tvář.

Ne že bych ve všem viděla to zlé. Snažím se hledat ve věcech i ta dobrá zákoutí, co mají. Ale život, jakým žiju, mě od malička učil spíše tomu, že pohádkově šťastné konce neexistují. Nemůže se mi tedy nikdo divit, že se k sobě chovám tak, jak se chovám.

Bez nálady dnes vůbec na téhle planetě být dojdu v pyžamu do kuchyně, vytáhnu jogurt, do nějž zamíchám pár lískových oříšků, a dám si vařit vodu na čaj.

Možná bych si měla, vzhledem k mojí dnešní kondici, uvařit spíš kafe, ale ve stavu, v jakém jsem, by mě spíš uspalo, než probralo...

Celou hodinu sedím u stolu, ujídám jogurt s ořechy, upíjím čaj s příchutí višeň a acerola, a s tupým pohledem do zdi přemýšlím nad jediným. A určitě nemusím ani zmiňovat, nad čím asi...

Vážně z toho mám strach.

Větší, než když už jsem o svém daru věděla, a viděla smrt mojí matky.

Znala jsem pravdu o svých schopnostech. Ale jí to neřekla.

Stále jsem si naivně myslela, že ne všechny mé sny musí být jasnovidecké. Přišla jsem už o tolik lidí... Prarodiče, tátu, naši milovanou fenku... nevěřila jsem tomu, že bych měla přijít i o ni. O posledního člověka, co pro mě představoval rodinu.

Ale stalo se.

V ten rok se vlastně vše změnilo.

Nikdo mi nezbyl, musela jsem se o sebe nějak postarat sama, neboť jsem již byla plnoletá. Potřebovala jsem si sehnat vlastní bydlení.

Prodala jsem rodinný dům, pronajala si malý byteček kousek od centra Londýna a pak se odhodlala k tomu ukázat lidem svůj dar.

To bylo to jediné, co mě napadlo, jak ho využít, abych se netrápila pouze těmi strašnými sny o smrti mých známých a blízkých.

Přihlásila jsem se do Britain's Got Talent. A došla až do finále. To jsem sice nevyhrála, byla jsem druhá, ale Simon si mě vzal pod svá křídla, a pomohl mi dostat se tam, kde jsem dnes. Jak sám řekl, na výsluní.

Zatím mi to vyhovuje. Má představení mají vysokou návštěvnost i sledovanost, pokud se jedná o videa zveřejněná na YouTube, a fanoušci jsou úžasní.

Stále mám ale pocit, jako bych své poslání nenaplnila.

Když mám takovéhle schopnosti, musí to mít nějaký důvod. Životní úkol.

Ale já ten svůj ještě neobjevila...

______________________________________

A/N

Ano, já vím. Trvalo to, a ani ta kapitola za moc nestojí. Zdá se mi vážně nezáživná, ale co se dá dělat? To zábavné ještě teprve přijde. 😅😚

A nejen jednou. 😈

Nebojte se, že jediné, co bude muset Thia udělat, bude zachránit jednoho z kluků před smrtí při bouračce. 😋

Bude toho daleko víc. 😱😁

Ale to až jindy. 💞

Zatím vám přeji hezkou neděli! ❤️

PS.: Miluju vás!!! 😍😍😍✨

______________________________________

Markéta Kučerová