Sensitive || n. h. ff [POZASTAVENO]

Můj vysněný plán

(Btw.: V médiích je soundtrack, který poslouchám z pravidla vždy, když něco píšu. Především u tohohle příběhu ❤️)
_

_____________________________________

V  minulých slovech autora jsem vás žádala, abyste mi napsali, co byste chtěli udělat, kdybyste věděli, že máte poslední týden života. A nebylo by fér po vás chtít mi to sem psát, kdybych se s vámi nepodělila o svoje přání a touhy.

Je to celkem kolem dvou tisíce slov, takže si k tomu vážně radši pohodlně sedněte, pokud si to chcete přečíst... XD

Ale budu ráda, když si to přečtete celé. Odhaluji zde spoustu věcí ze sebe a svého života, tudíž máte jedinečnou možnost se o mně dozvědět něco, co ví jen málo lidí a nebo které jsem dokonce ještě nikomu ani neřekla. A že jich je tu dost...

No, tak hurá do čtení. <3

Miluju vás!

Takže pro ty, co si to chtějí přečíst, tady mám svůj improvizovaný plán toho, co bych chtěla stihnout, kdybych měla posledních sedm dní života a věděla o tom.

Bod č. 1: Cestování

Ano, nejsem jediná, kdo touží v životě cestovat, a i když to často shrnu, jako že chci cestovat kolem světa, mám na mysli přesná a konkrétní místa. Teda, většinou...

Nejraději bych si rozvrhla jednotlivá místa tak, abych je stihla navštívit za čtyři dny, ale záleží na tom, jak dostupné by pro mě v  tu chvíli byly možnosti odcestovat.

Každopádně, kam jsem se vždy chtěla podívat; Anglie, Irsko, Austrálie, Monaco (velká cena Monaca konkrétně) a nějaký ostrov, takový, jaký vám v dokumentech vždy představí v těch nádherných, zářivých barvách a vy tam hned zatoužíte být také.

Do Anglie jsem chtěla od chvíle, co mi nebylo umožněno jet tam se třídou. Prvně kvůli finančním nedostatkům, pak kvůli tomu, že jsem nezvládla napsat test dostatečně dobře na to, abych se kvalifikovala. Tehdy mě to ani nemrzelo, ale teď toho lituji. Na základní škole a ještě do první poloviny druháku na střední mi angličtina vůbec nešla. Byla jsem v ní naprosto ztracená. Pak jsem se ale na sdružení pěveckého sboru, kam chodím, sblížila s Kanaďany, co se sem přistěhovali, a najednou mi šla ta angličtina sama. Zlepšila jsem se v ní a moje naděje na cestování tak nabraly nový rozměr. Reálnější rozměr.

Od té doby, co mě i naše angličtinářka přemlouvala, ať jdu na olympiádu z angličtiny, nebo doporučovala jako vhodnou studentku pro školní projekt se zahraničními studenty v rámci angličtiny, toužím do Anglie jednou odjet alespoň na rok, nebo dva, a pak se nejspíš na nějakou dobu vrátit sem. Ovšem pokud by to vyšlo, ráda bych se podívala i na ostatní místa, co jsem tu napsala, ještě předtím, než budu mít stálé místo v práci a neurovnám si, kde chci zbytek života žít. Zda v cizině, nebo doma v Česku.

Do Irska toužím zavítat v případě, že se dostanu do Anglie na delší dobu, klidně i na pouhý měsíc. Nejradši bych zašla na ta veškerá tajemná místa, o kterých se dá na internetu dočíst, že jsou přímo protkaná legendami a pověstmi o duších, co tam zůstaly. Tohle mě vždy přitahovalo, leč dost děsilo a mám z takovýchto věcí respekt. A samozřejmě, ráda bych se procházela po skalách s výhledem na moře, jak se může ve filmech občas objevit záběr s podobným výhledem. Film 'P. S. Miluji tě' ve mně tuhle touhu probudil více.

Do Monaca bych se někdy chtěl zajet podívat alespoň okrajově na proslulý závod 'Velká cena Monaca'. Svět aut a motorů mě fascinuje a zajímá, ale zase ne natolik, abych se v tom snažila vyznat nebo se jen naučila od pohledu rozeznat různé typy Audi. A velká spousta filmů, co znázorňují právě závody formulí nebo jiných aut mě naprosto okouzlila.