Služebnice temnoty|Reylo ff|

Kapitola dvanáctá

Provázelo ji pár zmatených snů, které nedávaly absolutně žádný smysl. Možná i proto se probudila a nedokázala už usnout. Ležela s rukou pod hlavou a zírala do stropu. V hlavě si přehrávala okamžik, kdy zničila nepřátelskou stíhačku. A s ní zabila i toho rebela uvnitř x-wingu, který byl připravený zničit jejich TIE. Byla na sebe pyšná, že po svém neslavném vystoupení s vodou si dovedla u mistra napravit reputaci. Jediný, kdo očividně nebyl spokojený, byl Kylo.

Převalila se na bok a odfrkla si. Co si myslel, že o ní pořád pochyboval? Na druhou stranu se k ní choval s respektem a slušně, což určitě v zajetí rebelů neměla. Podívala se na sebe. Byla stále ve svém oblečení, dokonce měla i boty. Kylo ji sem určitě odnesl, protože si matně vzpomínala, jak po pochvale mistra ztratila všechnu sílu. Pamatovala si, jak ji držel na rukou a jak mu dala své ruce okolo krku a hlavu na hrudník. Spolu s vyčerpáním ji uspal i zvuk jeho bijícího srdce.

Vstala a přehodila si přes ramena černý plášť, který dostala ke svému oblečení. Při tréninku ho však nechtěla používat, protože by ji jen zdržoval. Teď se hodil na zahřátí, protože neustále cítila chlad, který šel z kovových stěn okolo ní.

Stoupla si před zrcadlo a pořádně si plášť upravila. Z pod tuniky jí při tom vykoukl řetízek s jejím jménem. Rey na něj padl pohled. Nechala plášť pláštěm a dívala se jen na stříbrný přívěsek. Stiskla ho v dlani a povzdechla si. Pořád tady bylo tolik nevyřčených otázek, které měla, ale na které stejně nikdo neznal odpovědi.

Jak se na přívěšek dívala, čím dál tím víc jí připomínal nějakou květinu. Netušila, co by to mohlo být za druh, protože v galaxii byla spousta planet a ještě větší spousta druhů rostlin. Potichu zavrčela, než si uvědomila, že součástí lodi je i archiv a v něm počítače, které by snad mohly identifikovat tuhle květinu.

Vyšla ze svého pokoje a šla rovnou k archivu. Když ji Snoke poprvé provázel po lodi, zapamatovala si pár orientačních bodů, které mohla použít, kdyby se ztratila a nevěděla, kudy do svého bloku. Jedním z nich byl i archiv, který chtěla navštívit už dřív, ale neměla ponětí, co by v něm hledala.

Rey vešla do rozlehlé místnosti archivu. Zaklonila hlavu a rozhlédla se kolem. Archiv byl obrovský. Neměla ponětí, kde začít hledat. Rozešla se k jednomu náhodnému regálu a přejela špičkami prstů po knihách, které na polici byly. Překvapilo ji, že na lodi vidí knihy. Byla přesvědčena, že všechno budou mít zaznamenané na discích. Zamysleně vzala jednu knihu do ruky a otevřela ji. Prolistovala pár stránek, než jí došlo, že tohle písmo přečíst nedovede.

,,Neměla bys spát?"

Rey se lekla a pustila knihu na zem. Otočila se na Kyla, který seděl u stolu za ní s knihou v ruce. Byla překvapená - poslední místo, kde by ho čekala, byl archiv.

,,Možná, ale teď jsem vzhůru," pokrčila bezvýznamně rameny a vrátila knihu na polici, odkud ji vzala. Pak přešla ke Kylovi, který se svrastěným obočím pročítal stránky. Natáhla krk, aby lépe viděla, nad čím přemýšlí. ,,Co to je?"

Kylo knihu zavřel a ukázal jí titulní stranu. ,,Sithské kodexy. Snažím se něco zjistit, ale objevil jsem při tom jiné zajímavé věci..." Z jeho hlasu poznala, že byl se sebou spokojený. Zřejmě našel víc, než hledal.

Obrátil svůj pohled na ni. ,,A co ty? Proč jsi šla do archivu?" Rey si z krku odepnula řetízek a hodila ho na stůl. ,,Chci zjistit, co je zač a jestli nenajdu nějaké vodítko o své minulosti." Nevesele se usmála a zavrtěla hlavou. ,,Je nepříjemné slyšet o všem, co se stalo, ale nic si z toho nepamatovat."

Kylo se na ni podíval s vážným výrazem. ,,Možná je někdy lepší si nepamatovat," pronesl chladně a sklopil pohled k přívěšku. ,,Chceš hledat druh květiny, která roste neznámo kde a může navíc růst na milionech planetách v galaxii?" zeptal se výsměšně. Rey nechápala, proč je zase takový. Ještě před chvílí se zdál jako dobrý společník, teď se však choval jako namyšlený idiot.

,,Přesně to mám v plánu," zavrčela Rey a vytrhla mu přívěsek z rukou. S Kylem to ani nehlo. Rey naštvaně odešla k nejbližšímu počítači. Třískla s řetízkem na skener a zapnula skenování. Po chvíli se jí zobrazily výsledky. Začala dychtivě číst.

Rhesi, nebo-li Květ naděje, je vzácná rostlina vyskytující se v pouštích písečné planety Jakku. Tato vzácná květina bývá k vidění jen vzácně a jen málokdo má to štěstí ji spatřit. Jakku je jediná známá planeta, na které se rhesi vyskytují.

Tak Jakku, písečná planeta. Nic jí to neříkalo. Vzala si řetízek zpátky a přilnula si ho okolo krku. Počítač vypnula. Věděla víc než dost a o Jakku si chtěla přečíst až jindy.

Kylo se opíral o stůl. ,,Tak na kolika tisících planet chceš hledat?" Zeptal se bezbarvě a Rey obrátila oči v sloup. Jednou se k ní nechoval nijak, podruhé byl až moc starostlivý a ukazoval, že mu na ní i záleží a nakonec se choval jako parchant bez špetky citu.

Rey se však rozhodla, že mu neoplatí stejnou mincí. Možná jí záviděl, že ji mistr pochválil. ,,Jen na jedné a jediné," odpověděla a přistoupila blíž k němu. Všimla si, že lehce ucouvl vzad. To se mě bojí?

,,Ta planeta se jmenuje Ja-"

Nevyslovila celý název, protože najednou se jí z mysli vynořily střípky obrazů. Viděla sebe, jak sedí před nějakým převráceným strojem. Viděla sebe, malého kulatého droida a nějakého mladého muže s tmavou pletí, jak jsou na nějaké lodi. Viděla boj, střílení, výbuch, útěk... A taky někoho v černé s maskou na obličeji, jak jí něco říká.

Zmizelo to stejně rychle, jako se to objevilo. Vyděšeně kulila oči a lapala po dechu. Kylo ji držel křečovitě za ramena a díval se jí do očí. Byl také vyděšený. Cítila to z něj a viděla mu to na očích. ,,Rey? Vnímáš?" zeptal se jí starostlivě. Rey byla moc rozrušená, než aby řešila, že už zase se chová jinak.

,,Viděla... Viděla jsem nějaké střípky z minulosti," zašeptala. ,,Nedávalo to smysl, ale na něco jsem si vzpomněla," řekla s nakrčeným čelem. Kylo jí pustil ramena. ,,Úplně jsi ztuhla a oči ti zčernaly. Jako by se ti přes všechno roztáhla zornička. Začala jsi se třást a cvakat zubama."

Rey se otřásla. ,,To zní dost strašidelně," připustila. ,,Ale viděla jsem svou minulost. Jen střípky, ale teď vím, že jsem dřív žila na písečné planetě. Divné, že jsem neviděla svou rodinu..."

Kylo se k ní naklonil a začal šeptat. ,,Nikomu to neříkej. Ani Snokovi. Já to budu také držet v tajnosti a ty se budeš ode mě držet dál. Rozumíš?" Rey přikývla, i když nerozuměla. Proč se měla držet dál a nikomu neříkat o své vidině? Kylo jí pevně stiskl ruku. ,,Rey, prosím, drž se ode mě dál. Je to lepší pro nás oba." A to byl ten okamžik, kdy pochopila ty jeho změny nálad a chování k ní. I když nevěděla před čím a proč, Kylo se snažil ji chránit.