Služebnice temnoty|Reylo ff|

Kapitola dvacátá pátá

Jedno se muselo Garyenovi nechat - dokázal shromáždit opravdu schopný tým. V tuhle dobu po celé galaxii vysílal zprávu, kterou nahráli po cestě na Aewym.

Rey už po několikáté sledovala Benův hologram, jak stojí před znakem Prvního řádu, ze kterého se odloupával lak (ve skutečnosti to celé byla projekce, ale zdála se dost působivá). I jeho oči vypadaly skutečně, když hrdě pozvedl bradu a pevným hlasem nařizoval kapitulaci.

,,Všem jednotkám Prvního řádu se nařizuje okamžitý ústup a ukončení bojů. Opakuji, jako váš nový vrchní vůdce, všem známý jako Kylo Ren, nařizuji se okamžitě stáhnout. Kdo se rebelům vzdá bez odporu, nebude mu nijak ublíženo, pokud by na vás vztáhli ruku, budou náležitě potrestáni svým velitelem. V případě, že neuposlechnete rozkaz, mají povolení vás zabít."

Rey uslyšela cvaknutí a zjistila, že Ben hologram vypnul. ,,Mluvím jako idiot. Neměl jsem nikdy souhlasit s tím, že budu odříkávat ten Taanův proslov."

,,Pořád lepší než nic," odpověděla s pokrčením ramen a podívala se na své ruce, ve kterých držela světelný meč. Mísila se v ní nervozita spolu s nedočkáním a obavami. Aewyn byla planeta s vězni a právě tam se prolévalo nejvíc krve. Bylo potřeba osvobodit vězně Odboje dřív, než na planetě vypukne pořádné šílenství. Už teď tam bojovali tisíce pomstychtivých odbojářů, kteří nepřišli ani tak pomoct uvězněným vojákům v zajateckých táborech, ale konat spravedlnost na vojácích Prvního řádu, kteří vzdorovali Kylovu rozkazu nejvíce.

Ben ji vzal kolem ramen a Rey se mu opřela hlavou o hrudník. Slyšela pravidelné údery jeho srdce a vydechla. Za poslední dobu se toho stalo tolik... Byli nepřátelé a on ji měl zabít. Místo toho její život ušetřil a chtěl, aby se přidala k Temné straně. Rey, nebo spíše ta zmatená a naivní část Rey, se dobrovolně učila umění Temné strany s vědomím, že její nová moc může vykoupit to všechno, čím si prošla. Pak přišly pochyby, když se setkala s Lukem a ještě větší ve chvíli, kdy přišli i její přátelé. Uhelná planeta jasně ukázala, že dovede vyhrát boj nad temnotou a tou zrůdou, kterou si v sobě vytvořila. A že Benovi na ní nejspíš záleží víc, než si myslela.

,,Jsi v pořádku?"

Ta slova ji vrátila zpět do reality a Rey si uvědomila, že na Benovi téměř leží. Narovnala se zpět do sedu. ,,Promiň Bene, moc přemýšlím," odpověděla a přitáhla si jedno koleno k tělu. Ben si povzdechl a pak jí jemně zarovnal vlasy za ucho. ,,Brzy už bude po všem. Skončí to."

Rey se mu podívala do očí a pozvedla obočí. ,,Mám pocit, že tomu sám nevěříš a něco tě trápí."

Téměř nepřítomně ji vzal za ruku a při pohledu na její dlaň schovanou v jeho se pousmál. ,,Vzpomínám, jak jsi se mě chytila na Dworxu, když jsi měla strach. Ta důvěra mě překvapila." Pak jeho úsměv pohasl. ,,V chrámu, když jsi nad sebou ztratila kontrolu jsem si na chvíli myslel, že jsem tě ztratil navždy... Že jediný způsob, jak tě zastavit bude tě zabít."

Ta slova projela Rey jako proud studené vody. Před pár měsíci by považovala za normální, že se snaží ji zabít. Ona by se sice snažila ho přesvědčit, že má v sobě dobro a může se změnit, ale pokud by musela, dokázala by mu do srdce vrazit svůj světelný meč. Ale po tom všem, co se stalo... Ta slova bolela.

,,Proč jsi to neudělal?" zeptala se a snažila se neznít tak moc chladně, jako se cítila.

,,Vyprávěl ti někdo jako dítěti pohádky?" zeptal se a Rey byla tak moc překvapená jeho otázkou, kterou ani v nejmenším nečekala, že dokázala jen přikývnout, ačkoliv ani v nejmenším nechápala, proč se jí na tohle ptá.

,,Jsou to hloupé příběhy pro děti a nedá se jim věřit, už jen proto, jak naivní jsou. Ale v těch příbězích taky musel někdo kolikrát volit mezi tím, co je jednoduché a tím, co je správné. Zabít tebe nebyla ani jedna možnost. Nemohl bych to nijak ospravedlnit, před nikým. Před Odbojem, Snokem, tvými přáteli... Ani před sebou. Nechtěl jsem tě ztratit, tak jsem vsadil na jinou pohádku - na tu, ve které polibek zlomí kletbu."

Rey měla v tomhle bodě pocit, že naprosto nerozumí tomu, co se tu děje. Nikdy o tom polibku spolu nemluvili. Měla za to, že o nic nešlo, i když se k tomu často podvědomě vracela. Živě si vybavovala okamžik, kdy získala zpět svou mysl pod kontrolu a zjistila, že ji Ben líbá.

,,Co tím chceš říct?" zeptala se a zkousla si spodní ret, aby ty myšlenky odehnala stranou. Dívala se do podlahy, protože měla pocit, že Benovy oči, ty krásné, černé a hluboké oči, jí vidí až do duše. Ben ji však pozvedl bradu a Rey se na něj podívala.

,,Že pro mě znamenáš víc, než tušíš a než jsem ochoten přiznat," odpověděl pevným hlasem a Rey, která nepřemýšlela nad tím, jestli to je dobrý nebo špatný nápad, se k němu naklonila a spojila jejich rty do polibku. Jen na okamžik se zdál překvapený, pak si ji k sobě ale přitáhl a jednou rukou ji hladil po šíji.

Rey cítila, že takhle to má být a takhle je to správné. Patřili k sobě. Byli dyáda v Síle... Milovala ho?

Neměla čas, o tom víc přemýšlet, protože uslyšeli odkašlání, které jim naznačovalo, že teď není vhodný okamžik na projevování citů. Rey se od Bena odtáhla a bez jakéhokoliv pocitu studu nebo snad viny se podívala na Garyena, který stál opodál, s jednou rukou opřený o rám dveří, v druhé svíral blaster.

,,Tak hele vy dva, nemusíte to tak přehánět... Mimochodem, jsme tady, tak se připravte na přistání a na vřelé uvítání v podobě laserových střel."

Ben vstal a aktivoval svůj světelný meč. V očích měl odhodlání a Rey se zdálo, že ať ho předtím trápilo cokoliv, je to teď pryč a je připravený bojovat. Postavila se vedle něj a přikývla.

,,Jdeme ukončit válku."

Takhle kapitola tu původně ani neměla být, ale nešlo mi vůbec psát o boji a navíc jsem to chtěla ještě nějak oživit mezi Rey a Benem :)

Mimochodem, pokud byste narazili na nějaké chyby, tak mi to prosím napište - necítím se teď moc dobře a i když jsem se to snažila opravit, je možné, že mi tam něco zůstalo😅